Na první rok v EU si zemědělci jako celek nemohou stěžovat
Rok po vstupu do Evropské unie je možné konstatovat, že čeští zemědělci na něm hodně vydělali. Vyplývá to z odhadu evropského statistického úřadu Eurostat. Sami zemědělci jsou při hodnocení ročního členství v unii opatrnější, ale víceméně uznávají, že se nenaplnily černé prognózy v předvečer rozšíření. Více už se dozvíte od Zdeňka Vališe.
"Vstup do Evropské unie byl podle mého názoru úspěšný jak finančně, tak v dalších aspektech, v rozšíření možností obchodu, ve stabilnějším podnikatelském prostředí a v lepší perspektivě do budoucna. Z mého pohledu ho lze hodnotit pozitivně."
Agrární sektor si tedy při pohledu z Bruselu vede přímo skvěle. Domácí pohled už ale zpravidla nemívá tak růžový nádech. Jak hodnotí první roku v unii třeba Luboš Babička z České zemědělské univerzity?
"První rok v unii splnil všechna naše očekávání tak, jak vyplynulo z předstupních vyjednávání a dohod. Jistá rozčarování nastala pouze z hlediska konkurenceschopnosti jak našich prvovýrobců, tak zpracovatelského průmyslu, konkrétně potravinářského průmyslu."
A co říká prvnímu roku František Endrle, farmář z Vysočiny?"Já nemohu říci, že vstup do unie splnil všechna očekávání pro farmáře, prvovýrobce. Nastaly velké problémy zejména s odbytem obilí. Tím vznikly pro farmáře velké problémy s peněžními toky. Současně s tím se opozdily výplaty podpor z Evropské unie. Farmáři jsou často ve stresové situaci, zejména při jarních pracích, kdy mají založit na novou úrodu."
Prezident Agrární komory Jan Veleba zase uvádí, že u některých komodit se naplnily obavy, které měli zemědělci před loňským květnovým vstupem do EU. Jsou to zejména komodity, které spotřebují hodně lidské práce, u kterých nelze využít ve velké míře techniku. Jan Veleba ale zároveň připomíná, že v tomto ohledu jsou na tom čeští farmáři prakticky stejně jako jejich kolegové v západní Evropě. Musí totiž čelit levné konkurenci z Polska, Slovenska a Maďarska.
"Mám na mysli zeleninu, mám na mysli ovoce, brambory. Jsou to všechno výrobky, kde je velká spotřeba živé práce, kde třeba polská pracovní síla je mnohem levnější."Polské, slovenské či maďarské ceně pracovní síly prostě domácí farmáři nemohou konkurovat. Mnozí zemědělci už proto letos upouštějí od pěstování zeleniny. Není to rentabilní. Jinak ale Jan Veleba připouští, že se nenaplnily některé katastrofické scénáře.
"V těch dalších komoditách, jako je mléko, jako je výroba vepřového a hovězího masa, obilí, tam bych neřekl, že existuje nějaké přímé ohrožení v důsledku vstupu do unie."
Jenže právě zmíněné obilí je zřejmě největším problémem prvního roku zemědělců v unii. Už o tom hovořil farmář Endrle. Přebytky obilí z loňské úrody činily začátkem roku více než dva milióny tun. Zemědělci varovali, že pokud se nepodaří toto obilí prodat, bude znehodnocen loňský výsledek zemědělství. Jinými slovy řečeno, výsledné příjmy českých zemědělců by nakonec vůbec nebyly tak vysoké, jak uvádí evropský statistický úřad. A dopředu znehodnocen by vlastně byl také i letošní výsledek, protože by zemědělci šli letošních žní s plnými sklady obilí. První rok v Evropské unii by pak vůbec nemusel vyznít tak optimisticky. Jak ale říká Jiří Šír z české mise v Bruselu, problémy s obilím nemají žádnou souvislost se vstupem do unie.
"Můžeme si klást otázka, jak bychom řešili tak obrovskou nadúrodu obilí, pokud by k ní došlo a my nebyli členy Evropské unie. Osobně si nedokážu představit, že bychom jako samostatný stát postavený mimo evropskou integraci si nějakým způsobem výrazně ulehčili., že bychom prostě všechno české obilí sebrali a vyvezli ho kolegům za hranice. To prostě v současném světě není možné. Platí pravidla WTO, subvencování má své limity nejen ve státní kase, která to všechno musí zaplatit. Nevíme ani, jestli by byl ochoten to zaplatit daňový poplatník."V poslední době se potvrzuje rčení, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Tempo exportu obilí neochabuje a pokud ještě Česko využije tendr Evropské unie, mohl by prý export obilí za pololetí dosáhnout miliónu tun. Překvapivá je také průměrná vývozní cena. V zahraničí se za české obilí platí víc než doma. Dodávky putují hlavně do Polska, Německa a Rakouska. Ukazuje se přitom, že k vyššímu prodeji přispívá odbourání bariér na hranicích. Jak připomíná Jiří Šír, je zde ale ještě jeden moment. Loni touto dobou po nízké úrodě v roce 2003 obilí v Česku scházelo a muselo se dovážet. Letos je naopak nadbytek a s tím jsou vždy spojeny potíže.
"Na ty dva milióny tun, což je bezprecedentně rekordní nadbytek obilí v České republice, je připravenost všech do jisté míry vždy omezena."Ani velká nadúroda by ale nemusela být problémem. Luboš Babička z České zemědělské univerzity vidí velké možnosti v nepotravinářském využití obilí.
"Jde tady jenom o to, aby se Česká republika a zemědělsko-potravinářský komplex připravily na to, jak reagovat na nadúrodu v rámci nepotravinářského užití, na zpracování za jiným účelem."
S tím souhlasí i farmář František Endrle.
"Už dávno se mohly produkovat ve velkém biolíh a bionafta. Vše už mohlo být v nařízeních, už se to mohlo namíchávat tak, jak se to dělá v unii."
To už je ale jiné téma, i když například právě podpora biopaliv ze strany státu by samozřejmě přispěla k větší stabilitě agrárního sektoru. Ten jako celek po vstupu do Evropské unie bezesporu posílil. České zemědělství se stalo součástí hospodářsky silného celku a díky spoluúčasti na Společné zemědělské politice - i když zatím neplnohodnotné - došlo také k růstu příjmů zemědělců. Celkově si zemědělci určitě nemohou na členství v unii zatím stěžovat.