Hokejista Oldřich Zábrodský vypráví...
Vladimíra Zábrodského, československou hokejovou legendu a mistra světa z let 1947 a 1949, zná snad každý fanoušek ledního hokeje. Vladimírův bratr Oldřich, také reprezentant a olympionik, byl vždy - v dobrém i ve zlém - spíše v bratrově stínu. Přesto z komunistického Československa emigroval o více než patnáct let dříve a po dlouhé době, strávené ve Spojených státech a v Německu se nakonec usídlil v Bruselu. Ve sportovní rubrice vám teď přinášíme vzpomínání Oldřicha Zábrodského na památné pražské mistrovství světa v roce 1947, na zájezd do Sovětského svazu i na důvody, jež ho vedly k emigraci.
"Před zahájením mistrovství v Praze jsem byl členem, pak mě Buckna vyhodil a dal tam místo mě Pácalta, což byl hráč, který už byl na tu pozici starý a nehrál tak dobře jako já. V každém případě mě Buckna vyhodil, aby bratrovi, který byl ten šéf, dokázal, že on rozhoduje, takže jsem na mistrovství světa v roce 1947 nebyl. To mistrovství Československo vyhrálo díky tomu, že se Švédové, kteří Československo porazili, den před posledním zápasem s Rakouskem jako praví Švédové opili a už slavili vítězství, a druhý den nastoupili proti Rakousku, které vůbec nemělo takovou tradici a sílu jako Švédové, a Rakušané je porazili. Tím se Československo stalo mistrem světa,"
říká Oldřich Zábrodský. Na další vrcholnou akci, zimní olympijské ve Svatém Mořici o rok později, se Oldřich už dostal a nechybělo mnoho a přivezl si zlato:
"Na olympijských hrách 1948 ve Svatém Mořici, kde jsem už samozřejmě bez problémů byl a kde jsme vyhráli stříbrnou medaili, tak tam zase byl problém mezi mým bratrem a Bucknou, protože jsme s Kanadou hráli 0:0. Buckna jakožto Kanaďan slovenského původu si myslel, že hrát s Kanadou 0:0 je ten největší úspěch, ale bratr, který dobře věděl, že k tomu, abychom vyhráli zlato, musíme Kanaďany porazit. Takže v poslední třetině byla roztržka mezi Bucknou a mým bratrem, který říkal, že musíme útočit a riskovat. I když prohrajeme, tak budeme stejně stříbrní, ale když nevyhrajeme, tak ztratíme zlatou medaili. S Kanaďany jsme měli nerozhodné vzájemné utkání, stejný počet bodů, ale oni měli lepší skóre. A to olympijské vedení, to víte, tam se hrálo na přírodním ledě, nešlo zápasy prodlužovat, zápas za stavu 0:0 ukončilo s tím, že díky skóre získají zlatou medaili Kanaďané. Byla to hloupost, ale stalo se. Tak jsme měli místo zlata stříbro."
Ale to nejlepší na československé hokejisty teprve čekalo. Pokračuje Oldřich Zábrodský:
"Vrátili jsme se do Prahy a asi za týden nám řekli, že pojedeme do Moskvy učit hrát Rusy hokej. Tak poslali letadlo, nasedli jsme a letěli do Moskvy. Měli jsme se tam moc dobře, bydleli jsme v nejlepším hotelu naproti Kremlu a vždy večer jsme měli vodku a ta nejlepší myslitelná jídla. Ukázali jsme jim, jak se trénuje, oni okopírovali naše vybavení a tak dále. Tam tehdy hráli hokej na fotbalovém hřišti, jedenáct proti jedenácti, se zahnutými hokejkami a s míčkem. To byl jejich hokej. Kanadský hokej do té doby neznali. Až když jsme ho tam my dovezli. Ale měli dobré sportovce - dobré bruslaře, takže se z nich nakonec stali dobří hokejisté. Tehdy nechali pískat ruské rozhodčí, oni to nikdy před tím nedělali a dělali takové chyby, že jsme v půlce druhé třetiny řekli, že dál hrát nebudeme, že půjdeme z ledu. Bylo tam deset tisíc diváků, kteří nikdy neviděli, že by sportovci řekli, že nebudou hrát. Tak za námi přišel nějaký zástupce ministra sportu a na kolenou nás prosil, abychom se vrátili, protože jinak by měli velké problémy. Tak jsme se vrátili a dohráli to. Ale byla to taková zvláštní zkušenost. Pro mě o to větší, protože jsem napůl Rus, maminka pocházela ze Sibiře, a když jsem šel po ulici, oblečený jako 'Zápaďák', tak se mnou kromě malých dětí nikdo nemluvil. Podotýkám, že se psal rok 1948. V Praze byl komunistický puč a my učili Rusy hrát hokej. Vrátili jsme se zpátky a byli v komunistickém státě."
Návštěva SSSR se tak pro Oldřicha Zábrodského stala jedním z hlavních impulsů k emigraci. O dalších důvodech bude někdejší slavný hokejista hovořit v příští sportovní rubrice, 19. dubna.
