Petr Lukeš

Málokteré hlavní město mohlo nabídnout diplomatickým misím za sídla zastupitelských úřadů tolik krásných paláců jako Praha.

Českému rodu Lobkoviců patřilo v Praze hned několik paláců. Ten na Malé Straně slouží poslední půlstoletí jako sídlo německého velvyslanectví.

Palác je spjatý s existencí Řádu rytířů svatého Jana Jeruzalemského od jejich příchodu do Čech. Říká se jim Maltézští rytíři, johanité nebo špitálníci. 

Z původních českých panských rodů zůstalo do dnešních časů jenom pár. Nejvíce šlechtickým almanachem v Českém království zatřásla doba pobělohorská. 

Také se mu říkalo Palác české opery. Před Destinovou tu žila další slavná pěvkyně Marie Petzoldová – Sittová, favoritka Bedřicha Smetany a první Libuše Národního divadla.

Nevypíná se nad Prahou jako paláce na Hradčanech, neohromuje délkou jako Černínský palác, ale je stavbou světového formátu a opravdovým klenotem baroka.

Je to tak, všechny paláce a stavby na hradě patří státu nebo církvi. Jediný palác patří roudnické větvi rodu Lobkowiczů, kteří tu své sídlo drží od začátku 17. století.

Původně měl být honosným sídlem rodu Černínů. Ale tím se bohužel nestal. Palác získal na významu, až když se dostal do služeb diplomacie.

Jeho stavbě musely ustoupit desítky domů, dva paláce a zahrady. Valdštejn dal na Malé straně postavit sídlo, které ve své době zastínilo Pražský hrad.

Bohaté figurální sgrafity ze života postav ze Starého zákona na průčelí řadí Martinický palác mezi nejkrásnější renesanční stavby v Praze.