Premiér Špidla se v Sofii sešel s českými krajany

Český premiér Vladimír Špidla se 10. října v Sofii setkal s bulharským prezidentem Georgim Parvanovem (vpravo). foto: ČTK

Premiér Vladimír Špidla se v průběhu návštěvy Bulharska setkal s českou krajanskou komunitou. Ta dnes čítá zhruba tisíc lidí, zatímco před válkou jich bylo dvanáct až třináct tisíc. Repatriací po druhé světové válce však venkovské komunity prakticky zanikly a komunita v Sofii byla značně oslabena. Přímo z místa setkání se nám přihlásil Jaromír Marek.

Český premiér Vladimír Špidla se 10. října v Sofii setkal s bulharským prezidentem Georgim Parvanovem  (vpravo). foto: ČTK
"V Bulharsku a přímo zde v Sofii existuje jeden z nejstarších krajanských spolků v Evropě, a to Československý klub. Byl založen už v předminulém století, přesněji v roce 1892, a funguje dodnes. Právě na půdě tohoto klubu v Československém národním domě T. G. Masaryka se premiér Špidla sešel s krajanskou komunitou, bylo tam asi šedesát nebo sedmdesát lidí všech věkových kategorií."

Přivezl premiér nějaké dary českým krajanům a jak vůbec probíhá spolupráce ČR a krajanské komunity v Bulharsku?

"Ta spolupráce probíhá standardně, jako mezi krajanskými sdruženími po celém světě a Českou republikou. Dá se říci, že Česká republika podporuje a v minulosti vždy podporovala české krajany v Bulharsku. Vladimír Špidla přivezl symbolický dárek, několik desítek knih, které obohatí českou knihovnu, ale jeho návštěva se konala především u příležitosti oficiálního ukončení první části rekonstrukce tohoto krajanského domu, na kterou věnovala vláda v letošním roce sedm set tisíc korun. Takže ta podpora je nejenom na úrovni politické a verbální, ale i na úrovni finanční a faktické."

Bulharský  premiér Simeon Sakskoburggotský  (vpravo) a český premiér Vladimír Špidla při přehlídce čestné stráže v Sofii,  foto: ČTK
S jakými problémy se setkávají krajané v Bulharsku?

"To je stejné jako všude ve světě. Tady samozřejmě žije mnohdy třetí, čtvrtá generace českých krajanů a ten problém je tak nabíledni - je to čeština. Tady sice funguje už řadu let česká škola, ne sice jako před druhou světovou válkou, kdy do ní skutečně chodily desítky nebo možná i stovka žáků a ti celou základní školu absolvovali v češtině. Dnes se ve škole scházejí děti i dospělí s učitelkou jednou, dvakrát týdně odpoledne, takže je to na zájmové bázi. Otázka jazyka je proto zřejmě nejdůležitější. Já jsem se bavil s několika mladými lidmi, kterým bylo dvacet, pětadvacet let, a řada z nich mluvila česky, rozuměla, ale sami říkali, že je to víceméně výjimka, že mladší generace už česky příliš neumí. Totéž mi potvrdil i pan Miroslav Přibyl, předseda Československého klubu v Bulharsku, který je mimochodem předsedou už padesát roků. Sám má strach, že za deset, dvacet roků už potomci dnešních českých krajanů nebudou česky příliš rozumět."