Dějepisná soutěž pro středoškoláky - EUSTORY - má své vítěze
Čeští studenti středních škol mají svou dějepisnou soutěž s evropským rozměrem - Eustory. Ve spolupráci s hamburskou Korberovou nadací ji pořádá Akademie věd a učitelé dějepisu. V letošním - druhém - ročníku středoškoláci zpracovávali téma "Kamenná paměť mého kraje - osudy lidí vtěsnané do památníků ve 20. Století". Na slavnostním vyhlášení vítězů soutěže byl Herbert Brynda.
Druhého ročníku středoškolské dějepisné soutěže Eustory se zúčastnilo 157 studentů se 102 příspěvky. Po vyhodnocení všech prací mohla odborná porota v květnu slavnostně vyhlásit vítěze...
Oldřicha Tůmy, ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, jsem se zeptal, jakou má soutěž Eustory v Česku tradici a kde jsou její vzory:
"Vzorem je podobně koncipovaná soutěž pro studenty středních škol na dějepisná témata, která probíhá ve Spolkové republice Německo od druhé poloviny 70. let. Hlavním organizátorem té německé soutěže je hamburská Korber Stiftung. Zhruba před čtyřmi roky jsme se s vedení nadace v nějaké jiné souvislosti dostali do kontaktu a ona se na náš ústav obrátila s návrhem, zda bychom nechtěli přispět k organizování podobné soutěže v České republice. Domnívám se, že v pozadí bylo, že se už před tím snažili tu myšlenku projednat na ministerstvu školství, ale byli briskně odmítnuti. Nám se ta myšlenka zdála rozumná a zajímavá; v kooperaci s Asociací učitelů dějepisu a s finanční a metodickou pomocí Korber Stiftung jsme se zhruba před třemi čtyřmi roky pustili do přípravy prvního ročníku soutěže. Má dvouletou periodicitu, jeden rok soutěž běží, na podzim se vyhlásí, do února až do března studenti pracují, pak se výsledky vyhodnocují a v květnu nebo v červnu se koná vyhlášení soutěže. Dnes je to tak, že naše národní soutěž je součástí evropského networku Eustory,"
...říká Oldřich Tůma a dodává, že první ročník soutěže s tématem "Sám proti moci" měl před dvěma lety takový ohlas, že je dnes Eustory, sdružující čtrnáct evropských zemí, v Česku plně etablovaná. Eva-Clarita Onken z Korberovy nadace mi přiblížila principy, na nichž je soutěž, mající v názvu část slov Evropa a historie, založená:
"Eustory je síť založená na Chartě, která byla slavnostně uvedena v život v září 2001. Každý, kdo se chce stát členem sítě Eustory, s touto Chartou musí souhlasit. V Chartě jsme definovali, co chápeme jako kritický přístup k historii a co podle nás znamená 'evropská perspektiva', tedy provádět místní výzkum, vést rozhovory s pamětníky a kriticky podrobovat zkoumání dokumenty typu korespondence a deníků. To znamená nahlížet na věc všemi možnými pohledy, pokoušet se vžít do kůže druhých a snažit se zohledňovat všechna hlediska. Kriticky posuzovat to, co čteme a co slyšíme. Chtěli bychom, aby to byl pro studenty při jejich výzkumu ten základní princip."
Podle slov Elišky Kunstové z Asociace učitelů dějepisu se většina studentů těchto principů skutečně držela, a kvalita odevzdaných prací byla proto vysoká. Eliška Kunstová učí léta dějepis na pražském gymnáziu Nad alejí, může proto srovnávat Eustory s další středoškolskou soutěží, s takzvanou Středoškolskou odbornou činností:
"Rozdíl je jednak v délce existence, to je velice důležité. Potom v tom třístupňovém hodnocení, které má Středoškolská odborná činnost, to znamená: školní kolo, oblastní kolo a celostátní kolo. Ale nejdůležitější je obsahová a formální záležitost. Eustory může být zpracována na základě prvotních pramenů, to znamená: orálních pramenů, pramenů charakteru korespondence, deníkových zápisků a tak dále. Naproti tomu 'Sočka' může být kompilační, tedy na základě vydané literatury. V tom je nejzákladnější rozdíl."
Když si Matěj s Terezou prohlédli ceny, kterými byly samozřejmě odborné historické publikace, požádal jsem je o bezprostřední dojmy:
"Je to vlastně mé první umístění v takto významné soutěži. Byl jsem velmi překvapen, že porota považovala moji práci za tak dobrou. V této chvíli jsem samozřejmě velmi šťastný."
Chtěl byste se historii věnovat i dále?
"Ano. V současné době studuji septimu Arcibiskupského gymnázia, o historii se zajímám už od raného dětství a po maturitě v příštím roce bych rád zkusil studium na Filozofické fakultě, obor historie nebo pomocné vědy historické."
"...Bylo to určitě nečekané, podle mě byla konkurence obrovská."
Nemrzí Vás, že jste nakonec nebyla první?
"Vůbec ne, jsem ráda, že jsem skončila tak dobře. Určitě tam byli i lepší."
Jak jste pojala svou práci 'Háj hrdinů ve Svitavech'?
"Je to popis bývalého německého památníků, protože mé rodné město bylo většinově německé. Ten památník zanikl a úplně se na něj zapomnělo. A tak jsem tuhle vzpomínku trochu oživila."
Chtěla byste se v budoucnu věnovat historii?
"Uvidím, ještě nejsem rozhodnutá."
Dodejme jen, že Matěj Trepeš se ve své vítězné práci vydal "Po stopách Edvarda Beneše v Kožlanech". A co by mladým badatelům popřál patron soutěže, čestný předseda Akademie věd Rudolf Zahradník?
"Dobře vím, že právě v mnoha ústavech Akademie si kolegové uvědomili, že začínat se starat o mladé nadšence a o mladé začínající badatele ve chvíli, kdy už jsou ve třetím semestru, je už pozdě. To chce dva tři roky před maturitou. V kom ta touha je, ať jde o historii, filologii, matematiku nebo chemii, v těch lidech to je. A v těch ústavech je mnoho mladších i starších badatelů, kteří jsou velice otevření. Člověk jako senior nemůže udělat nic užitečnějšího než uvést do badatelského a vzdělanostního života takového mladého nadšence."
A slovy Rudolfa Zahradníka končí historická rubrika s aktuálním tématem. Od mikrofonu se loučí Herbert Brynda.
