Emil Hakl o rodičích, dětech a vyprávění historek
Před týdnem jsme informovali o povídkách Magdalény Platzové. Inspiraci ke svému vyprávění autorka čerpala v prostředí bývalé Jugoslávie. Také Emil Hakl se vrací do Jugoslávie - v poslední knížce zmiňuje svého dědečka, který se narodil v Záhřebu. Jeho knížka se ovšem způsobem vyprávění i jazykem hlásí k českému prostředí. Knihovničku připravil Vilém Faltýnek.
V krátké době po sobě vydal Emil Hakl třetí prózu. Začal v roce 1999 Koncem světa, pokračoval loni Černou schránkou Sabriny Black a v tom samém roce vyšla i knížka O rodičích a dětech. Obdržela cenu Magnesia Litera za rok 2002 v kategorii próza.
Autor líčí setkání dvaačtyřicetiletého Jana Beneše s otcem. Zaznamenává jejich vzájemný rozhovor, který se odehrává během jednoho odpoledne a večera při procházce pražskou Bubenčí. Začíná ve Stromovce, pokračuje nedalekou Papírenskou ulicí, přes hospodu Eufrat a končí na Vítezném náměstí, kde se oba loučí. Kdo by chtěl, může s knihou v ruce cestu otce a syna Benešových zopakovat. Silná vazba na konkrétní místo ale neoslabuje sdělnost knihy. Hakl říká:
"Není nad to dodržovat pravost reálií. Když si člověk vymýšlí, tak to třeba dělá proto, že někomu nechce ublížit, ale já jsem toho názoru, že pokud to je jen trochu možné a eticky únosné, tak neměnit nic."
Vy pocházíte z Bubenče?
"Já jsem se narodil v Praze, pak jsem žil v Klánovicích, to se taky do té knihy nějak dostalo, pak jsem se v deseti letech přistěhoval do Prahy na Žižkov. Ale Dejvice a Bubeneč znám, jednak jsem tam měl firmičku a měl jsem tam slečnu, kterou jsem miloval, měl jsem tam kamarády, chodil jsem tam do hospod. A pak, já tam s tím tatíkem opravdu chodívám na ty procházky. Takže co bych si vymýšlel. My to tam podél Vltavy máme rádi. Je to taky dané tím, že on je důchodce, dělal v zoologické zahradě, tak kam jinam od té zoologické, než přes řeku do stromovky..."
Nezávaznou, lehce plynoucí řečí postupně prosakuje minulost, úvahy o lidech a o životě. Kniha se čte lehce, ale pod vtipnými historkami a postřehy ze života zní hlubší, temný tón. Autorova záliba ve vyprávění historek se ale nezapře.
"Historky mě baví vyprávět. Řekl bych vám nějakou, ale není na to čas. Jo, historky mě baví vyprávět. Řada kritiků mi nadávala, že to je vlastně rozkouskované na historky, že ty historky pohlcují děj, syžet. Nevím, možná mají pravdu. Ale já ty historky používám v rámci nějakého příběhu a jestli ten příběh je zřetelný, to je jiná věc, to mi nepřísluší hodnotit. Ale nejsou pro mě historky to nejdůležitější, jsou pro mě důležitý komponent děje.
Protože tak je to i v životě. Když si s někým sednete v hospodě a dáte si kafe, panáka nebo pivo, tak si ve 48 případech z padesáti budete vyprávět historky. Nebudete jenom mručet, kývat hlavou nebo bez pointy komentovat to co se děje kolem vás.
Historka je útvar, který završuje nějakou událost tím, že té události uměle přidá pointu. Která se v životě vyskytuje velice zřídka. A historka je útvar sám o sobě zajímavý a má tady u nás ve střední Evropě tradici, je to naše rakouskouherská forma vyjadřování se ke světu."
Ačkoliv Hakl začal prózu publikovat až poměrně pozdě - je mu dnes 45 let - není jako spisovatel nováčkem. Tiskl časopisecky, vyšly mu dvě sbírky poezie a léta se účastnil veřejného čtení v pořadech Klubu Osm.
"To nebyla jenom ta Osmička, kterou vymyslela Renata Bulvová s jistou Bernie Higgins, to byl už předtím literární klub Moderní analfabet, který jsme založili někdy v roce 1988. Jezdili jsme číst po republice, v Karlových Varech, v Teplicích a všude možně a pořád se četlo. A bylo to úžasné období, protože když čtete lidem a oni živě reagují, to je zážitek k nezaplacení. Ať už po vás házejí flašky od piva nebo se smějou, to je jedno."
A je to důležité jako zkušenost pro další psaní?
"Myslím, že asi ano. Protože když čtete lidem, tak si ověříte, co funguje a co ne. Máte okamžitou zpětnou vazbu. Ono to vypadá, jako by se měl člověk řídit obecnou reakcí publika. Ale ono to pomůže zkrátka a dobře orientovat se v textu. Jsou místa, kterými jste si jistý, a místa, kterými si jistý nejste... Ano, je to k nezaplacení."
