Antonín Dvořák v Americe
Dnešní vysílání bude patřit Antonínu Dvořákovi, jehož sté výročí úmrtí si připomínáme. Spolu s ním i jeho hudbou se vydáme do Ameriky. Navštívíme místa, kde žil a kde si ho dodnes připomínají zahraniční Češi. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.
Před svojí cestou do Ameriky byl Antonín Dvořák už evropskou hudební osobností. Žil ve venkovském domě nedaleko od Prahy a věnoval se svému koníčku, pěstování holubů. Přišel však rok 1892 a s ním i dopis ze Spojených států amerických. Zakladatelka národní konzervatoře v New Yorku, Jeannette Thurberová, nabídla Dvořákovi neuvěřitelný plat 15.000 dolarů za jeho působení na konzervatoři. Dvořák velkorysou nabídku neodmítl a bez otálení odjel do nového světa. Díla, která zde vznikla, patří k tomu nejlepšímu, co složil.
Takto připomíná velkolepý příjezd do Ameriky dokumentární film Deo Gratias, který mimořádně zaujal na mezinárodním filmovém festivalu Zlatá Praha. Jak uvedl jeho producent Jiří Hubač, podařilo se shromáždit materiály, které byly i pro odborníky-dvořákology překvapením, že vůbec existují, protože jsou rozesety skutečně po celém světě. A jak je ve filmu řečeno, Amerika ovlivnila Dvořáka, ale i Dvořák ovlivnil Ameriku.
Pobyt Antonína Dvořáka v New Yorku připomínal donedávna dům, ve kterém zde bydlel. Spisovatel a publicista Zdeněk Mahler ho měl možnost navštívit v jeho původní podobě a dokonce mluvit s jeho posledním majitelem.
"On byl samozřejmě ochoten respektovat, že jde o kulturní památku spojenou s česko-americkými dějinami, dokonce mě nabízel, že by nám ho přednostně prodal. Bylo to asi za milion dvě stě tisíc dolarů, ale já jsem tam byl na návštěvě a těch několik krajanů, se kterými jsem byl v kontaktu, ti se samozřejmě nemohli poskládat na takovou sumu. V domě samotném jste si mohla prohlédnout ty místnosti, ve kterých Dvořákova rodina žila, vejít na dvoreček, který byl lemován záhonem. Tam Dvořákovi velmi často bývali. A jsou tam vyfotografováni i s tehdejší majitelkou. Na těch záhonech já jsem po sto letech našel keříky srdcovky, to byl ten klasický krásný český keř, jehož semínka si tam Dvořák nechal poslat a tam ho vypěstoval. Ten keř až do konce života toho domu existoval a kvetl."
"Měli jsme podporu z celého světa. Prezident Havel psal dopis, podporovali to američtí muzikanti a hudebníci. Vyhráli jsme to u památkového úřadu, ale městská rada to přehlasovala z politických důvodů. Ten dům patřil nemocnici, která potřebovala víc místa a dům jim stál v cestě. Tak tyto důvody městská rada vzala za důležitější, než ty naše důvody umělecké."
Na Antonína Dvořáka však přece jenom památka nedaleko domu zůstala. Na náměstí stojí jeho socha. Slavnostního odhalení se zúčastnil i Antonín Dvořák, jak napovídá jeho jméno, jedná se o vnuka slavného hudebního skladatele. Jak Radiu Praha řekl, radní si zřejmě uvědomili chybu, že nechali dům zbourat.
"Zjistili, že na střeše Lincoln Centra stojí socha Antonína Dvořáka zhotovená sochařem jugoslávsko-amerického původu Ivanem Nestrovičem a dali ji zrestaurovat. Architekt Hird Pokorný k tomu udělal návrh na podstavec a vedle té budovy tu zrestaurovanou sochu postavili. Odhalovala se v roce 1997."
