O čem se mluví
Asi před dvěma týdny sepsala skupina občanů provolání nazvané S komunisty se nemluví. Výzvu, adresovanou prezidentovi, vládě i zákonodárcům, dosud podepsalo více než čtyři tisíce lidí. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
"Takže přebírám tuto petice. Jinak si myslím, že není spor o tom, že komunistická strana působí v rámci demokratického politického systému a že má své volební výsledky. To je prostě fakt."
Petr Placák ale premiérovi připomněl, že signatáři petice kladou důraz na rozdíl mezi legalitou a legitimitou.
Tomuto postoji premiér neodporoval, ale....
"Ano, ale ústavní pravidla jsou pro fungování demokratické politiky zásadní. A ta fungují."
Jak řekl Petr Placák Radiu Praha, provolání nepředstavuje nějaký politický apel, je to apel morální. Je prý jasné, že v každodenní politice se asi občas musí na komunisty promluvit. Jde ale o to, aby nebyly legitimizováni jako standardní politická strana.
Petice přichází ve chvíli, kdy komunistická strana zažívá největší rozkvět za posledních třináct let a jejím vůdcům se vrátilo sebevědomí. V parlamentních volbách jejich strana získala dvacet procent hlasů a v komunálních pak - poprvé od listopadu 1989 - vyhrála i v několika městech nad 50 tisíc obyvatel. Dalším zlomem byla volba prezidenta. Za komunisty se vydal Václav Klaus, aby je požádal o pomoc při zvolení. A u většiny měl zřejmě úspěch. Komunisté tak dobyli poslední zapovězenou tvrz - Pražský hrad. Iniciátoři antikomunistické petice si toto všechno samozřejmě uvědomují a právě proto vyzývají k bdělosti. Na druhé straně si ale nedělají příliš velké iluze o tom, že by mohli oslovit širokou veřejnost.
"Dneska jsou lidé politikou unaveni a dávají od všeho ruce pryč. Zvlášť mile mě ale překvapilo, že to podepsalo ohromné množství studentů."
Podle Petra Placáka je provolání zároveň zvláštním apelem k sociální demokracii, jejíž jedno křídlo stále kalkuluje s možnou spoluprací s komunisty. Lidový dům by měl mít neustále na zřeteli, že..
"Sociální demokracie by vždy pro neostalinskou komunistickou stranu nepřítelem číslo jedna."
Sociálnědemokratickému poslanci Liboru Roučkovi to samozřejmě není nutné připomínat. Na problém komunikace s komunisty je ale podle něj možné nazírat i v jiné rovině. Občané by je prostě neměli volit.
"Je to samozřejmě trošku dilema, protože komunisté u nás mají svou minulost, ta minulost je totalitní, a oni se za tu minulost stále ještě pořádně neomluvili. Na druhé straně, od roku 1990 kandidují a jsou voleni do všech zákonodárných sborů i do obecních úřadů. Je tedy těžké s nimi nemluvit. Mluví s nimi každá politická strana. Čili to je to dilema. Myslím ale, že jde o to, a to samozřejmě mohou ovlivnit voliči, aby ti komunisté v jakýchkoliv volbách dostali tak málo hlasů, aby s nimi ty ostatní demokratické strany prostě nemusely mluvit."
Potíž je ovšem v tom, že mnozí lidé zřejmě volí komunisty z protestu proti chování a jednání ostatních stran. Radiu Praha tento názor potvrdila i nezávislá poslankyně Táňa Fischerová z klubu Unie svobody, která si petice, jejích autorů i signatářů velice váží.
"Ta petice zobrazuje mínění velmi vážených občanů a není jich málo, takže se nemůže brát na lehkou váhu. Myslím, že obecně vyjadřuje znepokojení nad stavem, který se tu ve společnosti vlastně trošku změnil po volbě pana prezidenta Václava Klause. Myslím, že je nutné se přinejmenším zamyslet nad tím, co je možné dělat a jestli všechno, co děláme, děláme dobře. Také z tohoto pohledu tu výzvu vítám, protože je to hozená rukavice."
Iniciátoři prohlášení hodlají ve sbírání podpisů pokračovat i v dalších týdnech. U některých politiků i z pravé části politického spektra ale petice nevyvolává velké nadšení. Místopředseda ODS Petr Nečas se například nechal slyšet, že dělat třináct let od revoluce takové podpisovky prý nemá smysl.
