V Praze se uskutečnil knižní veletrh "Svět knihy"

Bezesporu nejvýznamnější kulturní událostí uplynulých dnů byl mezinárodní veletrh krásné a odborné literatury "Svět knihy", konaný pod záštitou ministra kultury, pražského primátora a České komise pro UNESCO v Průmyslovém paláci pražského Výstaviště. Motto letošního, v pořadí 9. ročníků - "Dialog mezi kontinenty" - bylo naplněno důrazem na africkou literaturu. Evelina Himalová se ale zaměřila na české autory.

V Praze se uskutečnil knižní veletrh "Svět knihy"

Velkému zájmu čtenářů i návštěvníků veletrhu se ale těšil i bývalý federální a český velvyslanec v Keni a posléze v Albánii Jan Drábek, který od revoluce 1948 do revoluce v roce 1989 žil v americkém a kanadském exilu a po ukončení své sedmileté diplomatické mise ve prospěch původní vlasti se do zámoří zase vrátil. Během života prošel i službou u amerického válečného námořnictva, dělal hlasatele Svobodné Evropy, a psal knihy - napsal jich už více než deset, některé, například "Zpráva o smrti růžového kavalíra", "A co Václav?", "Listerovo dědictví", či "Náhle českým velvyslancem", vyšly také u nás. Poslední, "Po uši v Americe", která je součástí trilogie - předchozí díly mají názvy "Po uši v Protektorátu" a "Po uši v postkomunismu", při autogramiádě na pražském Výstavišti Radiu Praha představil...

"Ta knížka pojednává o našem příjezdu do Ameriky v roce 1948, a jde až do roku 1960, kdy jsem Ameriku opustil a stěhoval jsem se do Kanady, kde žiju až do dneška."

Drábek přijel do Ameriky z rozhodnutí rodiny, zejména otce, kterému hrozilo po komunistickém puči nebezpečí života, jako třináctiletý. V padesáti sedmi letech mu byl nabídnut postkomunistickou československou vládou diplomatický post. Protože se však v závěru této své kariéry nerozešel s českým ministerstvem zahraničí právě v dobrém - neposkytlo mu včas pomoc pro jeho těžce nemocnou manželku, po počátečním úmyslu v republice natrvalo zůstat, změnil svoje odhodlání...

"Já jsem došel k názoru, že ta důvěra tady mi nebyla projevena, takže na základě toho je na čase se vrátit do starého způsobu života, což pro mne byla ta Kanada a ten Vancouver."

Na otázku, zda přitom nezanevřel na svou vlast, Jan Drábek odpověděl...

"Na moji vlast ne. Zanevřel jsem snad na některé lidi, kteří hráli hlavní roli v tom, ale to neznamená, že se nerad vracím do České republiky a do Prahy. To vždycky rád, ale třeba už ne tak často. Tentokrát jsem tady po dvou letech. A myslím, že pomalu se věci vracejí na demokratickou cestu. V tom právě ta Evropská unie bude hrát určitou roli taky, že si trošku přizpůsobíme některé mravy k západním, a to jenom ku prospěchu v této zemi,"

uvedl na závěr rozhovoru Jan Drábek, který všem obyvatelům České republiky doporučuje, aby se v nadcházejícím referendu vyjádřili pro vstup do Evropské unie.

Knižní veletrh obohatil svou přítomností vedle dlouhé řady básníků, prozaiků, překladatelů, ilustrátorů a nakladatelů i přední český fotograf Ladislav Sitenský. I s ním Evelina Himalová hovořila...

Známý fotodokumentarista s kariérou příslušníka 312. perutě R.A.F. za druhé světové války, a ještě předtím dnes už legendárními snímky z pohřbu prvního československého prezidenta T.G.Masaryka, se představil nyní v roli spisovatele. Na knižní trh přispěl titulem "Ladislav Sitenský vzpomíná s Karlem Helmichem", a sám o této vlastní literární prvotině říká...

"Jsou to moje vzpomínky celoživotní, takové curriculum vitae. Je to tak trošku sága rodu Pexiderů (jeden z jeho pradědečků se jmenoval Bernard Pexider a byl řezníkem v Písku - pozn. red.) a sága rodu Sitenských. A mimo to připletla se do toho válka, což taky je kus historie, a všechny věci zajímavé, které mě potkaly. Takže jsem si řekl, to by nebylo marné hodit to na papír, a trošku s tím seznámit také ty ostatní, nehledě k tomu, že se tam mluví i o našich letcích, kde jako není nezajímavé, co všechno vykonali, a co udělali pro vlast. Karel Helmich (považovaný za nestora české žurnalistiky - pozn. red.) mi v tom velice pomohl, jednak mi to zkorigoval, protože já jsem takový spisovatel pseudospisovatel-amatér, takže on to trošku 'učesal', to za prvé, a za druhé k tomu přidal pár poznámek pokud se týče domácího odboje."

