Novoroční proutek s trny přinášel štěstí

Slyšeli jste někdy o novoročním proutku nebo novoročním koláči? Takové zvyky se dodržovaly ještě na začátku 20. století. Silvestr se dřív tak bujaře jako dneska neslavil. Konec roku, neboli tzv. novoročí se dřív odehrávalo v období od 26. prosince až do Tří králů 6. ledna. Oslavy, přípitky a bujaré vítání nového roku přišlo až ve století devatenáctém.

Svatý Silvestr, zdroj: Otto Bitschnau, Wikimedia Commons, Public Domain

Proč je v kalendáři jméno Silvestr? Bylo to jméno papeže, kterému římská liturgie zasvětila 31. prosinec. Právě v tento den roku 335 papež zemřel. Příliš o něm nevíme. Podle legendy vyléčil z malomocenství Konstantina Velikého. Po jeho smrti přestali být pronásledováni křesťané.

Zvyky, které naši předkové dříve dodržovali, byly zaměřené hlavně do budoucnosti, připomíná Jiřina Langhammerová, která stála mnoho let v čele Národopisného muzea v Praze.

"Boží narození bylo startem nového roku. V českých zemích začínal nový rok 26. prosince, dnes je to svátek sv. Štěpána. Tento den také končila služba. Chasa měla volno až do nového roku. Rozjely se všechny radovánky, které byly zakázané v tom postním čase. Hádání budoucnosti, přání, koledy. To začínalo na Štěpána a trvalo až do Tří králů. I v obchůzce na Tři krále se na závěr říká 'šťastný a veselý rok vám vinšujem'. Mládež měla volno, a jak se říkalo 'na Štěpána není pána', mohlo se tancovat a zpívat a bylo to i podpořeno určitými zvyky."

Novoroční pomlázka s trny

Survačka, foto: Vassia Atanassova, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Zajímavým zvykem bylo například obcházení s novoročním proutkem, který měl trny.

"Ten novoroční proutek je taková novoroční pomlázka, se kterou chodily děti koledovat hospodářům, aby měli tak vysoký len nebo obilí, jak je vysoký ten prut. Ten proutek je z bodlinaté trnky. Rozkvetl různými barevnými hadříčky, hrášky, protože hrách je symbolická plodina, která znamená nabývání hodnot, protože bobtná. Je říkanka: 'abyste měl takové paličky na lnu, jako jsou hruštičky nebo hraštičky na nový rok'. Nahoře na proutku bylo červené jablíčko, protože červená barva je symbol krve, symbol života, u toho červená stuha, symbol budoucího štěstí, zdraví. V muzeu máme několik proutků ještě z 20. století."

Tento zvyk se dodržoval ještě ve 20. století?

"Ano, je to taková kuriozita. Bylo to na Vysočině a ve středních Čechách. Je to krásné. Ale není to jenom náš zvyk. S novoročním proutkem se chodilo koledovat i jinde, třeba ve Walesu, kde je to s jablíčky nebo v Bulharsku survačka."

Survačka je ozdobená větev dřinu obecného, který v Bulharsku symbolizuje zdraví, naději a život.

Novoroční koláč měl přes půl metru

Kromě koled s novoročním proutkem se také pekl novoroční koláč. Jak dodala Jiřina Langhammerová, nebyl to žádný drobeček.

Obraz Antonína Frolky s přenášením novoročního koláče

"Novoroční koláče se dělaly ještě ve 20. letech 20. století na Slovácku v okolí Uherského Hradiště a dřív i v Čechách. To byl nádherný objekt vysoký až 1,5 metru a základem byl skutečně koláč, půl metru nebo šedesát centimetrů veliký z vánočkového těsta. Do toho se zapichovaly pruty. Buď ta kytice byly rozeklaná, nebo se svazovaly do takové báně a na to se věšely dobroty. To byl dárek pro dívku, která sloužila na statku. Dostala ho od hospodyně kromě nějaké odměny. Když měla třeba dvě tři služky, tak to trvalo dlouho, než to udělala. Nahoře zase byla zelená ratolest, červená mašle a na tom přilepená spousta dobrot, malá jablíčka, symbolické figurky Adama a Evy, kandované ovoce, křížaly, bylo to nádherné. A kolem byly svíčky.

Například malíř Antonín Frolka vytvořil krásný obraz přenášení novoročního koláče v Tasově u Uherského Brodu. Je to nádherný obraz, jak v tom novoročí jdou v krásných kožíšcích a nesou ve ztemnělé vesnici ten rozsvícený koláč. Nesly si to domů, jedna z nich pozvala kamarádky na tzv. koláčovou slavnost, která se konala už s muzikou, s chlapci a s tancem doma ve světnici. Nebyly to ještě velké slavnosti."

Jsou zvyky, které se dochovaly dodnes, jako třeba ve Slezsku tzv. ščestí.

"Když přijely kolegyně z muzea ze Slezska tak nám přinášely tzv. ščestí. Jsou to větvičky ozdobené papírovou kytkou. Je to větvička jedličky upravená do křížku a uprostřed je papírová růžička. Toho nadělaly třeba stovku, dřív to dala děvčata do nůše nebo do mísy a roznášela to svým příbuzným, známým po vesnici s koledováním. S koledou je spojené také zpívání. To krásně zvukově prosvěcovalo vesnici od Vánoc až do Třích králů. Tam se výrazně nezdůrazňoval ten Silvestr."

S kuřetem uletělo štěstí

Čočka symbolizovala bohatství, foto: Kristýna Maková, archiv ČRo - Radio Prague International

S Novým rokem se také pojí určitá jídla. Například čočka, která měla symbolizovat bohatství. Jak uvedla Jiřina Langhammerová, některá jídla se naopak jíst neměla.

"Na Nový rok se neměla jíst strava z pernatých zvířat, to znamená ptáků, protože by uletělo štěstí. To se ještě pořád dodržuje a jí se vepřové. Ten pašík je symbol hojnosti, tuku. V minulosti to byla symbolika bohatství a štěstí, které do nás tou potravou vstoupí. Nebo se nemá věšet prádlo, aby člověk neumřel. Té magie by se tam našlo ještě daleko víc."

Prvního ledna peníz do kapsy!

Ještě dnes se říká 'jak na Nový rok, tak po celý rok. V kapse proto měl mít každý 1. ledna minci, aby se ho držely peníze po celý příští rok. Kdo jako první host vešel do domu, ten předpovídal, jaký bude celý rok. Pokud byla prvním hostem nějaká stařena, v rodině se měly objevit hádky. Pokud přišlo první dítě, mládenec či dívka, domácnost měla být v příštím roce plná lásky.

A jak to bylo s dnes tolik oblíbenými ohňostroji a petardami? Ohňostroje si dřív mohli dovolit jen panovníci, aristokraté nebo církevní hodnostáři. Například z roku 1751 pochází zmínka o ohňostroji premonstrátů z Hradiska u Olomouce, kteří takto oslavovali výročí založení svého kláštera.