Kromě Antonína Dvořáka se této slavnostní chvíle zúčastnili představitelé města i řada zahraničních Čechů, mimo jiné Miloš Forman či Ája Vrzáňová.
Nezůstala zachována ani konzervatoř, která byla od domu, kde Dvořák bydlel, vzdálena pouhých dvě stě metrů. Stojí však protější dům, který je s konzervatoří architektonicky totožný. Jak uvedl Zdeněk Mahler, byla to ubytovna profesorů a do přízemní restaurace chodil Antonín Dvořák se svojí rodinou.
"Kromě toho poblíž ještě existuje kostel, který je poněkud v zanedbaném stavu. Ten se jmenuje kostel u Pražského jezulátka. A tam Dvořák rovněž býval a dokonce tam dal sloužit zádušní mši za svého tatínka, když se dozvěděl, že ve Velvarech umřel. A tam dodnes stojí varhany a my víme, že to jsou ty varhany, na kterých Dvořák poprvé sám hrál Biblické písně, které složil a hrál a možná i zpíval tatínkovi na věčnou památku."
Jedno z míst, kde Antonín Dvořák ve Spojených státech zanechal hlubokou stopu, byla malá vesnička Spillville. Po roce působení na Newyorské konzervatoři totiž zvažoval, kde strávit prázdniny. Zda se vrátit s rodinou do Čech a nebo přijmout pozvání madam Thurberové prezidentky konzervatoře, aby strávil prázdniny ve Spillville ve státě Iowa, což bylo místo, kam jezdili na rekreaci newyorští boháči. Dvořák se nakonec rozhodl pro Spillville, protože mohl cestu spojit se světovou výstavou v Chicagu a prohlídkou Niagarských vodopádů. S celou rodinou tak absolvoval cestu napříč Spojenými státy. Ve Spillville se cítil velice šťastný, neboť tam byli usídleni jeho rodáci.
"Byli to všechno Češi převážně z jižních Čech a ti tam žili už od roku 1853, čili on zastihl už další generaci. Nicméně všichni mluvili česky a musím říct, že dodneška jsou někteří, kteří češtinu ovládají. Přesněji řečeno, oni mluví Chodsky, protože na těch farmách velmi často žili i v jisté izolaci, která vedla k zakonzervování jazyka a nářečí. Takže my když jsme se sešli, tak několik z nich přišlo a říkali "ninčko" a podobně, bylo to krásný. Samozřejmě na návrší stojí kostel svatého Václava, kam Dvořák chodil téměř denně, protože na tu ranní pobožnost vždycky hrával babičkám na varhany a samozřejmě zúčastnil se těch nedělních bohoslužeb. Pod kostelem stojí dodneška ta stará škola."
Hlavní ulice, která prochází spillvilleskou vesnicí, je roubená řadou staveb, které v té době Dvořák viděl. Stojí tam tehdejší kovárna a naproti ní dům, kde Dvořák nahoře v patře byl s rodinou ubytován. Dvořák chodil často na procházky do prérie, podél toku Krocaní řeky.
Obyvatelé Spillvillle dodnes na Antonína Dvořáka vzpomínají. Jak uvedl Zdeněk Mahler, vesnička se stala putovním místem pro řadu Američanů a Kanaďanů.
"Každoročně pořádají hudební slavnosti, aby připomněli Dvořákův pobyt. A ty slavnosti mají nádherný charakter, oni odpovídají v podstatě takovému česko-americkému folklóru a jsou pochopitelně spojeny i s řadou koncertů, ať už pod širým nebem nebo v rondelu, který je postaven poblíž řeky. Takže Spillville je místo velice známé a na mapách je skutečně značené jako poutní místo."
Ačkoliv Antonín Dvořák odcestoval do Spojených států s rodinou, po Čechách se mu stýskalo. Po tříletém pobytu se proto vrátil domů, kde pak složil čtyři slavné symfonické básně a dvě opery - Rusalka a Čert a Káča.
