Memento české ekonomické transformace
Kromě Pozemkového fondu jsou posledními institucemi české ekonomické transformace Fond národního majetku a Česká konsolidační agentura. A nad oběma se začíná smrákat. Více už nám poví Zdeněk Vališ v ekonomické rubrice.
O osudu Fondu národního majetku už vláda rozhodla koncem minulého roku. Fond, coby privatizační agentura státu, svou hlavní roli víceméně dohrál. Na začátku devadesátých let minulého století v tzv. malé privatizaci vyňal z vlastnictví státu maloobchodní prodejny a služby, pak přišly na řadu větší firmy a teď už zůstává jen několik vybraných velkých společností, ve kterých stát prostřednictvím fondu ještě vlastní majoritní podíl, například v Telecomu, ČEZu či v petrochemickém holdingu Unipetrol. Fond národního majetku také řeší staré ekologické zátěže v už zprivatizovaných firmách. Jejich hrazení potrvá ještě řadu let. O to se už ale podle ministra financí Bohuslava Sobotky postarají další státní úřady, které zbývající činnosti převezmou.
"Vláda chce zrušit Fond národního majetku do konce roku 2005 tak, že místo něj tu nebude žádná nástupnická instituce. Zbylé kompetence, pohledávky, majetek budou převedeny na jiné instituce státu, zejména na ministerstvo financí."
Minulý týden se zase kabinet rozhodl uspíšit konec České konsolidační agentury. Ta měla původně skončit až v roce 2011. Nyní se mluví o roce 2007. Nedá se přitom říci, že by šlo o málo využívanou instituci. Spíše naopak. Do agentury neustále proudí špatně vymahatelné pohledávky oddlužovaných a privatizovaných podniků i jiné dluhy. Největší sousto už ale agentura spolkla v minulých letech: špatná aktiva po bankách, zejména zhruba 150 miliard korun po zkrachovalé IPB. Někteří komentátoři proto agenturu nazývají odpadkovým košem nebo dokonce stokou. Bývalý ministr financí v Tošovského vládě Ivan Pilip, o kterém se mimochodem po posledních parlamentních volbách spekulovalo, že by se mohl stát předsedou dozorčí rady agentury, v rozhovoru pro Radio Praha připustil, že Česká konsolidační agentura je svým způsobem mementem ne zcela úspěšné ekonomické transformace.
"Z větší části určitě ano. Respektive z větší části je to instituce, která by nemusela vzniknout nebo by hrála zcela okrajovou roli v případě, že by transformace bývala probíhala bez zásadnějších problémů. Ty dluhy, kterými je dnes zatížena Česká konsolidační agentura, jsou z větší části důsledkem určitých chyb v privatizaci. I když je spravedlivé říci, že některým bylo možné se jen těžko vyhnout. Asi až za dlouhou dobu historie řekne, jaké bylo procento těch nevyhnutelných chyb a jaké těch, kterým šlo předejít."
Přesunem různých dluhů do agentury se navenek problémy vyřeší, ve skutečnosti se pouze řešení odsouvá do budoucnosti. Až agentura skončí, bude muset její ztrátu, tak jako tak zaplatit stát. Odhaduje se, že od roku 1991, kdy vznikla Konsolidační banka, kterou po roce 2001 nahradila Česká konsolidační agentura, prošlo tímto "odpadkovým košem" nejméně 300 miliard korun. Spíše to ale bude mnohem více, protože vlády část špatných pohledávek ve vybraných podnicích vyměnily za akcie, které potom agentura prodala. Tak změnily v minulosti majitele například Vítkovické ocelárny, plzeňská Škodovka či brněnský Zetor. Jak velká ale bude nakonec ztráta, kterou bude muset stát zaplatit, to se dnes nikdo neodváží odhadnout. Neví se totiž přesně, kolika dluhů se agentura za svého působení dokázala zbavit, ani, za jakou cenu agentura dluhy prodala.
"Konsolidační agentura přebírá určitý objem dluhů, za které sice průběžně - tím jak je prodává nebo jinak likviduje - určité obnosy získává, ale ty jsou zpravidla mnohem menší, než náklady, které agentura měla s převzetím dluhu. To znamená, že když převezme dluhy třeba za deset miliard korun a získá z nich miliardu, tak devět miliard je rozdíl, který pak půjde k tíži státu, který si tu agenturu vytvořil. Proto je hlavní role managementu agentury v tom, aby agentura z těch dluhů vytěžila co nejvíce a konečný dluh státu tím zmenšila. Ale že bude nakonec ztráta veliká, že už je průběžně státem hrazena, že jde o miliardy a desítky miliard, to je věc, na které už dnes není možné nic změnit, protože ty dluhy vznikly, reálně existují."
Dost se také spekuluje o tom, jak takový odprodej probíhá. Prý je to i předmětem zájmu kontrarozvědky. Ivan Pilip se ale k těmto spekulacím staví rezervovaně.
"Já si myslím, že agentura v poslední době pracuje velmi průhledně a snaží se plnit úkoly, které jí jsou dány. Jiná věc je, že z povahy toho podnikání, které je spojeno s kupováním starých dluhů a obchodů s nimi, je zřejmé, že do těchto obchodů se pouští skupiny, které jsou - řekněme - někdy agresivnější a to potom může vyvolávat pocit, že jsou častěji přítomny okolo těch obchodů. Nemusí to ale automaticky znamenat, a také si myslím, že tomu tak není, že by k nim agentura byla nějak vstřícnější."
I kritici České konsolidační agentury ale uznávají, že její pozice není vůbec jednoduchá. Na jedné straně neustále přebírá od státu problémové pohledávky, nyní například dluhy zdravotních pojišťoven, na straně druhé musí tyto pohledávky co nejrychleji vypořádat. Jejich tržní hodnota totiž postupem času rychle klesá. Je přitom zřejmé, že i provoz samotné agentury je dost drahý, což dále snižuje výnosnost jednotlivých finančních případů. Také Fond národního majetku odčerpává na svůj chod poměrně velkou částku ze státního rozpočtu. Také to je jeden z důvodů, proč se vláda rozhodla urychlit zánik obou nejviditelnějších transformačních institucí. Ten hlavní důvod je ale podle ministra financí Bohuslava Sobotky podstatnější.
"Především půjde o větší transparentnost českých veřejných rozpočtů. Nebude už možné skrývat některé operace, které mají dopad do veřejného dluhu prostřednictvím transakcí obou transformačních institucí. Omezí se prostor pro otevřené nebo skryté zadlužování veřejných rozpočtů. Vytvoří to podmínky k tomu, aby veřejné rozpočty fungovaly otevřenějším a zdravějším způsobem."
Jinými slovy řečeno, rychlejší zánik transformačních institucí je součástí vládní reformy veřejných financí. Kromě toho má ministerstvo financí zajistit, aby se co nejdříve, ještě před zrušením České konsolidační agentury výrazně omezily převody problematických aktiv a závazků na agenturu. Ty do ní dosud padaly téměř automaticky, jako do odpadkového koše.
