Bambini di Praga mají letitou minulost
V osmdesátileté historii našeho rozhlasu významnou úlohu sehrály i dětské pěvecké sbory. Bývalí členové Bambini di Praga, Dětského pěveckého sboru Československého rozhlasu a dalších těles, v jejichž vedení působí už šedesát let nepřetržitě rodina Kulínských, se sešli tento pátek v Obecním domě.
"Já jsem vstoupila do sboru v roce 1944, to ještě dirigoval pan profesor Kühn. Tam jsem chodila asi tři čtvrtě roku. Potom přišla revoluce, byl rok čtyřicátý pátý, a po osvobození jsem dostala pozvánku, že se zakládá Sbor Československého rozhlasu. A to byl okamžik vlastně osudový, který nasměroval celou mojí další cestu,"
vzpomíná Blanka Kulínská, která sbormistrovskou dráhu začala už ve svých sedmnácti letech. Od roku 1954, kdy se provdala za doktora Bohumila Kulínského, učitele z Moravské Ostravy-Hrabůvky, který tam založil ještě za protektorátu svůj první sbor nazvaný Hrabůvští zpěváčci, a v roce 1945 byl pozván jako sbormistr Dětského pěveckého sboru Československého rozhlasu, pracovala společně se svým mužem v koncertním oddělení sboru, podílela se na přípravě rozhlasových natáčení i množství právě i zahraničních zájezdů. Současně studovala na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy estetiku, filozofii, pedagogiku a sólový zpěv. Sbor Bambini di Praga založila s profesorem Kulínským v roce 1973, a ten je dodnes hlavním těžištěm její košaté umělecké práce. Sbory Kulínských prošly desítky tisíc dětí, dnes i význačných osobností, které se k této své muzikantské zkušenosti hrdě hlásí a rádi využijí každé příležitosti k setkání. Mezi nimi i současný prezident Václav Klaus, který se toho letošního, dalšího jubilejního pro pracovní zaneprázdnění nemohl zúčastnit, ale před deseti lety, stejně jako mnozí jiní přátelé Kulínských, nechyběl...
"Jednu velmi blízkou, milovanou kamarádku, mám v Kanadě, a to je paní Zdeňka Salivarová-Škvorecká, která také zpívala ve sboru. Další je Alenka Šimková, vynikající sólistka, která zpívala s Jiřím Kornem. Při minulém setkání jsem jí telefonovala po mnoha letech do Johannesburgu. Ona byla v takovém šoku, a tak potěšená, že opravdu narychlo přijela. Naši absolventi jsou roztroušeni po celém světě. Spousta je v New Yorku, na Floridě, v Německu, ve Švédsku; s většinou z nich mám kontakty. A taková silná kategorie ročníku - dnešní padesátníci, se scházejí stále. Pravidelně tak šestkrát do roka, dokonce obnovují zkoušky, zpívají si pro potěšení."
Tolik doktorka Blanka Kulínská, která ovšem po smrti manžela nezůstala ve svém nadšení pro výchovu dalších pokolení malých zpěváků osamocena. Oporou, a vlastně už mnoho let uměleckým ředitelem sboru Bambini di Praga, je její syn Bohumil Kulínský mladší, významný představitel střední generace českých dirigentů, který získával zkušenosti již od dětských let od svých rodičů. Ten všechny příležitosti, pro které se jubilejní setkání absolventů sborů uskutečnilo, v rozhovoru pro Radio Praha shrnul:
"My slavíme v letošním roce šedesát let od vzniku prvního sboru mého tatínka, což se vpodstatě kryje také s datem vzniku Dětského pěveckého sboru Československého rozhlasu. Pak slavíme třicet let Bambini di Praga - to vychází skoro úplně přesně, čtrnáct dní je tam rozdíl, a pak - bohužel na den přesně - vzpomínáme patnácti let od úmrtí tatínka, 11. dubna. "
Konkrétně ke sboru, který se stal díky svým zahraničním prezentacím světoznámým, Bohumil Kulínský junior dodal...
"No, já si myslím, že tak, jak to tatínek nastartoval před těmi šedesáti lety na tehdejší dobu na vysoké úrovni, tak ta celá éra vůbec těch šedesáti let našich sborů a sborů mých rodičů zůstávaly postupem času pořád na té vysoké úrovni, i když se ta doba měnila. Samozřejmě ty nároky potom v pozdějších dobách byly daleko větší, a dnes jsou veliké. Já myslím, že dneska Bambini - což nechci být nějak neskromný nebo namyšlený, ale říkají to ohlasy jak u nás, tak v zahraničí - že Bambini di Praga patří ke světové špičce. No a co lepšího si přát?"
Bambini di Praga od roku 1985 navštívily 21 zemí, některé dokonce několikrát...
"Teď máme rozjednané takové dva velmi zajímavé zájezdy. Já bych to nechtěl zakřiknout, ale vypadá to poměrně velmi nadějně. Poté, co jsme byli v loňském roce ve vánočním období podvanácté v Japonsku, a druhá polovina sboru byla podruhé ve Spojených státech - v New Yorku, tak teď jsme dostali nabídku z Mexika, a z Jižní Ameriky. Tam jsme nikdy nebyli, a já bych byl hrozně rád, kdyby se nám podařilo dostat se do Jižní Ameriky, protože to je kontinent, který nám chybí, a pak nám bude zbývat už jenom Austrálie."
Závěrem jsem se Bohumila Kulínského ještě zeptala na nejbližší plány jeho tělesa na domácí půdě...
"Připravujeme koncert pro Pražské jaro, který bude 1. června, teď jsme dotočili desku, nové CD lidových písní z celého světa - v originálních jazycích jsou zpívané, a pak se moc těšíme všichni na prázdniny, protože letošní rok byl velmi vyčerpávající. Takže dvouměsíční volno bude úplně skvělé."
