Paláce ve službách diplomacie
Málokteré hlavní město mohlo nabídnout diplomatickým misím za sídla zastupitelských úřadů tolik krásných paláců jako Praha.
Jistý britský diplomat prohlásil, že jejich velvyslanectví v Praze je nejkrásnějším zastupitelským úřadem, co jich Spojené království po světě má. Všechny významné státy tu mají své mise ve výstavných palácích. USA v Schönbornském, Francie v Buquoyském, Británie v Thunském, Japonsko v Turbovském, Německo v Lobkovickém, Italové v Kolowratském a Polsko ve Fürstenberském paláci. Ten výčet není zdaleka konečný.
Ambasády v Nerudově ulici
Jsou naproti sobě pod velkým kostelem svatého Kajetána. Kolowratský a Morzinský. Bezprostředně v jeho sousedství na místě, které kdysi patřilo místodržícímu Slavatovi, začali nejprve spřádat smělé plány Kolowratští. Norbert Leopold hrabě Kolowrat-Libštejnský dal připravit projekt a Norbert Vincenc hrabě Kolowrat-Libštejnský začal stavět a stavěl až do roku 1721. Z archívních zdrojů víme, že Jan Blažej Santini dostával od hraběte vysoké odměny. Za jednu z nich ve výši 2 000 zlatých si italský architekt koupil dům na Malé Straně. Hrabě Norbert Leopold, rytíř Řádu zlatého rouna, byl úspěšným diplomatem a mecenášem umění. Z jeho četných dobrých skutků připomeňme, že zabránil prodeji Karlštejna do soukromých rukou. Za vlastní peníze Karlštejn vykoupil, aby zůstal korunním majetkem. Částku 150 000 zlatých mu později uhradila manželka císaře Leopolda I. Eleonora. Santini se podílel na všech stavbách hraběte. Pojetí stavby v Nerudově ulici se dá porovnávat s Clam-Gallasovým palácem, který ve stejné době stavěl uznávaný vídeňský architekt Fischer z Erlachu na Starém městě. Střednímu dílu paláce dominuje rozměrný portál.
Obdobně jako na protějším Morzinském paláci, i u paláce Kolowratského je organickou součástí portálu sochařská výzdoba. I zde jde o postavy heraldických štítonošů, v tomto případě kolowratských orlic z dílny Matyáše Bernarda Brauna.
Výrazně větší okno nad portálem korunuje heraldický znak hraběcího rodu Kolowratů. Za hlavním portálem najdeme rozměrný trojlodní vestibul, zdobený sochami z Braunovy dílny. Přímo na něj navazuje mohutné barokní schodiště. Je zajímavé, že bylo dozdobené až po sto padesáti letech. Úkolu se ujali umělci generace Národního divadla v čele s Josefem Zítkem, autorem původního projektu Zlaté kapličky. Podle znalce pražských paláců Emanuela Poche (1903–1987) můžeme Kolowratský paláce, kde sídlí italské velvyslanectví od roku 1924, směle přiřadit k nejvýznamnějším barokním palácům u nás.
Protější Morzinský palác slouží jako ambasáda Rumunska už od roku 1925. Santiniho úloha se v tomto případě omezila pouze na vytvoření jednotné fasády, což nebyl snadný úkol. Poměrně rozlehlé palácové průčelí se obrací do úzké, a navíc strmé ulice. Výzdoba nad balkonem vrcholí mohutným Morzinským erbem. Skvostnou sochařskou výzdobu od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa dotváří dvojice mohutných soch mouřenínů, které se vážou k Morzinově jménu a erbu. Zdobnými bustami Noci a Dne vrcholí nástavce obou portálů.
V přímé konkurenci Kolowratského paláce může se menší palác Morzinský na první pohled jevit jako méně zajímavý a krásný. Podrobnějším zkoumáním zjistíme, že Santiniho genialita se zde projevuje neméně silně. Také stavitel toho paláce z hraběcího rodu Morzinů byl štědrý mecenáš. Maestrem dvorní kapely Václava z Morzinu byl Antonio Vivaldi, který mu věnoval nejslavnější cyklus houslových koncertů, Čtvero ročních dob. Původní jméno rodu znělo z Mohru s trupem mouřenína (německy Mohr) v erbu. Za zásluhy na bitevním poli byl erb polepšen o druhé pole se stříbrnou zdí a cimbuřím (německy Zinne). Tak vzniklo počeštěné rodové jméno Morzin.
