Před 40 lety se začala psát historie československého punku. A to koncertem alternativní skupiny Extempore 23. 2. 1979 v pražském hostinci U Zábranských, na kterém zaznělo několik převzatých punkových skladeb.
Visací zámek, foto: Bigbít / ČT
DG307, foto: ČT
Ne všichni v tehdy komunistickém Československu si měli možnost opatřit punkové nahrávky, či celá LP. Vzhledem k obtížnosti, s jakou se v sedmdesátých letech hudba sháněla, si našel punk své místo u generace o něco málo starší než tomu bylo v kolébce punku, ve Velké Británii. Jména jako Mejla Hlavsa (PlasticPeopleoftheUniverse, DG307), Mikoláš Chadima (Elektrobus, Extempore, MCH Band), Karel Habal (Garáž) a řada dalších, kteří stáli u zrodu punkové scény, nebyli snad ani typičtí „punkáči“. Byli to lidé vyhledávající a hlásající jinou kulturu. Kulturu svobodnou, samozřejmě kulturu revoltující. Punk nebyla jen hudba. Punková byla literatura (A bude hůř od Jana Pelce), punková byla zkrátka doba.
Mezi asi nejznámější české, potažmo československé punkové kapely osmdesátých let patří nepochybně Visací Zámek. Jedná se o pětici studentů pražské stavební fakulty. Kuriózní je, že tato pětice tak dlouho po chodbách fakulty vyprávěla o „legendární“ punkové skupině, až jim nezbylo než jí založit. Píše se rok 1982. Ze slovenských zástupců je nutné připomenout Zónu A, formaci založenou na melodickém punku, či Sľobodnú Europu slavící letos 30 let na hudební scéně.
Mezi další neméně známé kapely určitě patří E!E, SPS (Snížená Pracovní Schopnost), Davová Psychóza, ZNC (Znouzectnost), 4PB (Čtvrtá Cenová Skupina), Telex, Šanov 1, Stalinovy oběti, Kritická situace, Plexis, Akutní otrava….a takto bychom mohli jmenovat asi ještě hodně dlouho. Punkových kapel vzniklo mezi druhou půlkou sedmdesátých let a koncem let osmdesátých vskutku nespočetně.
Foto: Pax, Wikimedia Commons, Public Domain
V tehdejším Československu se samozřejmě jednalo o zcela jasný protest proti nesvobodě, nemožnosti se realizovat, svobodně se nadechnout. Na rozdíl od Anglie, kde punk reagoval na tehdejší establishment, konzumní společnost a stavěl se tak do opozice k pravicovým voličům.
Způsob protestu byl stejný, lišil se protivník. Zcela paradoxně se tedy ukazuje, že punku jako takovému je jedno proti komu „bojuje“. Důležitý je boj, či protest sám o sobě. Punk je srdce, které tepe proti rytmu doby, ve které žije. Vraťme se ale do punkových začátků, do dob, kdy pod stromečkem voněly dárky, kdy víc než kolo od Ježíška byla LP deska a cennější než nová teplá bunda byl rozervaný kožený kabát.
Vliv Velvet Underground
Paralelně s punkem se v Československu formoval také underground. Později ve světě známý hlavně díky prezidentu Václavu Havlovi a Plastic People of the Universe, kteří kromě vlastní tvorby hráli také věci od Velvet Underground. (Když po sametové revoluci Václav Havel pozval skupinu Velvet Underground do Československa, zašli také na koncert PPU, respektive Velvet Underground Revival. Na tomto koncertě prohlásil Lou Reed, kytarista a zpěvák Velvetů, že „Plastici“ je hrají lépe než oni sami.)
Mňága a Žďorp, foto: Makno mars, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Underground se ale stavěl do role jakéhosi filozofa, myslitele, opravdového protivníka proti tehdejšímu režimu. Ne nadarmo se kolem českého undergroundu pohybovali lidé jako Zbyněk Fišer alias Egon Bondy, Jan Patočka, Jan Lopatka a další. Za zmínku stojí též plzeňští ZNC, neboli Znouzectnost. Kapela mísící punkovou jednoduchost spolu s baladickou bohatostí. Nelze opomenout ani kapelu Mňága a Žďorp, zástupce z Valašského Meziříčí. Nepatří sice mezi ryzí zástupce punkové kultury, ale svou věčně hledající, místy až jednoduchou hudbou rozhodně na tuto scénu patří.
Punk v Čechách to nikdy neměl lehké, stejně jako to neměl lehké punk jinde ve světě. To konec konců dělá punk punkem. Desperáda mezi životem, desperáda mezi hudbou. Popřejme tedy punku, ať se mu daří držet poselství lidskosti dalších 40 let.
