Petr Lukeš

Neleží tu známé osobnosti jako na Vyšehradě, Olšanech nebo na Vinohradském hřbitově. Jsou tu pochováni Němci, ale někteří z nich mají své místo i v české historii.

Rozlohou i počtem náhrobků je největším židovským hřbitovem u nás a je chráněn jako kulturní památka. 

Starý židovský hřbitov v Praze je nejen jedním z nejstarších a nejznámějších židovských hřbitovů v Evropě, ale také tajemným svědkem mnoha staletí historie.

Hřbitov v kubistickém slohu vyprojektoval Vlastislav Hofman. Vybudován byl v letech 1912-1914.  Jeho odlehlosti zneužili Němci za okupace a komunisté v padesátých letech. 

Hřbitov Malvazinky je jedním z hlavních pražských hřbitovů. K svému názvu přišel, protože byl založen na pozemcích, které patřily malostranskému měšťanovi Tomáši Malvazymu.

Pod názvem École de Paris připravila Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně výstavu umělcům, na které se doma jaksi zapomnělo, s výjimkou několika obrazů Jiřího Karse.

Vinohradský hřbitov je druhý největší v Praze. Odpočívají tu více než tři stovky významných osobností, spisovatelé, umělci, politikové a dva prezidenti. 

Na 50 hektarech se nachází zhruba 25 000 hrobek, téměř 200 kaplových hrobek, 65 000 hrobů, 20 000 urnových hrobů, 6 kolumbárních zdí a dvě louky rozptylu. 

Pražské hřbitovy už dávno nejsou jenom místem posledního odpočinku, kam chodí pozůstalí vzpomínat na své zesnulé.

600 let po smrti husitského vojevůdce je zřejmé, že portrét jedné z nejvýznamnějších osobností českých dějin nikdy nebude černobílý.