ÚDV: Pětapadesát československých občanů se v srpnu 1968 dopustilo spoluprací s polskou tajnou službou velezrady!

Od srpna 1968 působila na československém území zvláštní zpravodajská skupina polského ministerstva vnitra, která - kromě dalších úkolů - verbovala do svých služeb československé občany. Pětapadesát z nich se podle pracovníků Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dopustilo trestného činu vlastizrady. Více Herbert Brynda v Historických obzorech.

ÚDV: Pětapadesát československých občanů se v srpnu 1968 dopustilo spoluprací s polskou tajnou službou velezrady!

Srpen 1968

Skupina 'Horal' vznikla těsně před vstupem polských jednotek na území Československa. Poté měla působit v prostoru obsazeném polskými armádami, a v podstatě dostala za úkol získávat informace, které by byly využitelné jednak pro Polsko, tak pro Sovětský svaz.

"Původně měla skupina 'Horal' osmadvacet členů, ovšem po určitých problémech, které se v činnosti skupiny objevily, a vzhledem k tomu, že se i československé úřady začaly zajímat o aktivity této skupiny, tak došlo v polovině září k její obměně; byla nahrazena čtrnáctičlennou skupinou, byla plně personálně obměněna. Úkoly ovšem zůstávaly stabilní, to znamená, že měli navazovat kontakty s lidmi z československého území nebo s lidmi, kteří pracovali v aparátu československého ministerstva vnitra, přičemž specifickým úkolem bylo hledat kontakty v Československé lidové armádě, sledovat jak pozitivní, tak negativní nálady obyvatelstva k akci Varšavské smlouvy, sledovat plnění Moskevského protokolu, sledovat aktivity západních velvyslanectví v Československu, sledovat takzvaně diverzně teroristické plány namířené proti vojskům Varšavské smlouvy. V činnosti té skupiny se objevily určité problémy, které připouští i autoři závěrečné zprávy, kterou máme k dispozici prostřednictvím polského Institutu paměti národa, IPN, kde jsou zmíněny problémy se zásobováním nebo provozní problémy s technickým stavem některých vozidel, jsou zmíněny také komplikace ve vybavení skupiny, která neměla ze začátku žádné a později špatné uniformy,"

říká Jan Kalous z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a přibližuje další problémy, které měla na československém území skupina 'Horal':

Srpen 1968 - Český rozhlas

"Pak se tam objevuje třeba i takový problém, že nedokázali navázat kontakt prostě proto, že neovládali jazyk, takže se tam hledá například schopnost tlumočení. Nicméně skupina dokázala získat ke spolupráci 55 československých občanů, podle vyjádření kolegů z polského IPN se v některých případech dá hovořit o vlastizradě s tím, že tyto materiály skupina pak předala polskému ministerstvu vnitra, konkrétně určité správě ministerstva vnitra, kde měly být uloženy. Ta skupina potom evidovala 442 osob s pozitivním nebo negativním stanoviskem ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Celkově byla skupina "Horal" přes všechny nedostatky, které se v její práci objevily, hodnocena vcelku pozitivně s tím, že jednak polské ministerstvo vnitra dávalo na zvážení, zda by takováto skupina neměla existovat i v případě některých dalších problémů ve východním bloku nebo v případě války se západními státy, a druhá rovina pak je skutečnost, že všichni členové skupiny "Horal" byli následně vyznamenáni Státní radou Polské lidové republiky, dostali státní vyznamenání, která se v té době udělovala."

Jména oněch pětapadesáti potenciálních vlastizrádců, které zmiňuje Jan Kalous, však stále nejsou známa:

"V té zprávě, kterou máme k dispozici, což je závěrečná zpráva skupiny 'Horal' z listopadu 1968, se nejkonkrétněji hovoří právě jen o skupině 55 československých občanů, kteří byli vázáni jako agenti, konkrétní jména v tomto materiálu chybí, ovšem ÚDV požádalo polský IPN o dohledání všech materiálů, které jsou k dispozici o činnosti skupiny 'Horal', včetně různých seznamů lidí, kteří byli vázáni ke spolupráci, jejich agenturních svazků, jejich agenturních zpráv. Požádali jsme o dohledání té části materiálů, která byla předána konkrétnímu oddělení správy polského ministerstva vnitra, zda se dochovala či nikoliv. Takže v této chvíli jsme ve fázi, kdy čekáme na sdělení polské strany,"

říká Jan Kalous z pražského Ústavu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Proč byli ale právě Poláci tolik aktivní? Podle Jana Kalouse lze těžko určit konkrétní motivy:

"Polská strana byla spolu s východoněmeckou určitě nejaktivnějším zastáncem intervence do Československa v roce 1968. Poláci se snažili získat kontakty ještě před srpnem 1968, podobně jako Sověti aktivovali své diplomatické zastoupení v Praze a rozvíjeli aktivity, které se určitě neslučovaly s prací diplomatické mise. Těžko říct konkrétní motivy, snad to souviselo s přípravou intervence a se snahou zabezpečit normální průběh této vojenské operace, protože tam šlo o vyjasnění skladů zbraní Československé lidové armády a Lidových milicí, o zajištění - v prvních hodinách dochází k tomu, že někteří příslušníci Veřejné bezpečnosti, uniformované policie, jsou odvezeni na polské území a po určité době, po půl dnech a podobně, propuštěni. Takže šlo i o to zabezpečit "normální" průběh vojenské akce, ke které se ostatně schylovalo déle. Rozhodnutí sice padlo v srpnu, ale přípravy spadají do období zhruba někdy od května, kdy se poprvé uvažovalo, že by se dalo využít vojenské síly proti Československu."

Normalizační českoslovenští komunisté nicméně nezůstali svým polským soudruhům nic dlužni. Sice není známo, že by o více než dekádu později, kdy se začala situace komplikovat v Polsku, chtělo Československo ke svému severnímu sousedovi vyslat obdobnou skupinu, zato bylo pro změnu ono hlavním zastáncem - neuskutečněné - intervence:

"Materiály, které by toto dosvědčovaly, nemáme k dispozici, nicméně obecně se dá říct, že Československo bylo jedním ze států, které navrhovaly vojenský zásah proti Polsku v roce 1980 nebo začátkem 80. let. Ta historie je pak známá v tom smyslu, že Poláci snad i pod tímto tlakem tuto záležitost vyřešili vlastními silami,"

uzavírá doktor Jan Kalous z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.