Slavonice - renesanční perla
Dnešek patří cestování a my vás zavedeme do moravské renesanční perly Slavonic. Město, které leží na hranici s Rakouskem, teď žádá o zápis do seznamu UNESCO. Fotografie jeho unikátních památek mohou v těchto dnech vidět i návštěvníci Valštejnského paláce v Praze, kde je sídlo Senátu. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Nejvýznamnější období nastalo pro Slavonice v 16. století, kdy sem Zachariáš z Hradce přivedl renesanční umělce. Poté se město téměř ztratilo z mapy všech cest a krásné sgrafitové fasády a fresky byly zabíleny. Teprve za 300 let - kolem roku 1956 - byly Slavonice znovu objeveny a začaly vydávat svá tajemství. Jak uvedla Jana Vinšová z Regionálního informačního střediska, najednou se zjistilo, že Slavonice jsou renesanční perlou a na deseti domech je figurální sgrafito.
"Jsou tam výjevy ze Starého zákona, z Bible, z Nového zákona, ale i docela obyčejné výjevy. To už byli ti renesanční mistři zřejmě naprosto unaveni a na jednom z domů najdete třeba kojící prasnici. To je takové opravdu naturalistické. Slavonice jsou bohaté na další prvky a to jsou nádherné místnosti, které jsou renenančního typu, ale zároveň i zámeckého, protože Slavonice měly velice hrdé a bohaté měšťanstvo. Takže najednou uprostřed domu najdete obrovskou místnost 60 metrů čtverečních a po obvodu vidíte fantastické fresky. Třeba dům Fabrizia Giordana je nádherný s výjevy z Apokalypsy z Bible. Ale ten dům je jestě zajímavý tím, že jeho vlastník je Ital z Florencie, z kolébky renesance a ještě navíc architekt. Samozřejmě nejprve našel v Čechách svoji ženu Češku a potom teprve dům, ale je takovým symbolem propojení těch staletí."
"Uznal jsem racionalitu těch taktických důvodů, že nominujeme nikoliv památkové rezervace, protože bychom se mohli nadít odpovědi: vy už máte několik památkových rezervací, vy už toto máte zastoupeno dost. A proto nominujeme tentokrát Slavonice jako určitý počet architektonicky vynikajících renesančních domů. Renesanční dům byl velmi významným fenoménem kulturního vývoje Evropy, takže si myslíme, že málokde, jestli vůbec kde, se tak ucelený a tak výtvarně kvalitní soubor renesančních domů na tak malém území a v takové koncentraci dochoval."
"Otec dělal celou dokumentaci ochrany památek pro Expo 58. Takové markantní rozdíly při tom fotografování bych shrnul v jedno. Když jsem tam byl poprvé s otcem, tak nás hlídali pohraničníci se samopaly a teď když jsem to fotografoval sám, tak jsem si mohl dělat ve Slavonicích, co jsem chtěl."
Vznikly tak zajímavé fotografie města, které láká i řadu umělců. Ti se zde usadili a mají tu ateliéry. Jako například textilní výtvarnice Zuzana Krajčovičová či Jiří Netík, který dělá své sochy podle středověkých umělců buď v domě nebo přímo na ulici.
"Navíc ti umělci jsou doslova světoví, protože prošli Evropu, vrátili se z emigrace, našli tam klid v těch renesančních domech a vtahují do svého umění i obyčejného diváka a nechají ho tvořit. Může si třeba vybrat dílnu Terezy Khunové, to je Čechošvýcarka a ona vás nechá s tou hlínou si pěkně pohrát a umazat se od ní. Pak můžete přijít do ateliéru buď malíře Kryštofa Trubáčka nebo Jana Boháče a tady si zase ten hrnek můžete namalovat. Nebo můžete k Zuzaně Krajčovičové a tam tisknout a používat její vzory, batikovat s ní a podobně."
Jak dodala Jana Vinšová, v létě se ve Slavonicích pořádají i hudební kursy a podobně. Je tu i další zvláštnost - podzemí, které vznikalo 300 let až do 16. století. Dnes sem mohou i turisté, ale těm, kteří trpí klaustrofobií, se příliš nedoporučuje.
"Vyfasujete plášťenku, holínky a pak se brouzdáte tím podzemím vodou. Ale ještě před tím musíte projít šablonou. Pokud to vaše rozměry neumožňují, nejdete do podzemí."
Jak je ta šablona velká, stokilový člověk se tam dostane?
"Nejde o to, jestli je stokilový, ale kolik má v bříšku, protože tam je nejužší na té šabloně místo."
Jako každé středověké město mají i Slavonice své legendy a historky. Zde však nevystupují Bílé paní či bezhlaví rytíři, ale loupežník. Slavonice a okolí totiž obýval proslulý Grasel a do dnešních dnů se zachovaly nesčetné historky o jeho činech.
"Například: před Slavonicemi potkal babku a ta nadávala na loupežníka Grasela. Nepoznala ho a šla zrovna do Slavonic na trh. A Grasel ji požádal, aby mu tam koupila napínáčky. Když se babka odpoledne vrátila a předala mu napínáčky, tak je Grasel vysypal na pařez, babku na ně posadil a řekl. 'To abys babko věděla, kdo je Grasel.'"
Průvodci určitě nabídnou návštěvníkům další historky a zajímavosti. Slavonice teď čeká finančně náročná obnova památek, neboť co dům - to renesanční perla.
