Měří české soudy všem extremistům stejně?
Jak se v české soudní praxi uplatňuje paragraf týkající se propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod? To je jedna z otázek, kterými se v dnešním vydání rubriky Česko v komentáři bude zabývat publicista Petr Holub. K mikrofonu Radia Praha ho pozval Josef Kubeczka.
Osvobozujícím rozsudkem skončil minulý týden u šumperského soudu první polistopadový proces v Česku s komunistou obžalovaným z propagace hnutí potlačujících lidská práva. Připomenu, že šestadvacetiletý David Pěcha v časopise Pochodeň vyzýval k obnovení socialismu ozbrojenou cestou a označoval politiky z doby dělení československé federace za vlastizrádce. Podle soudu však šlo o vyjádření politických názorů, a proto se nejednalo o trestný čin. Kde podle Vás hledat hranici mezi svobodou slova a trestným činem propagace hnutí potlačujících lidská práva?
"Já sám se přiznám, že jsem uvítal tento osvobozující rozsudek, protože jsem vždycky rád, když se svoboda slova posune co nejdále. Svoboda slova by totiž měla patřit i těm, se kterými nesouhlasím. Je pravda, že pan Pěcha byl velice extrémní a dokonce vyzýval k tomu, aby se násilnou cestou změnil režim. To jsou nebezpečná slova, ale soud zřejmě vzal v úvahu, že je to velice nepravděpodobné, že by se něco takého stalo, tak vzal to trochu na lehkou váhu. Řekl si, že je to jen takový mladík a tyto radikální myšlenky ho přejdou. Tento verdikt je důležitý sám o sobě, protože právě on stanovil svobodu slova, tu hranici, kam až člověk ve své řeči může zajít. Svobodu slova tedy rozšířil a v tomto směru je pozitivní. Otázkou je, co vlastně zač jsou ti komunisté, když stále mají takovéto myšlenky. Soud ale rozhodl a já nemám důvod nevěřit soudci, že to skutečně důkladně zvážil. Soud řekl, že oni nebezpeční nejsou a i když takové věci říkají, tak škodí nejvíc sami sobě."
Od roku 1998 bylo v České republice za porušení paragrafu 260 - o propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod - odsouzeno 69 lidí, přičemž všechny rozsudky se týkaly výlučně pravicových extremistů. Dá se z toho odvodit, že jejich skutky jsou nebezpečnější než v případě levicových extremistů?
"V jistém ohledu nebezpečnější jsou, protože tito pravicoví extremisté jsou nějak napojení na hnutí skinheads a jeho členové, jak známo, mají na svém kontě některé rasové vraždy. Ta obava má tedy nějaký logický důvod. Nicméně si myslím, že ani tato obava úplně nevysvětluje, proč jsou české soudy daleko tvrdší k pravicovým extremistům, protože často to jsou také 'neškodní mladíci', podobně jako pan Pěcha z Bruntálu. Nezlehčoval bych ale práci soudů, to je velice snadné. Ti soudci opravdu dost hluboce promýšlejí své rozsudky a tak si myslím, že jejich verdikty zase zobrazují postoj české společnosti, která z nějakých důvodů má daleko větší obavy z pravicového extremismu. Ten levicový nebere vážně."
Přesto někteří odborníci byli osvobozujícím rozsudkem šumperského soudu poněkud zaskočeni. Dokonce vyjadřovali pochybnosti, zda při takové interpretaci soudů může paragraf 260 vůbec fungovat a měřit všem stejně. Sdílíte tento názor?
"Je to velice rozumná námitka. Já sám, jak jsem už řekl, vítám osvobozující rozsudek a uvítal bych, kdyby se používal i na pravicové extremisty, aby i tito lidé měli možnost se nějakým způsobem vyjádřit, konfrontovat svoje názory s realitou, se společností. Je pravda, že pokud nejsou opravdu úplní blázni, tak si uvědomí, že ty jejich názory nemají velký význam, že jednak jsou hloupé a jednak s nimi nic nedokážou."
Jak už jste sám zmínil, signifikantní jsou rovněž reakce veřejnosti na projevy pravicových a levicových extremistů. Radikální projevy pravicových z pravidla vyvolávají vlny nevole, u těch levicových jsou mnohem mírnější nebo žádné? Je to pouhý odraz rozdílných zkušeností z let nacistické a sovětské okupace?
"Já myslím, že jste už odpověděl na tu otázku sám, tedy to, že Češi mají skutečně velice rozdílné zkušenosti s nadvládou nacismu a komunismu. Nacismus byl vždycky brán jako velmi nepřátelský k Čechům, nakonec se tak sám stavěl, naopak komunistický režim se choval úplně jinak. Velice často většinu společnosti podplácel pomocí různých sociálních výhod či dávek, tak že lidé s ním měli daleko větší možnost se smířit. Dalo by se říct, že komunistický režim nabízel Čechům daleko víc možností, jak se mu přizpůsobit. Česká společnost s tím už má nějaké zkušenosti. Fanatický nacista, to je něco, s čím si nevíme rady a co bychom nejraději zrušili. Fanatický bolševik - takových tady bylo a oni všichni nakonec dostali rozum."
U mikrofonu Radia Praha byl publicista Petr Holub.
