35 let od svatořečení Anežky České: Oslava naděje a změny před Sametovou revolucí
Svatořečení české patronky 12. listopadu 1989, pět dní před začátkem sametové revoluce, se stalo symbolem naděje a změn v Československu. Na kanonizaci Anežky České ve vatikánské bazilice sv. Petra se z Československa vypravilo na 10 000 poutníků.
Kanonizaci české světice si vzal za svou polský papež Jan Pavel II. Svatořečení mělo podle původního plánu proběhnout v Československu, jenže komunistický režim odmítal papeži vstup do země. Vatikánská delegace si proto vymínila, že stát nebude poutníkům bránit v cestě do Říma. A režim překvapivě žádosti o vycestování pro deset tisíc lidí vyhověl. Do Vatikánu vyrazily tři stovky autobusů, čtyři vlaky, a dokonce letecký speciál. Arcibiskupský palác na Hradčanském náměstí se proměnil v obrovskou cestovní kancelář. Zájem zaskočil i římskou stranu. Někteří poutníci vnímali cestu za hranice jako vzpouru proti režimu.
Anežčino proroctví
Mezi poutníky se rozšířilo proroctví, že jakmile bude Anežka prohlášena za svatou, nastane v Čechách mír, pokoj i blahobyt. Anežčino svatořečení papežem Janem Pavlem II. se uskutečnilo ve vatikánské bazilice sv. Petra 12. listopadu, tedy pouhých pět dní před počátkem sametové revoluce. I proto je kanonizace často vnímána jako symbol a předzvěst pádu komunistického režimu v Československu.
Raději do kláštera
Anežka (1211 – 2. března 1282) byla nejmladší dcerou českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. V rámci mocenských zájmů se očekávalo, že ji čeká svatba s některým z významných evropských panovníků.
Nápadníci byli celkem čtyři. První z nich zemřel, když byla Anežka ještě dítě. Druhý a třetí nakonec zvolili jinak. A čtvrtého možného ženicha už jako devatenáctiletá dívka odmítla sama, ačkoliv šlo o německého císaře Fridricha II. Její autoritativní otec totiž právě zemřel a bratr Václav I., který usedl na trůn, jí nechal svobodu volby.
Anežka zvolila vlastní cestu. Za přispění královských peněz a svého věna vybudovala na břehu Vltavy špitál, útulek pro chudé a klášter, do kterého sama vstoupila a stala se jeho představenou. Inspirovala ji osobnost o generaci staršího Františka z Assisi, který se stal vzorem pokory, chudoby, hluboké víry a péče o ty nejslabší. A také výrazné ženy jako byla Františkova duchovní sestra svatá Klára.
Při špitále pak vznikl také rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. Anežka se tak stala jedinou zakladatelkou mužského řeholního řádu a zároveň zakladatelkou jediného řádu, který vznikl na českém území.
Pátrání po ostatcích
V roce 1281 Anežka ve věku 71 let zemřela. Byla pohřbena v klášterním chrámu na Františku. Její ostatky byly však později, snad kvůli povodním, vyzvednuty a přeneseny na jiné, dodnes neznámé místo. Právě to se na příští stovky let stalo překážkou jejího svatořečení.
Až v padesátých letech 20. století se objevila překvapivá informace, že by část Anežčiných ostatků mohla být uložena ve španělském královském paláci El Escorial, kam se měly dostat v období baroka.
Tak byl po stovkách let dohledán alespoň fragment ostatků, konkrétně spodní čelist. Její část je od roku 1989 uložena v kapli katedrály svatého Víta. I když nejde spolehlivě dokázat, že jde skutečně o relikvii Anežky, církev přesto začala s procesem jejího svatořečení.
Proroctví pro novou dobu
Osm dní po masakrování studentů na Národní třídě se uskutečnila v katedrále sv. Víta mše jako poděkování za Anežčino svatořečení. Bylo to poprvé v dějinách Československé televize, kdy se konal přímý přenos české bohoslužby a nejen tisíce účastníků na Pražském hradě tak mohly slyšet vzkaz kardinála Tomáška. „Napsal jsem vám poselství a za každým jeho slovem stojím. V této důležité hodině zápasu za pravdu a spravedlnost v naší zemi jsem já i katolická církev na straně národa!“ řekl kardinál. Tomáš Halík, jeho tehdejší spolupracovník, pronesl památná slova. „Anežka se jistě přimlouvala za nás v dobách nejtěžších, a tak oprávněně myslíme dnes na proroctví, že tehdy, až bude svatořečena, bude v Čechách konečně dobře. Cítíme příchod těchto lepších dob ve vzduchu jako jarní vánek, dotýkající se už našich srdcí,“ prohlásil tehdy Halík, a dal tak starému proroctví aktuální, politický význam.
