Náchod, zámek vévodů a knížat
Patří k největším zámkům v Čechách. Jeho historie sahá hluboko do středověku. V držení Náchoda se střídali vévodové a knížata slavných rodů. Část života na náchodském zámku zvěčnil Alois Jirásek ve své knize Na dvoře vévodském.
Návštěva Náchodska, tohoto odlehlého koutu ve východních Čechách na hranici s Polskem, stojí za to. Kromě zámku a města tu najdete další zajímavá místa, zámky a také lázně. Ale pěkně po pořádku a vzhůru na náchodský zámek.
Tvrz, hrad a luxusní rezidence
V Čechách se až na pár výjimek budovala opevněná sídla na kopci. Z bývalého podzámčí, dnešního Masarykova náměstí, vede na zámek prudká cesta. Naštěstí se sem většina návštěvníků pohodlně dostane z druhé strany autem až na parkoviště, které je jenom pár desítek metrů od zámecké brány.
Prvními vévody, kteří měli Náchod v držení téměř čtyřicet let byli synové Jiříka z Poděbrad Viktorín a Jindřich. Z dalších majitelů se do jeho historie zapsaly bohaté rody Pernštejnů a Smiřických. Po Bílé hoře se k majetku dostali Trčkové z Lípy. Posledního hraběte Adama Erdmana zavraždili v Chebu spolu s Valdštejnem a Náchod dostal za odměnu jejich zrádce Ottavio Piccolomini, který začal budovat skvělou kariéru v císařských službách. V památné bitvě u Lützenu jeho vojáci zabili švédského krále Gustava Adolfa, za další vítězství u Thionville získal titul vévody z Amalfi, při mírových jednáních na konci třicetileté války už jako říšský kníže a nositel řádu Zlatého rouna zastupoval císaře Ferdinanda III. Zámek rozšířil a zveleboval, z Bruselu dal přivést vzácné gobelíny, které tu jsou dodnes. Z bohatství a výjimečného postavení se dlouho netěšil. V padesáti šesti letech se zabil pádem z koně. Oba jeho synové zemřeli v mladém věku.
Další mladí dědicové se tu střídali, ale vládu nad panstvím si držela vdova kněžna Marie Benigna. Po smrti svého chotě se zahalila do smutku a v černém chodila do konce života. S poddanými zacházela až krutě. Ve vzpomínkách se objevuje jako Černá paní a prý straší dodnes. Při troše štěstí ji několikrát do roka můžete na zámku zastihnout, když sama provází návštěvníky svým sídlem.
Čas her a zábavy
Výrazné změny na zámku nastaly, když panství v roce 1792 zakoupil Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Zámek se stal centrem umění, bývalo tu hlučno a veselo. Zámecké divadlo hrálo čtyřikrát týdně, plesy a koncerty byly velmi časté. Roku 1797 tu proběhlo první mimopražské představení Dona Giovanniho, slavné opery od Mozarta. Vévoda měl čtyři dcery.
Tu první známe nejlépe. Kateřina Bedřiška Vilemína, krásná a vlídná paní kněžna ze zámku v díle Boženy Němcové Babička. Po smrti otce zdědila jako nejstarší náchodské panství a většinu rodového majetku. Její mladší sestra Johana Kateřina se jako mlaďoučká právě tady zámku zamilovala do svého učitele hudby a utekla s ním do Německa. Tato událost inspirovala Aloise Jiráska, který ji popsal ve svém díle Na dvoře vévodském. Má také podobu televizní hry s hvězdným obsazením v čele s Martinem Růžkem, Věrou Galatíkovou, Naďou Konvalinkovou a Viktorem Preissem.
Poslední, čtvrtou dceru Dorotheu vévoda Biron uznal za vlastní, přestože se narodila po románku jeho ženy s hrabětem Martinicem. Ve své závěti jí odkázal část majetku, ale Johanu, za její romantický útěk s učitelem hudby vydědil. Všechny sestry se staly vévodkyněmi a patřily ke smetánce evropské šlechty.
