V roce 1877 nám pan Neruda vymyslel mobilní telefon...
Památník národního písemnictví připravil výstavu připomínající 170. výročí narození básníka Jana Nerudy. Výstava s názvem "Prostý Jan Neruda" chce jednoho z nejvýznamnějších představitelů české literatury ukázat nejen jako kmeta ze školních čítanek, ale hlavně jako člověka žijícího v době velkých změn, prozradila Rádiu Praha kurátorka výstavy Helena Šulcová.
Jan Neruda, snad nejznámější český spisovatel, zdaleka nebyl jen starý, unavený pán s hůlkou, jak ho zná z typických fotografií český národ. Výstava Jan Neruda prostý v Památníku národního písemnictví v Praze se snaží tuto veleváženou osobnost české literatury vykreslit i jako zcela obyčejného člověka. Jan Neruda byl prý "lev salónů" a mimochodem skvělý tanečník.
"Je to výstava o jednom z nejvýznamnějších našich spisovatelů a novinářů, o člověku, který ovlivnil spoustu dalších lidí okolo. je to výstava o Janu Nerudovi jako o člověku prostém. Zaměřili jsme se na Nerudu nejen jako na spisovatele a novináře, ale také jako na člověka, abychom ho přiblížili zvláště mladé generaci. Aby ho neznala jenom jako stařičkého kmeta v klobouku a s plnovousem, ale jako člověka, který žil obyčejný život, tak jako my ostatní," říká Helena Šulcová, kurátorka výstavy.
Může ještě Jan Neruda oslovit současnou mladou generaci?
"Zcela určitě ano. Jeho dílo je stále živé i dnes. Když jsme s kolegyní výstavu připravovaly, znovu jsme pročítaly věci, které jsme kdysi dávno četly jako děti v rámci povinné školní četby, zjistily jsme, že má velmi mnoho věcí, které se dají aplikovat na dnešní situaci, politiky, na jakékoliv dennodenní záležitosti. Především jeho fejetony jsou stále živé. Jako příklad mohu uvést takovou perličku, a sice, že v roce 1877 nám pan Neruda vymyslel mobilní telefon."
Jan Neruda měl kolem sebe mnoho věrných přátel. Dokazuje to mimo jiné Nerudova korespondence.
"To jsou dopisy, které dostával od svých přátel, milenek a přítelkyň. tato korespondence ukazuje Nerudu jako člověka přátelského, který byl svými přáteli rád vyhledáván. Ukazuje to už oslovení některých dopisů. Například Jakub Arbes: Milý Jeníčku. Předrahý Jeníčku, jak píše Adolf Hejduk. Neruda byl člověk s okruhem přátel, kteří mu byli opravdu blízcí. Zde zase vidíme korespondenci od jeho osudových žen. Je zde například dopis od Karolíny Světlé, Terezky Macháčkové, nebo od jeho neteře Boženky Vlachové. I tady si můžeme všimnout důvěrných, milých oslovení, které tyto dámy používají. Řekla bych, že ze strany těchto dam je mnohem více vyjádřené lásky než ze strany Nerudy. Všechny ty dámy se snažily Nerudovi svůj obdiv a lásku v dopisech vyjádřit, ale nejenom v těch dopisech. Neruda byl člověk složitý a rozporuplný. Jeho korespondence vůči těmto dámám je někdy až překvapivá. My si ale raději necháváme tu hezčí stránku věci, kterou tady máme vystavenou."
Proč se Jan Neruda nikdy neoženil?
"Možná, že to bylo právě z toho, že byl člověkem složitým a rozporuplným. Jeho představa o vztahu dvou lidí asi neodpovídala příliš tomu, co ty dámy, se kterými se stýkal, mohly nabídnout. Neruda vyžadoval od ženy, aby byla nejenom krásná, ale aby byla intelektuálně na výši, což mu v té době mohla splnit snad jen Karolína Světlá, ale ta byla v té době již zadaná. Co se týká dětí, těžko říci, zda je měl či neměl. Jsou zde nějaké dohady a fámy, ale nejsou to věci, které jsou pravdivě doloženy. Možná, že tu někde nějaký potomek Jana Nerudy je," tvrdí autorka výstavy Helena Šulcová z Památníku národního písemnictví.
