Karel I. - blahořečený zapomenutý císař

Papež Jan Pavel II. blahořečil v neděli posledního rakousko-uherského císaře Karla I., který byl i posledním habsburským panovníkem českých zemí. Jaká byla jeho role na sklonku monarchie a jak jej hodnotí česká historie? To je téma následující rubriky Jaromíra Marka.

Karel I. - blahořečený zapomenutý císař

Jeden z věřících s portrétem krále Karla I. ve Vatikánu (Foto: ČTK)

Popravdě řečeno, postava Karla I. byla až donedávna takřka zapomenuta. Znovu jej připomněla až katolická církev v souvislosti s jeho blahoslavením. Vatikán zdůraznil jeho úsilí o mír a argumentoval také zázračným uzdravením brazilské jeptišky, která se k císaři modlila. Co o něm říká historie. Tehdy devětadvacetiletý Karel Habsburský nastupoval na trůn roku 1916, po smrti Franze Josefa. Říši přebral v neutěšeném stavu, uprostřed ničivého válečného konfliktu. Už na konci roku se nechal korunovat v Uhrách a uvažoval, že by mohl přijmout i českou korunu. Z tohoto titulu by jeho přínos mohl být hodnocen kladně. Více historik Jan Galandauer.

"Karel I. například po svém nástupu zrušil rozsudky smrti nad českými "velezrádci" Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem, které později propustil z vězení. Usiloval o soužití národů, to byla jeho politika."

Papež Jan Pavel II.(Foto: ČTK)

Historik Libor Vykoupil naopak hodnotí Karla I. jako postavu spornou.

"Karel I. nebyl nijak výraznou osobností ani na trůně ani v soukromí. I jeho politikové si později stěžovali, že válku za něj vedla de facto jeho žena Zita, která vstupovala i do řady dalších věcí. Jeho podíl na vedení války také nebyl nijak velký, vlastně ji zdědil. Nedá se ale ani říci, že by se ji snažil udělat humanističtější nebo ji, kromě nešťastného jednání s Francií, které nikam nevedlo, zkrátit či ukončit. Co se týká jeho blahořečení, z mého pohledu historika nic, co by k němu vedlo v jeho životě nenacházíme. Zjevně ale svaté kolegium, které o tom rozhoduje, nějaké zázraky objevilo. K tomu se ovšem historik může těžko vyjádřit."

V anketě MF Dnes, která proběhla v pondělí, se velká většina lidí vyslovila proti blahořečení. Kde se bere podklad pro takové negativní hodnocení?

Portrét krále Karla I. na bazilice svatého Petra ve Vatikánu (Foto: ČTK)

"Pokud ty názory byly alespoň trochu fundované, byly by způsobené tím, že jediná zásluha Karla I. byla to, že pokračoval ve válce ještě dva roky poté, co zemřel jeho prastrýc (Franz Josef) a potom ji prohrál. To je tak asi jediné, o čem se lze v souvislosti s ním bavit. U něj je prokletím, že je Habsburkem."

Papež v souvislosti s historickým rozměrem jeho osobnosti hovořil o tom, že Karel I. by mohl být vzorem evropských politiků. Měl tím zřejmě na mysli jeho pokus o federalizaci Rakouska-Uherska. Byl to podle vás skutečně pokus o vytvoření nového řádu nebo to byl pokus o udržení už umírajícího státního útvaru?

"To druhé bude asi pravdě blíže. Domnívám se, že takové tvrzení je snaha vložit do jeho jednání ex post nějaké vznešené myšlenky. Tyto snahy zde určitě nebyly a Karel na to, aby domyslel některé myšlenky nedostačoval ani svým intelektuálním rozměrem. On viděl, že monarchie prohrává a že se s tím něco musí dělat. Chtěl to nějak řešit, ale bylo už pozdě."

Gerald Schubert

A jak hodnotí Karla I rakouská veřejnost? Rozporuplně. Více redaktor německé redakce Radia Gerald Schubert?

"Část veřejnosti hodnotí jeho postavu sporně. Mimo jiné i historici upozorňují na to, že Karel nechal nasazovat v 1. světové válce bojový plyn. Zároveň označují Karla I. jako nerealistického politika, který nechápal, že čas monarchie už je pryč."

Je něco, co by na postavě Karla I. případně na diskusi kolem jeho osoby mohlo být pro mladou generaci Rakušanů?

"Já myslím, že ani ne. Pokud to nejsou vyloženě zájemci o historii, mladí lidé o něm mnoho nevědí. Je to osoba docela neznámá."