Protičeské nálady na Slovensku jsou podle našich krajanů už minulostí
Vztahy mezi Čechy a Slováky jsou nadstandardně dobré, tvrdí politici na obou stranách společné hranice. Mohou to ale potvrdit i čeští krajané žijící na Slovensku? To při své nedávné návštěvě Bratislavy zjišťovala Milena Štráfeldová
"Já jsem si musela vybrat, které občanství si zvolím, jestli české nebo slovenské, protože podle zákona jsem byla automaticky občan České republiky. A já mám advokáty v rodině, tak jsem si nechala vysvětlit všechna pro a proti. Bylo mi řečeno, že pokud si nechci znepříjemnit život, nechci si ho zkomplikovat, tak abych přijala slovenské občanství. Udělala jsem to a dodnes z toho mám trauma,"
říká například Zdeňka Keltošová, bývalá profesorka slovenštiny na evangelickém lyceu v Bratislavě. Celý život se přitom hlásila ke svému českému původu:
"Já jsem v Bratislavě od roku 1960, když mne sem přivezli rodiče. A někdy si vzpomenu i na to, co mi maminka říkala, že to své češství v sobě moc pěstuju. Já jsem jí vždycky říkala: ty bys mě za to měla chválit!"
Volba českého občanství by ale Zdeňce Keltošové i tisícům dalších Čechů na Slovensku po roce 1993 přinesla zcela praktické problémy:
Čechy, kteří si přece jen české občanství ponechali nebo si je zvolili, zastupuje od roku 1994 Klub českých občanů na Slovensku. Podle jeho předsedkyně Jany Bratinkové se po rozdělení Československa řada lidí rozhodla pro návrat do Česka:
"Nebylo nám v tom poskytnuto nic, žádné výhody. I když na druhé straně nám nikdo nebránil. Ale bylo to velice těžké. Pár lidem se to povedlo, v klubu asi každý devátý nebo desátý člověk už žije v České republice."
Letos v červnu klub už oslaví jedenáct let své existence.
"Po celém Slovensku má asi pět set členů. Původně jsme organizovali jen ty, kteří si po rozdělení republiky nechali české občanství, a těch v podstatě bylo asi dva a půl tisíce. Plus asi do čtyř a půl tisíc lidí, kteří tu měli krátkodobý pobyt."
Během své existence klub podle Jany Bratinkové leccos dokázal. Čeští občané na Slovensku vyvíjeli neustálý tlak na Parlament České republiky a iniciovali i změnu některých zákonů:
"Byly to třeba dohody o zdravotnictví, které věčně vázly. Byla to možnost trvalého pobytu, dnes i občané České republiky, kteří trvale žijí na území jiného státu, se mohou přihlásit k trvalému pobytu v Čechách, byť by to bylo na nějakém místním úřadě nebo na magistrátě. Největším úspěchem samozřejmě bylo to, že byla dvakrát přijata novela o občanství. V roce 1999 bylo umožněno těm, kteří si v roce 1993 zvolili slovenské občanství, aby jim bylo navráceno české. A potom skupině dětí, kterým nebylo patnáct let, mohli zvolit české občanství rodiče. Před dvěma lety dostali zpátky občanství i ti, kteří si je volili v roce 1994, a rozšířilo se to i pro děti, které neměly v roce rozdělení 18 let. Ale samozřejmě problémy s občanstvím jsou dál, neboť stále ještě v rodinách jedno dítě má občanství, nebo má možnost ho získat, a druhé ho nemá."
Čeští krajané na Slovensku však dál usilují o to, aby děti, které mají třeba i jen jednoho rodiče Čecha, mohly získat české občanství i po dosažení 18 let, tedy aby o svém občanství mohly rozhodnout samy. Anabází znovunabytí českého občanství si prošla i Zdeňka Keltošová:
"Když Petrovi Uhlovi uznali dvojí občanství, tak jsem si o ně okamžitě zažádala. Samozřejmě mi žádost pořád vraceli, že to není možné, měla jsem dokonce žalobu na Nejvyšším soudě v Praze. A pak v Parlamentu České republiky prošel zákon o možnosti dvojího občanství, tak mi bylo navráceno."
Úsilí Zdeňky Keltošové znovu získat české občanství přitom často nechápalo ani nejbližší okolí:
"Tady jde zřejmě o pocit, protože když jsem se soudila o svoje české občanství, tak se mne ptali: proč to chceš? Co se tím změní? No nezmění se tím nic! Ale nechci, když přijedu do Prahy, aby o mně museli posílat hlášení na cizineckou policii."
Podle předsedkyně Klubu Jany Bratinkové se situace v posledních letech hodně změnila k lepšímu, nedořešené otázky ale zůstávají:
"Velkým problémem dále zůstává volba. V podstatě pokud nevyjedeme do České republiky, tak můžeme na území Slovenské republiky volit jenom do Poslanecké sněmovny. Jinak musíme vždycky vycestovat."
Z Bratislavy tak při každých volbách míří do Česka autobus plný českých voličů. Jana Bratinková však přiznává, že jejich počet přeci jen potupně klesá. Klub českých občanů se stále více věnuje především kulturní a společenské činnosti. Organizuje vánoční koncerty, vzdělávací programy nebo zájezdy do Česka. Setkávání českých krajanů v Klubu oceňuje i prof. Keltošová:
"Jednak mohu mluvit jazykem, který jsem ještě nezapomněla, i po těch víc než čtyřiceti letech. A ty akce, které dělají, se mi líbí, mnohé z nich jsou opravdu velmi, velmi zajímavé. Je to setkání s výjimečnými osobnostmi, které k nám přijedou, prezentuje se tady česká kultura, český film, české divadelnictví, česká literatura. Chodím tam ráda."
Dnes má Klub českých občanů na Slovensku místní kluby v Bratislavě, Bánské Bystrici, Zvolenu a Košicích. Udržuje kontakty i s dalšími českými krajanskými spolky na Slovensku, především s Českým spolkem na Slovensku. Tato organizace sdružuje kolem dvou a půl tisíc lidí, kteří se hlásí k českému původu, po rozdělení Československa v r. 1993 si však většinou zvolili slovenské občanství. Třetím spolkem, který především v Bratislavě spojuje příznivce českého umění, je Kruh přátel české kultury.
Podle vzpomínek českých krajanů prý po rozdělení Československa nebylo příliš radno mluvit na Slovensku česky. Zdeňka Keltošová k tomu ale říká:
"Možná se pohybuji v dobré společnosti, protože mně se za celá ta léta nikdy nestalo, že by mi někdo dal najevo, že já nejsem to, co jsou oni."
"Já myslím, že je to i tím, že se změnila vláda. Pokud vláda nebo někteří její představitelé byli arogantní k menšinám a k české menšině, tak to přecházelo i na běžné lidi. Ale tím, že vláda je taková, jaká je, i když neříkám, že je nejlepší, ale nejsou tam protičeské nálady, tak se to utlumilo."
dodává k tomu předsedkyně Klubu českých občanů na Slovensku Jana Bratinková. Protičeské nálady na Slovensku jsou podle ní už minulostí.