Na vévodu náchodští vzpomínali s láskou. Byl humanista a přítel prostého lidu. Na svém panství dokonce o půl století dříve zrušil robotu. Kronikář Josef Myslimír Ludvík o něm napsal: „Všickni, kdož vévodu znali, a já od nich slýchal, velice litovali, že česky neuměl, tudíž s poddanými mluviti a je vyslyšeti nemohl, nad to, že nebyl šťasten u volení osob, kteříž ho obstupovali; žádostivi vlastního zisku překáželi dobročinnosti jeho.“
Kudowa Zdrój, dříve Chudoba
Pouhých pět kilometrů od Náchoda leží na polské straně hranice lázně, které se dvě století jmenovaly německy Bad Kudowa. První zmínka o zdejších minerálních vodách pochází z kroniky z roku 1580. Kolem roku 1625 píše luteránský duchovní Aelurius o vynikající chuti zdejších minerálních vod. V roce 1743 přišla Marie Terezie o větší část Slezska i Kladska včetně Chudoby. Hranice mezi Rakouskem a Pruskem se tím posunula na okraj Náchoda.
Dříve tu jezdily vlaky. Dnes už bohužel ne, ale do polských lázní se dostanete autem za pár minut. Tedy podaří-li se vám vyhnout kamionům, které často ve stovkách blokují přetížený průtah Náchodem. Což je pokaždé ve všední den i dlouho po pracovní době.
V roce 1790, kdy sem přijel Johan Wolfgang Goethe tu kromě pramenů nebylo skoro nic. Ještě v roce 1813 pruský král Fridrich Vilém III. který přijel na schůzku s carem Alexandrem I. a Metternichem v Ratibořicích musel bydlet na místní faře. Až ve druhé polovině 19. století začal rozkvět lázní. Minerálku z Kudowé posílali na pruský královský dvůr do Berlína. Kolem kolonády vyrostly luxusní lázeňské domy a pavilony. Zavítal sem i Winston Churchill, z českých celebrit sem jezdili literáti Alois Jirásek, Josef Václav Sládek a F.X. Šalda.
Dlouhá léta, prakticky celou druhou polovinu 20. století, kdy toto území připadlo Polsku, byly lázně zanedbané. Ale v posledních letech už znovu září. A nejen lázeňská část města. Ve zdejších lázních se léčí onemocnění srdce a oběhového systému, poruchy zažívání a štítná žláza. Dnešní Kudowa Zdrój opravdu stojí za návštěvu.
Návrat běloveské Idy
V české wikipedii se dočtete: „Lázně Běloves jsou v současnosti nefungující, ale obnovované východočeské minerální lázně, umístěné pod úbočím masivu hřebenu Dobrošova v Bělovsi, místní části okresního města Náchod.“ Historické prameny uvádějí toto místo s lahodnou kyselkou už na konci 14. století.
Samotné Lázně Běloves byly založeny v roce 1818. V roce 1840 se běloveskou kyselkou vyléčila princezna Ida z knížecího rodu Schaumburg-Lippe, kterému patřil až do roku 1945 náchodský zámek. Na princezninu počest byla minerálka pojmenována Ida. Od začátku dvacátého století se Ida stáčela do lahví a rozvážela po okolí. Léčily se zde kardiovaskulární onemocnění, záněty žil dolních končetin a bolestivé poruchy pohybového aparátu. Základem léčby byly přírodní uhličité koupele doplňované pitnou kúrou.
Za první republiky lázně navštěvovala pražská smetánka včetně herců jako byli Vlasta Burian, Zdeněk Štěpánek nebo Eduard Kohout. Po únoru 1948 lázně připadly pracujícím, kteří sem přijížděli na ozdravné pobyty v rámci ROH. Ale odbory nebyly dobrým majitelem a nechávaly lázně pomalu pustnout.
Koncem osmdesátých let byl připraven ambiciózní projekt revitalizace lázní, včetně dostavby dalších lázeňských domů. Ale přišel listopad 1989 a z velkolepých plánů sešlo. A po komunistické devastaci nastoupila devastace kapitalistická. Restituce, přeprodeje, spekulace. To trvalo více než třicet let. Až v posledních letech se podařilo náchodskému magistrátu získat Lázně Běloves. Od té doby se tu konečně něco děje.
Od jara letošního roku vyvěrá minerálka Ida z prameníku v nově zbudované kolonádě. Ale to je jenom počátek dalších plánů, včetně výstavby lázeňských domů, parku a spolupráce s polskými lázněmi Kudowa Zdrój a Dušniki Zdrój. Možná se časem dočkáme, že si budeme moci koupit v obchodě kdysi tak populární minerálku Ida.
Související
-
Lázeňská zastavení
Lázeňství v Česku má tradici a je vyhlášené po celém světě. Unikátní léčebné metody, krásná příroda, zajímavá historie. Navštivte s námi nejznámější české lázně!