Paláce u Velkopřevorství na Malé Straně
Na místě dnešního Buquoyského paláce stála původně škola Řádu maltézských rytířů. Kromě školy zde stály také domy a dílny řemeslníků. Postupnou přestavbou a změnou majitelů se roku 1732 palác dostal do rukou Františka Leopolda Buquoye, který z něj udělal rodové reprezentativní sídlo. Buquoyové přišli do Čech ze španělského Nizozemí na začátku třicetileté války. Pocházejí z Francie z hrabství Artois. Hrabě Karel Bonaventura velel císařským vojskům v bitvě na Bílé hoře. Za své služby dostal od císaře rozsáhlé pozemky, hlavně v jižních Čechách, včetně Nových dvorů a Rožmberka. Sám si jich neužil, zemřel pár měsíců po svém triumfu, v Uhrách při obléhání Nových zámků. František Leopold byl jeho pravnuk a dosáhl nejvyšších hodností hofmistra a maršálka.
Palác, jako jeden z mála, nemá známého architekta. Emanuel Poche si dal tu práci a detailním srovnáváním jednotlivých architektonických prvků dospěl k poznání, že můžeme v jádru stavby hledat Santiniho a dovršení a výzdobu paláce můžeme začlenit do díla stavitele Kaňky. Po první světové válce prodali Buquoyové palác Francii, a tak od roku 1919 je sídlem velvyslanectví Francouzské republiky.
Nedaleko odtud najdeme další z malostranských skvostů Turbovský palác, kde sídlí japonské velvyslanectví od roku 1924. Nese své jméno po majiteli, kterým byl Jan Jindřich, rytíř z Turby, český šlechtic, právník, rektor Univerzity Karlovy a kancléř Řádu maltézských rytířů. Původně renesanční objekt byl barokně upraven na přelomu 17. a 18. století. Dnešní podoba pochází z pozdější přestavby po požáru z roku 1765. Přes další úpravy a adaptace stále zůstává jednou z nejkrásnějších rokokových staveb v Praze. Hlavní průčelí se obrací do náměstí sedmi rizality. Turbovský palác je nedílnou součástí prostoru Maltézského náměstí. Dům má vysokou historickou a architektonickou hodnotu s velice kvalitní štukovou výzdobou fasád a interiérů.
A ještě dvakrát z Malé Strany
Když jdete od metra, nebo od Valdštejnské jízdárny, po pravé ruce máte budovu s polskou vlajkou. Je to sídlo polské ambasády ve Fürstenberském paláci, který se původně jmenoval Netolický, po svém staviteli. Václav Kazimír hrabě Netolický z Eisenberka jako horlivý stoupenec tereziánských reforem ve státní správě zastával nejvyšší úřady v habsburské monarchii. Díky přízni Marie Terezie byl nejprve povýšen na svobodného pána a nakonec dosáhl titulu hrabě. Během své kariéry získal značný majetek, vlastnil statky v různých částech Čech, byl také majitelem panství s hradem Kost, s Dobruškou a zámkem Humprecht. Také v tomto případě se vedou spory o autorství projektu, i když je jako možný autor někdy uváděn František Maxmilián Kaňka. Po vymření rodu Netolických palác dlouho pustnul. Roku 1822 přešla zanedbaná nemovitost do rukou knížete Karla Egona z Fürstenbergu. Kníže tu měl vzácné sbírky a knihy. V roce 1920 získal palác československý stát, který ho od roku 1922 pronajímá Polské republice. Součástí palácového areálu paláce je také Malá a Velká Fürstenberská zahrada, která bývá považována za nejhezčí starou pražskou zahradu.
Z klidného místa na okraji Malé Strany se přesuňme do rušné Mostecké ulice, která se prohýbá pod náporem turistů. Zhruba uprostřed po pravé straně směrem k mostu je Kounický palác, dříve jugoslávské velvyslanectví, dnes sídlo zastupitelských úřadů Srbska a Bosny a Hercegoviny. Vznikl roku 1775 spojením a přestavbou dvou středověkých domů. Jde o dílo Josefa Jägera a Antona Schmidta. Průčelí do Mostecké ulice patří k vynikajícím ukázkám stylu na přelomu rokoka a luisézu (styl podle Ludvíka XVI.). Je osové, se středním vjezdem, v patrech má zdůrazněné pilastry a pod střechou tympanon s reliéfní scénou s Pallas Athénou. Sochařská výzdoba se připisuje dílně Františka Ignáce Platzera. Rokokovou atiku zdobí ležící figury a skupinky putti. Kounický palác je jeden z nejkrásnějších na královské cestě v Praze.
Související
-
Příběhy pražských paláců
Objevte s námi příběhy pražských šlechtických sídel a jejich majitelů. Nahlédněte do jejich nitra, do galerií i na unikátní sbírky, které se v nich dnes nacházejí.
-
Moderní paláce v Praze
Vydejte se s námi na procházku za zajímavými stavbami, které dotvářejí jedinečnou tvář české metropole.
-
Pražské zahrady
Nádherné výhledy na Prahu, tryskající fontány, okrasné záhony. Zeleň i klid v ruchu velkoměsta. Navštivte s námi nejkrásnější zahrady a parky v Praze!
