Litomyšl školí irácké restaurátory
V České republice pobývá v těchto týdnech několik skupin iráckých specialistů. Školí se ve svých oborech, aby byli schopni účinně působit při obnově země. Jsou zde také restaurátoři, pro které připravil speciální kurs Litomyšlský Institut restaurování a konzervačních technik.
"To jsou projekty, které budou pokračovat. My předložíme vládě návrh na další uvolnění peněz, které jsou určeny na obnovu Iráku. Je to dobrý příspěvek k ochraně kulturního dědictví této země i kulturního dědictví nás všech," řekl Svoboda.
Podle rektora Litomyšlské školy Jana Vojty je pamatováno i na to, aby Iráčané měli doma jak své poznatky uplatnit. "V rámci programu je počítáno i s jedním projektem, který by měl vybavit určitá pracoviště v Bagdádu odpovídajícím technickým a technologickým zařízením,"řekl Vojta.
"Nejsme tady jen jedna jednostranně zaměřená skupina. V Čechách se školí tři skupiny, jedna restauruje papír, jedna sochy a jedna malby. Nyní se pozornost soustředila na iráckou Národní knihovnu. Dostali jsme zařízení na práci s mikrofilmy, na restaurování papíru a knih. Máme tedy základní komplet toho nejlepšího zařízení. Příště se zaměříme na technologie restaurování malby. My jsme mnoho technologií a materiálů u nás nepoužívali. Během kursu jsme se s nimi seznámili a v budoucnu je budeme adekvátním způsobem zavádět i do naší praxe," uvedl malíř Emad Ashur, který je jedním z dvanácti Iráčanů pobývajících v České republice. Česko je podle nich jednou ze čtyř zemí, které kromě slovní podpory nabídly Iráku i praktickou pomoc. Podobně jako v Praze školí se skupinky Iráčanů také ve Spojených státech, ve Velké Británii a ve Francii. Jan Urban z Litomyšlského isnstitutu restaurování uvedl, že svou roli sehrály i zkušenosti našich odborníků s restaurováním zmražených zaplavených knižních památek:
"Byli jsme jediní, komu irácká strana dovolila vyvézt tyto dokumenty jako vzorky do České republiky, aby se tady s pomocí iráckých přátel uskutečnil pokus zjistit, jaké nejlepší restaurátorské metody mohou být použity."
Podle Urbana, který měl možnost vidět situaci památek přímo na místě, byla Irácká národní knihovna spojena s Ústředním archivem, který podlehl během války cílené likvidaci. Co nebylo zničeno ohněm, poškodili bílí mravenci, špatné zacházení a později voda z prasklého potrubí. Podle Urbana je špatná situace také v oblasti hmotných památek. Irák jich má tolik, že není ani schopen uhlídat je, natož uvažovat o jejich restaurování. Irácký ministr kultury Muffíd Džazairy podle něj musel na ochranu archeologických nalezišť vytvořit šestitisícový ozbrojený sbor.
