Radio Praha znovu navštívilo libereckou základnu vojenských chemiků
I do dnešního vysílání jsme zařadili naši pravidelnou rubriku Voláme Kuvajt. Tentokrát se v ní například vypravíme za chemiky do liberecké posádky, kam se v těchto dnech vracejí první čeští vojáci z kuvajtské mise.
Já jsem si dnes do studia pozvala svého redakčního kolegu Mikuláše Kroupu, který sotva před pár hodinami navštívil naše vojenské specialisty v liberecké posádce a má odtud nové informace a zážitky.
Mikuláši, ty jsi ve středu navštívil naše chemiky v Liberci. Co je u nich nového?
"Celá zahraniční mise je něco naprosto odlišného od běžného života. Nejvíc mi samozřejmě utkvěl v paměti návrat, kdy po půl roce člověk přijede domů za svou rodinou. Ale kromě těch pracovních věcí, my jsme tam velice úzce spolupracovali s americkou armádou, která nám v podstatě byla nadřízena, a s německou, tak kromě těch pracovních vztahů byl asi velkým zážitkem život v islámské zemi, kde jsem nikdy nebyl. A měl jsem možnost v té době, kdy ještě nebyla situace tak vyhrocená, podívat se i do civilního života. I to bylo velice zajímavé."
A jak se vás dotýkalo, že civilní obyvatelstvo považovalo misi v Iráku za okupační?
"Já osobně jsem měl pocit, že v té době, kdy jsme tam byli a kdy situace ještě nebyla tak vyhrocená, tak jsme se mohli občas podívat i do samotného Kuwait City jako jediného města v Kuvajtu. A tam jsme na žádné problémy, na žádné nevraživosti, žádnou zášť vůči nám nenarazili. Obzvlášť když jsme zdůraznili, že nepatříme k americké armádě, ale že jsme česká armáda, tak jsme se setkávali jenom se srdečností. Nevím o tom, že by někdo z mých kolegů se setkal s nějakým projevem nevraživosti, nenávisti nebo něčeho podobného."
Tak to byl Radek Hampl z liberecké posádky a rád bych ještě upozornil, že ta kulisa byla střelba právě z té střelecké soutěže, které jsem se zúčastnil.
Mikuláši, ty ses zmínil o tom, že je tam čekal střet s jinou kulturou, s islámem, i velká vedra. Byli vůbec na to připraveni?
Já myslím, že ano, protože před misí měli vojáci nejenom školení, ale měli i individálně rozdělené úkoly. Každý z vojáků měl přesně předepsáno, co má v případě bojové pohotovosti dělat. Zároveň do liberecké posádky jezdili odborníci na islám a vysvětlovali, na co by vojáci měli být připraveni a co je pravděpodobně čeká.
A ti vojáci, kteří se vrátili domů do Česka s tím prvním kontingentem s ministrem obrany Tvrdíkem, jak vlastně hodnotí misi? Převažují spíš negativní zážitky nebo mají pozitivní pocit?
Je zajímavé, že jak mise, která se vrátila před několika měsíci, tak i tato, která se vrátila před několika dny, popisuje velmi podobné zážitky. Navzájem si vyměňují zkušenosti a shodují se na tom, jak to bylo vlastně podobné, a to jak v době míru, tak během konfliktu v Iráku. Já to velmi těžko můžu zhodnotit, mluvil jsem jen s jedním z nich a krátce, protože tam byl s rodinou a bylo mi trošku žinantní ho obtěžovat právě ve chvíli, kdy se věnoval svým přátelům a rodině. Můžu jenom říct, že jsou velmi unavení a velmi přivítali ty tři týdny dovolené.
A co české vojáky, kteří by se měli z Kuvajtu vrátit do konce května nebo nejpozději začátku června, tady vlastně čeká?
Úplně normální, běžný život vojáka z povolání, takže jakmile si odbudou dovolenou, čeká je znovu výcvik. Byl jsem pozván na jejich sportovní aktivity, hrají fotbal, mají i různá jiná bojová cvičení, u kterých mohou být i novináři, takže já se samozřejmě chystám do Liberce znovu. Zajímají mne právě tito vojáci, kteří nabyli obrovské zkušenosti, a myslím, že armáda si velmi váží lidí, kteří mají za sebou tyto mise.
Mikuláši, děkuji za rozhovor a ráda bych teď předala slovo až do kuvajtského Campu Dohá. Tam při své nedávné návštěvě natáčel další náš kolega Jaromír Marek. Kromě českých vojáků tam zastihl i náčelníka slovenského kontingentu ve společném česko - slovenském protichemickém praporu Ladislava Svatíka a zeptal se ho na spolupráci mezi českými a slovenskými chemiky:
"Co se týká chemických odborností, je to po dvanácti letech, když první společnou jednotku měli tehdy ve válce v Zálivu v roce 1991, v současnosti jsou ale zkušenosti ze společné jednotky, která působí v KFOR. Pokud jde o naši jednotku v praporu protichemické ochrany, tak myslím, že nejen já, ale všichni si spolupráci pochvalují. Byly skutečně vytvořeny výborné vztahy na všech úrovních a to také přispělo k tomu, že jsme dosud úkoly plnili úspěšně, bezpečně a bez nějakých problémů."
Český ministr obrany oficiálně ukončil misi a jak je to ze slovenské strany? Mise byla už rovněž ukončena, nebo se ještě na tento rozkaz čeká?
"Bylo mi oznámeno stejné rozhodnutí náčelníka generálního štábu, že 30. května končí i mise naší slovenské části jednotky. Takže teď se na Slovensku připravuje nařízení a další technické záležitosti, abychom věděli, jak se odtud dopravíme."
Ocenění vzájemné spolupráce českých a slovenských vojenských specialistů ve společných misích ve válečných oblastech světa, které tentokrát vyslovil velitel slovenských chemiků v Kuvajtu Ladislav Svatík, není zdaleka první, které jsme v naší rubrice zaznamenali. Stejně vzájemnou spolupráci hodnotil i náš ministr obrany Jaroslav Tvrdík, náčelník generálního štábu Pavel Štefka nebo ze slovenské strany premiér Mikuláš Dzurinda. To ocenění samozřejmě každého potěší, i když na druhou stranu bychom asi všichni uvítali, kdyby vojenských konfliktů, do kterých jsou naši vojáci vysíláni, bylo co nejméně. A tím naši rubriku Voláme Kuvajt i celé dnešní vysílání Radia Praha uzavřeme.
