O Velikonocích se v Praze hrály pašijové hry - poprvé po dvou stoletích

Pašijové hry se v Praze nehrály už více než dvě století. O letošních velikonočních svátcích je na pražské Kampě uvedli ochotníci z Hořic na Šumavě, kde mají divadelní představení o posledních dnech Ježíše Krista více než stoletou tradici. Podrobnosti má Milena Štráfeldová:

Až z Hořic na Šumavě přijeli o velikonočním víkendu do Prahy amatérští divadelníci, aby tu Pražanům předvedli barokní hru o ukřižování Ježíše Krista. Pašijové hry se v Praze uváděly naposledy na konci 18. století. Úzce totiž souvisely s činností jezuitského řádu. Výjevy z posledních dnů života Kristova a jeho ukřižování předváděli jezuité v pražském Klementinu. Po zrušení řádu v r. 1773 se o veřejné provozování pašijových her už neměl kdo starat. Hořické představení bylo proto pro Pražany opravdu jedinečnou příležitostí:

"Bubnování. - Koho hledáte? - Ježíše Nazaretského. - To jsem já. Ptám se vás: koho hledáte? - Ježíše, syna Josefa z Nazaretu. - Hledáte-li mne, pak se mne chopte. Stejně jako vám můj Otec dává moc nade mnou, dávám já vám vládu nad sebou. Mé učedníky ale nechte s pokojem. - Chopte se ho!"

- zaznělo na pražské Kampě při zatýkání Krista v podání hořických ochotníků. V samotných Hořicích se pašije hrály prý už ve 13. století. V 19. století tu byl dokonce postaven amfiteátr, kde se hry každoročně předváděly. Za komunistické totality se samozřejmě hrát nesmělo, po r. 1989 však byla tradice pašijových her obnovena. O jejich dnešní podobě hovoří vedoucí Společnosti pro zachování pašijových her Vítězslav Kučera:

"Pašijové hry v Hořicích se vlastně hrají už přes sto let. S menšími přestávkami hlavně v období po roce 1946, kdy temné síly komunismu to všechno zastavily a kdy z divadla, které hrálo pro dva a půl tisíce diváků, se stal vepřín. Tato tradice byla tedy porušena. Obnovili jsme ji v roce 1993, kdy bylo stoleté výročí."

"Jsi předveden před Nejvyšší radu, aby ses zpovídal ze svých skutků. - Nevím, z jakých. - Kdo ti dal právo učit? Což nevíš, že bez svolení Nejvyšší duchovní rady nesmí nikdo shromažďovat učedníky? - Já jsem mluvil veřejně. Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, co mají uši k slyšení. - Takhle odpovídáš radě? - Jestliže jsem řekl něco špatného, prokaž, že je to špatné. - Dobrá, promluví za tebe jiní. Máte slovo, ctihodní soudcové! - Vydával se za Mesiáše, za krále všech Židů. - Křísil mrtvé. - Hanobil kněze Jehovovy. - Nazýval Farizeje vlky v kůži beránčí. - Vydával se za chléb života, který se dává lidem za pokrm. - Slyšel jsi vážná obvinění z úst ctihodných mužů. Stále mlčíš? Budiž. Velká rada chce jednat nestranně, jak přikazuje zákon. Vzhůru k Pilátovi!"

Výjevy Poslední večeře Páně, jeho zajetí a odsouzení i Křížové cesty na Golgotu předvedlo na Kampě asi šedesát hořických ochotníků. Zvláštností hořických pašijových her je právě to, že se do nich zapojuje celá obec, od nejstarších obyvatel až po děti. V Praze Hořičtí uvedli zhruba půlhodinový výběr nejznámějších scén, na jejichž konci byl Ježíš ukřižován na pětimetrovém kříži.

"Buď pozdraven, kříži! Všichni mne opustili, jen ty mne přijmeš. - Pro rány Boží, Synu! - Matko! - Kdo je ta žena? - Matka Galilejského. - Kupředu, nezastavovat! - Pomozte mu někdo! - Je mi ho líto. - Pojďme!" /bubnování/

V samotných Hořicích se ovšem pašijové hry hrají v létě, do přírodního divadla s krytým hledištěm se přitom vejde přes pět set diváků. Letos tu budou uváděny už počtrnácté. V loňském roce si v Pašijových hrách zahráli i němečtí sousedé z bavorského Perlesreutu.