Česká republika a KLDR: Nebezpečné námluvy?
Zástupci Severní Koreje projevili na okraj Valného shromáždění OSN zájem o větší aktivitu ve vztazích s Českou republikou, konkrétně o znovuotevření diplomatického zastoupení v Pchjongjangu a o výměnu studentů. Státní tajemník českého ministerstva zahraničí Jan Kohout a velvyslanec při OSN Hynek Kmoníček se k těmto návrhům postavili vstřícně s odkazem na českou zprostředkovatelskou úlohu v rámci dialogu mezi Severní a Jižní Koreou. Herbert Brynda se zeptal politologa Zdeňka Zbořila, který působil v letech 1993-95 na soulské univerzitě, jestli jde z české strany o konzistentní krok, když Česko na jednu stranu v podstatě bojkotuje Bělorusko, Kubu a zároveň jedná s posledním stalinistickým režimem na světě:
"Z hlediska velkých idejí to jistě konzistentní není, protože jsme deklarovali své spojenectví s Korejskou republikou, která má vlastní politiku vůči Severní Koreji a my bychom tyto zásady měli akceptovat. Ale je pravda, že u nás už léta působí lidé ze Severní Koreje, jednak bývalí diplomati, ale je tu i řada pracovníků. V různých továrnách tady pracují korejské dívky a to někdo musel povolit, vyřídit nějaké doklady a musel s tím někdo na úrovni vlády souhlasit. Takže ten nový akt vlastně odpovídá existující realitě, ale neodpovídá to těm deklarovaným idejím."
A jaké byly vlastně vztahy mezi Československem a KLDR před rokem 1989 a jakých změn doznaly v posledních třinácti čtrnácti letech?
"My jsme se Severní Koreou měli velmi napjaté vztahy, po té počáteční fázi, kdy jsme participovali na Korejské válce, byla tam naše nemocnice, pan doktor Placák a další, kteří tam měli ten český M.A.S.H. Potom ale kvůli sovětsko-čínské roztržce došlo k ochlazení styků, které trvalo dost dlouho. Vzájemné vztahy se začaly rozvíjet až v roce 1988/89. To měla být nová fáze; ta ovšem byla přerušena aktem vzájemného uznání diplomatických institucí mezi Korejskou republikou a ČSFR, ještě za ministra Dienstbiera."
Může podle vašeho názoru Česká republika sehrát nějakou roli v dialogu mezi Severní a Jižní Koreou?
"Nechtěl bych být příliš skeptický, ale podle mého názoru se může podílet na nějaké případné transformaci Severní Koreje, ale až po tom zásadním činu, který provede někdo jiný. Já jsem v Soulu viděl Ministerstvo pro sjednocení, kde deset let pracuje asi pět tisíc lidí na typu politiky, která by měla vést ke sjednocení, protože to není záležitost jen svržení režimu; je to záležitost ekonomické, politické, sociální a do jisté míry i kulturní transformace, která bude něco stát, takže si příliš neumím představit, jak by se na tom chtěla Česká republika participovat."