Čtyřiaosmdesátiletý Sitenský, fotograf a plukovník ve výslužbě, prožil vskutku neobyčejný život. Stal se vlastně očitým svědkem běhu dvacátého století. Navštívil čtyřicet zemí světa, prvním setkáním s cizinou bylo jeho pařížské studium architektury, a následná vojenská zkušenost jak ve Francii, tak v Anglii. Je pamětníkem pražských událostí v květnu 1945 a v srpnu 1968, byl trpěným občanem za vlády jedné strany, na svět se ale vždy díval očima objevovatele krásy. Není specialista na žádné téma, přesto jeho hledáčku neuniklo nic, co by nestálo za pozornost. Ať to byla Praha či jiná města Čech, Moravy, Slovenska nebo cizích zemí, mraky, řeky, Vltava jeho mládí, o které by prý ještě rád uspořádal výstavu, dokud mu síly na to stačí. Nejbližší, kterou už má připravenou, bude výstava z portrétů známých českých i zahraničních osobností - od Curchilla prý počínaje a Zátopkem konče.

Jedním z očekávaných autorů na pražském Výstavišti měl být spisovatel Václav Erben. Na dlouho předem avizovanou autogramiádu svého arcidíla, velkého historického románu "Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad" se bohužel nedostavil, neboť těsně před zahájením veletrhu ve věku nedožitých 73 let náhle zemřel. Vzpomínku na poslední setkání s ním má Evelina Himalová...

Náchodský rodák Václav Erben v mládí prošel Baťovou školou i závodem, vystudoval obchodní akademii, poté DAMU, dlouhá léta pracoval jako redaktor v časopisech a v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1977 byl dramaturgem a scenáristou filmového studia Barrandov, a zkraje devadesátých let působil v politice jako tiskový mluvčí ČSSD. V roce 1996 kandidoval i do Senátu a několik let byl místopředsedou Rady České televize. Do literatury vstoupil povídkami s vojenskou tématikou a psychologickými romány. Pro širokou čtenářskou obec byl jedním z nejlepších a nejúspěšnějších autorů dobré české krimi. Jeho knížky, ať už detektivky s elegantním, bravurním a vzdělaným kriminalistou kapitánem Exnerem nebo historické romány, mizely z pultů knihkupectví rychlostí blesku, sotva je dopsal, a podobně tomu je při reedicích. Impozantní "Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad", jimiž se už v letech 1974 až 1981 zapojil do demytizující linie české historické prózy, kritické vůči oslavnému pojetí národních dějin, vyšly zcela nedávno v obnoveném a rozšířeném vydání. O své práci na tomto románu psaném takzvanou ich-formou, v němž se pokoušel řešit problém státu a moci, při příležitosti jeho znovuuvedení na knižní trh řekl...

"Já jsem to psal jako fiktivní paměti. A ptali se mne, kde jsem sbíral materiál. Přiznám se, že protože mě dějiny vždycky zajímaly - když jsem tu knížku psal, měl jsem před sebou dvě základní knihy, a to byl Palacký a Tomek (Václav Vladivoj, český politik a historik žijící v letech 18187-1905, profesor a první rektor univerzity v Praze - pozn. red.). Musel jsem psát, abych se dopracoval konce, logickou a přijatelnou cestou. Původně jsem se domníval, že mi na to bude stačit sto stránek rukopisu, a nakonec to vyšlo takhle, kniha má 800 stran, abych osvětlil tu situaci, která nastává a vždycky se vpodstatě opakuje. To je příběh o popřevratové krizi. V tomto případě je tím převratem husitská revoluce,"

dodal Václav Erben, v jehož románu samozřejmě nechybí ani připomínka známé průkopnické snahy českého krále Jiříka z Poděbrad o sjednocení Evropy, která se nám zdá z hlediska historie tak nadčasová a z dnešního pohledu velmi současná...

"Víte, jemu nic jiného nezbývalo, protože i když byl mocný a bohatý český pán, přesto mu nestačily v žádném případě prostředky proti turecké hrozbě. Proto dával dohromady tu mírovou iniciativu, aby v tom nebyl sám."