Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami
Ve Vysoké u Příbrami bude o víkendu slavnostně otevřena výstava o Antonínu Dvořákovi. My se do Památníku, ale i k Rusalčimu jezírku, které se stalo inspirací ke známé opeře, vypravíme už dnes. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.
Ve Vysoké u Příbrami, malé vesnici nedaleko od Prahy, našel svůj druhý domov Antonín Dvořák na více než 20 let. Mnoho návštěvníků se domnívá, že zámeček s parkem a jezírky nechal postavit ve Vysoké právě Dvořák. To je však omyl. Jak uvedla ředitelka muzea Vladimíra Šplíchalová, postavil ho hrabě Václav Kounic, který byl Dvořákovým švagrem.
"A švagrem se stal poté, co si oba dva vzali dvě sestry. Dvořák měl rád Josefínu, ale upřímně řečeno vyhrál Kounic, ale Antonín Dvořák si vzal její sestru Annu."
Zámeček, jehož autorem byl Čeněk Gregor, byl postavený jako svatební dar Kounice pro Josefínu, která byla velice známá herečka. Kounic se jako poslanec ve Vídni musel prokázat vlastním majetkem. Tím, že si nevzal šlechničnu, neměl právo pobývat ve Slavkově, svém rodovém sídle. Proto zde koupil pole, lesy a louky. Toto místo si oblíbil i Antonín Dvořák. Kounic mu proto prodal, někteří uvádějí, že daroval, pozemek na konci vesnice. Zdejší patrový špejchar přestavěl na dům, na jehož vstupních dveřích je napsáno Rusalka. Vila dodnes patří potomkům Antonína Dvořáka. Bohužel není přístupná a ani v příliš dobrém stavu. Dvořák zde choval holuby a upravoval zahradu. Ono známé Rusalčino jezírko, u jehož břehů složil slavnou operu, je však na opačném konci vesnice. Blízko Kounicova zámečku.
Podle dochovaných záznamů muselo být ve Vysoké za doby Antonína Dvořáka pěkně živo. Na Kounicově zámečku se scházeli známí hudebníci, jako Suk, Novák, Fibich. Josefína zase přiváděla divadelníky. A tak zde vystupoval například Stroupežnický, přicházeli spisovatelé Alois Jirásek, Julius Zeyer, zakladatel Sokola doktor Tyrš a další.
"Je i takový záznam, že Dvořák hrával na klavír a hrabě Kounic dokonce zpíval i některé árie světových autorů a jak máme tady takový kalendář, tak tam bylo i řečeno, že mu Antonín Dvořák říkal: "Pane hrabě, to byli umělci co, my jsme jenom packalové." To jsem se musela moc smát."
Další období zámečku už bylo smutnější. Josefína zemřela mladá v 46 letech a Kounic se vrátil do Slavkova. Zámeček prodal a po válce se uvažovalo, že zde vznikne pionýrský tábor či sklady Rudných dolů Příbram. Šťastným nápadem bylo zřídit zde v roce 1963 Památník Antonína Dvořáka. V té době žila ještě druhá Kounicova manželka, která do památníku darovala koberce, lustry a klavír, které dnes stojí v Kounicově sálu. V 90. letech proběhla zásadní rekonstrukce a, jak uvedla Vladimíra Šplíchalová, kvůli modernímu pojetí koncertního sálu a částí budovy nacházela mezi kolegy málo pochopení. Setkala se i s kritikou, že znevažují mistra Antonína Dvořáka. Zámeček však působí velice příjemně. Funkční je i krb z roku 1878, který přispívá k atmosféře vánočních koncertů. Návštěvníci tu najdou nejen dobově zařízené místnosti, ale i spoustu fotografií a Dvořákův rodokmen. On sám měl zdejší kraj velice rád a v dopisech svým přátelům psával: cítím se zde velice šťastným. Měl zde i pravidelný cíl procházek.
"Jednou z nich byl třebský kostel, kde hrával na ranní mši. A potom pokračoval alejí, docházel k Rusalčinu jezírku, tam si odpočinul. Zapisoval si noty na manžety u rukávu a, jak říkal jeho syn Antonín, když měl tatínek už plno, tak říkal: Toníku, jdeme domů, není kam psát."
Dnes památník Antonína Dvořáka navštěvuje i řada cizinců a zdejší muzeum se na jejich žádost přihlásilo do soutěže Evropské muzeum roku. Stalo se tak v roce 1997 ve švýcarském Lausanne.
"My jsme měli úspěch nejen tou expozicí jako takovou, ale i způsobem hospodaření, protože my jsme si už tenkrát vydělali třetinu a oni nás dávali za vzor. Dostali jsme se mezi 25 vybraných muzeí do finále, kde jsme se mohli prezentovat. A tam společně se mnou byla jenom velká muzea Lucemburk, státní muzeum v Bonnu, námořní muzeum v Barceloně, takže já jsem tam tak stála a říkala si, patříme sem? Celková expozice měla velký úspěch. Dokonce nám bylo řečeno, že jsme lepší než Mozartův památník v Salzburku."
Od tohoto úspěchu se pro muzeum datují i další finanční možnosti. Za pozornost určitě stojí i Rusalčina síň. Když do ní vstupujete, posloucháte Dvořákovu hudbu a kráčíte po osvětleném chodníčku, jakoby po listí. Najdete tu i divadlení kostýmy a záměry z opery. I když je této stálé expozici už 14 let, stále má něco do sebe. Dokonce i děti, které se v muzeích většinou nudí, si sednou na Rusalčin chodníček, poslouchají operu a nechce se jim vstávat. Vladimíra Šplíchalová plánuje její obnovu. Už má například odkoupené kostýmy z Národního divadla. Muzeum navštívil i Eduard Haken, který tu měl krátce před smrtí svůj recitál.
"Vyprávěl o své největší roli vodníka. Já jsem měla hrozný strach, co tomu řekne, protože hrozně moc kritizoval tenkrát inscenaci Rusalky v Národním divadle, že to je moderna a že se na to nedá dívat, že musí mít zavřené oči a pak, že je mu tam dobře. A já jsem si říkala, co tomu řekne. Pak šel sem a nám se i podařilo dát zrovna tu árii s ním a na to nezapomenu, jak tady procházel po tom chodníčku pořád dokola a tekly mu slzy dojetím. To bylo krásné a říkal, že se to povedlo."
U příležitosti letošního Dvořákova jubilea vznikla v suterénní části výstava s názvem "Světoví interpreti Antonínu Dvořákovi". Návštěvníci tu najdou i nejstarší desku s nahrávkou Dvořákova díla z roku 1905. Jsou na ní Slovanské tance. Dvořák se na výstavě představí prostřednictvím známých interpretů. Muzeum proto oslovilo známé umělci, kteří vyjádřili své pocity či zpovědi, ke kterým není už co dodat.
"Bude tam Renné Fleming jako současná nejznámnější Rusalka. Dostali jsme od ní krásný dopis a dokonce v té poslední větě uvádí, že je moc ráda, že může být prezentována tady ve Vysoké, kde Antonín Dvořák složil Rusalku. Další krásné vyznání napsal Peter Dvorský."
Jak dodala Vladimíra Šplíchalová, Rusalka bude uvedena i na závěr 36. ročníku Hudebního festivalu Antonína Dvořáka ve Vysoké. Dlouho očekávané představení se bude konat v zámeckém parku.
