Vánoční dárky s platební kartou, ale s jakou?
Šest z deseti obyvatel Česka vlastní platební kartu. Jejich používání se v posledních letech rozmohlo tak, že se už Česko přibližuje vyspělým evropským státům. Jak ale zjišťoval Zdeněk Vališ, není karta, jako karta.
Češi díky platebním kartám snad nejvíce a nejrychleji ze všech bývalých komunistických zemí změnili své nákupní návyky. Na druhé straně není nutné se ani tak moc divit. Zatímco za každý výběr v hotovosti z bankomatu musí spotřebitel zaplatit, platba kartou je zdarma. Nákladné je tak jen samotné pořízení platební karty. Výše poplatku za její vydání záleží na bance a kvalitě karty. To potvrzuje i ředitel Sdružení pro bankovní karty Milan Zátka.
"Obecně platí, že čím komplexnější karta, tak tím je poplatek za její vydání vyšší. Ale naopak ty tzv. elektronické karty, které musí být provozovány on-line, ty jsou obvykle zdarma."
Samozřejmě, i když je vydání platební karty zdarma, zaplatí za ni majitel jinde, v rámci poplatku za vedení účtu. Samotné platby kartou už ale banka klientovi neúčtuje. Poplatek za něj zaplatí bance obchodník v obchodnické provizi.
"Takzvaná provize je obvykle tvořena procentní částkou z platby. Ta procenta se pohybují v jednotkách, takže to není příliš citelný poplatek."
Mnozí občané ovšem také občas zjišťují, že placení kartou má své známé nevýhody. Snadné utrácení zhoršuje přehled o celkových výdajích a občan se tak může lehce dostat na svém účtu do mínusu. V takovém případě se nákup dost prodraží, protože banka si z půjčených částek účtuje vysoké úroky. Je zřejmé, že řeč byla dosud o tzv. debetních kartách, kterých je mezi českými občany stále jasná většina. K nakupování na dluh, což je nový český fenomén posledních dvou tři let, se však lépe hodí kreditní karta. U ní navíc není žádným problémem být neustále v mínusu, protože "kreditka" je spojena s nekonečným revolvingovým úvěrem. Právě v případě kreditních karet jsou ale Češi za vyspělými zeměmi zatím hodně pozadu. Jejich počet v Česku se dnes odhaduje na necelých 200 tisíc. Ředitelka odboru kreditních karet HVB Bank Štěpánka Lencová vysvětluje, proč tomu tak je.
"Ten hlavní důvod, že kreditní karty dosud nejsou tak populární jako debetní karty je v tom, že klienti ještě nedocenili tu hlavní výhodu kreditní karty, a tou je bezúročné období. To znamená období, po které klient vlastně využívá bezúročně peníze banky a po obdržení výpisu se rozhoduje, jestli zaplatí celou dlužnou částku nebo je bude postupně splácet a platit úroky. Ten druhý důvod zatím malé popularity kreditních karet vidím v tom, že tyto karty jsou na českém trhu poměrně mladý produkt. Zatímco s debetními kartami se začalo někdy začátkem devadesátých let, tak kreditní karta má asi deset let zpoždění. Nějakou chvíli bude trvat, než se jí dostane obliby, jakou si opravdu zaslouží."
Zaznívají nicméně názory, že tuzemské banky stejně jako jejich mateřské evropské koncerny nástup kreditních karet prostě podcenily. Domnívaly se, že jejich klientům postačí kontokorentní úvěry k běžným účtům. S tím ale Štěpánka Lencová nesouhlasí.
"Když se nabízí kreditní karta klientovi, ten nemusí mít v bance žádný běžný účet. A banka tím pádem o tom klientovi nic neví, nezná jeho historii. Proto ten rozvoj kreditních karet mohl být zahájen až ve chvíli, kdy začal fungovat centrální registr dlužníků, kam poskytují údaje banky, které ten registr založily. A to bych viděla jako ten hlavní impuls k většímu rozšíření kreditních karet, protože banka už ze zákona se musí chovat obezřetně při poskytování úvěrů."
Přesto je stále rozšířený názor, že kreditní karty jsou jen pro vyvolené, pro movitější občany. Ani s tímto názorem Štěpánka Lencová nesouhlasí, když říká, že konkrétně HVB Bank nabízí kreditní karty už klientům, kteří mají minimální měsíční příjem devět a půl tisíce korun, což rozhodně není nadprůměrný příjem. Na druhé straně ale třeba právě v nutnosti prokazovat se určitým příjmem je možné hledat další příčinu menšího rozšíření bankovních kreditních karet. Svědčí o tom fakt, že do podoby klasických kreditních karet jako by se transformovalo už více než jeden milión karet vydávaných splátkovými firmami. Ty totiž po klientovi v podstatě nevyžadují doložení určité výše příjmu pro poskytování úvěrů. Náměstek ředitele společnosti Home Credit Oldřich Drápal uvádí ještě další důvody.
"Hlavním důvodem naší úspěšnosti, kdy zhruba každý pátý občan v produktivním věku vlastní nebankovní úvěrovou kartu, je aktivní marketingová politika. Jde samozřejmě o silné komunikační aktivity, nejen v poloze reklamy, ale i osvěty a zároveň o velkou vstřícnost vůči klientům, například s ohledem na výši jejich příjmů. A s tím souvisí i nastavení obchodních podmínek, tedy vydávání a vedení karty zdarma a vhodné nastavení minimální splátky."
Oldřich Drápal ovšem připouští, že Home Credit má asi přece jen trochu jinou klientelu než banky.
"Společnosti jako Home Credit financují nákup na splátky. Tyto společnosti se tedy orientují podle mého názoru na trochu jinou cílovou skupinu klientů. My v podstatě půjčujeme klientům v průměru deset patnáct tisíc korun na nákup zboží. A tito klienti samozřejmě mohou splácet půjčky v částkách řádově tisícikoruny. To je naše výhoda. Nízká splátka je dostupná pro široký okruh občanů."
Faktem je, že třeba právě společnost Home Credit zaznamenala za tři čtvrtletí letošního roku více než 60 procentní nárůst objemu poskytnutých úvěrů. I to je důkaz popularity úvěrových firem, které bezesporu zůstávají na domácím trhu spotřebitelských půjček občanům stále vlivnější než banky.
