Bez vody se Plasy zřítí - varuje vytesaný nápis budoucí generace

Plasy jsou klášterem postaveným na vodě. Kdyby vyschla, stavba se po čase zhroutí. Další zajímavostí je Santiniho samonosné schodiště, podzemní systém, had omotaný kolem kříže na střeše a klášterní vězení.

Klášter Plasy

Foto: Martina Schneibergová

Klášter stojí asi 25 kilometrů severně od Plzně a v roce 1144 ho založil kníže Vladislav II. Přišli sem cisterciáci, ale slibný rozvoj ukončily husitské války. Jako řada jiných byl klášter Plasy zrušen v rámci josefínských reforem. Později ho koupil kancléř Metternich, který si Plasy zvolil i za místo svého posledního odpočinku.

S Monikou Tukovou ze správy kláštera se nejdřív vydáme do vězení.

"Nacházíme se v prostorách, kam s běžnou prohlídkou nechodíme. Jedná se o klášterní vězení, které se skládalo ze tří místností. My jsme teď ve vězeňské kapli. Vedle nás je průchod do vězeňské cely. Vedle průchodu vidíme malé okénko, kudy se tomu vězněnému mnichovi jídlo podávalo prostřednictvím otáčivého turniketu. Bylo to součástí klauzury. Cisterciáci se řadí mezi typ řádu, který se uzavírá vůči okolnímu světu. Všechno co potřebovali, museli mít uvnitř areálu. A vězení je taky důležitá součást společnosti. Neznamená to ale, že bylo nějak vydatně používáno. Byla to pojistka pro komunitu, měli místo, kam případně mohli zavřít provinilce."

Foto: Martina Schneibergová

Ve vězení je dokonce šachta vyhloubená 3,5 metru pod zem. Je obložená pískovcovými kvádry a je v ní voda.

"Do té šachty mohli být mniši spuštěni dolů, přivázáni na žebřík a stáli tam nějakou dobu ve vodě za trest. Tahle forma trestu se běžně používala v našem prostředí ve středověku. Šachty jsou dochované v obou celách. Ale jestli je někdy použili, těžko říct."

Základy kláštera stojí na dubových kůlech

Na řece Střele mniši cisterciáci vybudovali umělý kanál, který vedl klášterním areálem, a díky tomu poháněli mlýn a pilu. Výjimečností plaského vodního systému jsou základy konventu. Je tu 5.100 dubových kůlů zatlučených do země. Přes ně byl položen trámový rošt a teprve na něj zeď.

Foto: Martina Schneibergová

"Pod podlahou, kde stojíme, běží odvodňovací kanál, který se tu našel a pročistil. Zároveň se dělaly průzkumy založení stěn, které by měly být nesené dřevěnou konstrukcí, což se potvrzovalo. Vlhkost je tu zvýšená, je to i kvůli přítomnosti vody pod budovou. Konvent stojí na vodě, takže to sebou tu vlhkost nese. Je důležité si uvědomit, že to nebylo vymyšleno špatně. Mniši věděli, jak se o budovu starat, ale ti pozdější majitelé už méně a méně. Došlo to do stavu, že budova byla opravdu velmi zanedbaná. Zvýšila se tady vlhkost a dodnes to ještě není v pořádku i přesto, že už trošku tušíme, jak se o tu budovu starat. Snažíme se podle toho řídit, tak stále ještě ty následky nějakých pár let ponese."

Rajský dvůr

Po obvodu rajského dvora je schován unikátní vyhřívací systém budovy. Ten představuje dlouhá klikatá podzemní chodba, která vyúsťuje do přízemí budovy na dvou místech. Přes léto se v zemi kolem chodby akumuluje teplo a přes chladnější měsíce pak teplý vzduch proniká do budovy.

Voda pod klášterem občas zamrzá

Aby dřevěný rošt pod klášterem nezačal hnít, byla do základů přivedena voda z několika pramenů, která zamezila přístupu vzduchu a dřevo de facto zkamenělo. Pro budoucí generace je tu v latině vytesán varovný nápis, který v překladu zní: Bez vody se stavba zřítí. I proto se dnes čtyřikrát denně pečlivě kontroluje výška, teplota a kvalita vody v základech ve dvou barokních bazénech uvnitř budovy.

Foto: Martina Schneibergová

"Zvládli jsme průchod vzdušníkovou chodbou a ocitli jsme se u severního vodního zrcadla. Je tu více světla, protože tady chybí část schodiště. Vedle, u jižního zrcadla má schodiště statické problémy, je podepřené. Tady měli problémy už Metternichové a schodiště v 19. století sundali. Je tu víc světla, takže se tu víc daří zeleným rostlinám a živočichům. Zároveň tu víc kolísá teplota, takže přes léto je tady tepleji a naopak v zimě větší zima. Občas se stane, že i zamrzne ta vodní hladina, nicméně snažíme se tomu předcházet."

S větráním kláštera v Plasích teď pomáhá firma specializující se na speleologické průzkumy. I jeden z průvodců v rámci své diplomové práce udělal program, jak správně klášter větrat, a sbírá data z rozmístěných čidel v budově.

Klášteru pomáhají evropské fondy

Foto: Martina Schneibergová

Podařilo se získat dotaci z Evropských fondů na opravu prelatury, kde byl zámek Metternichů. Podle Moniky Tukové se připravuje nová expozice, která se bude věnovat i Metternichům, protože tu zanechali velkou stopu.

"V současné době je téma Metternichovské éry hodně upozaďováno, a je to škoda, protože tady zanechali velkou stopu. Město Plasy je tu jenom díky nim. Před tím tu byli mniši, a ti měli kolem sebe jen louky a pole. Metternichové tu vybudovali sídelní město, spojili Plasy s okolím. Vybudovali silnice, železnice."

Klášteru vydělával Plaský prášek

Klášterní lékárna, foto: Martina Schneibergová

Klášter Plasy má i další zajímavosti. Kolem kříže ve tvaru T je na střeše konventu obtočen had. Proč, to se neví. Jedna z teorií říká, že jde o iniciály opata Evžena Tyttla nebo jeho osobní znak (číslice 2 vepsaná do písmene T). Nabízí se i biblický význam odkazující na Mojžíšova měděného hada. Ten obmotaný kolem hole uzdravoval uštknuté. Klášter tak lze chápat i jako místo uzdravení.

Uzdravoval i tzv. Plaský prášek, který byl jednou z nejvýdělečnějších činností kláštera. Byl to bílý minerální prášek z břidlice, který se vyvážel za hranice a zpracování podléhalo utajení. Tehdejší lékárník Lucas Martin Gottlieb přípravu tohoto žaludečního léku pečlivě střežil. Jeho přípravek totiž nebyl hořký jako většina žaludečních léků, ale naopak pro svou dobrou chuť velmi oblíbený.