Prosinec 1988: snídaně francouzského prezidenta s disidenty i první povolené shromáždění

10. prosince 1988, na Den lidských práv, se na pražském Škroupově náměstí sešli představitelé a příznivci několika opozičních hnutí. Šlo o první povolené veřejné shromáždění odpůrců režimu od počátku normalizace, které se samozřejmě odehrálo za dohledu oficiálních orgánů.

Prosincové shromáždění na Škroupově náměstí, foto: ČTK / Stanislav Peška

Na Žižkově tehdy vystoupily osobnosti, které o rok později sehrály klíčovou roli při sametové revoluci. Hovořilo se o politických vězních i lidských právech.

Důvodů, proč režim setkání povolil, bylo několik, říká historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů:

"První důvod souvisel s kritikou západních států, která poukazovala na zásahy, které se odehrávaly v centru Prahy už od 10. prosince 1987. Další důvod souvisel s návštěvou francouzského prezidenta Françoise Mitterranda, který 8. prosince uspořádal na francouzské ambasádě snídani s několika disidenty včetně Václava Havla."

Roli hrálo i místo shromáždění, které bylo mimo centrum Prahy. Na Václavském náměstí akce povolena nebyla, nicméně Žižkov už tolik nevadil.

Petr Placák, foto: ČT24

"Účast nebyla tak velká, jak by se asi dalo čekat. Myslím, že tam bylo okolo 2000, možná 3000 lidí. Oficiální čísla udávala počet 1800, což si myslím, že to bylo trošku podhodnocené. Část lidí se to navíc dozvěděla pozdě. Na druhou stranu si myslím, že tehdy dokázaly ty iniciativy uspořádat to shromáždění tak, že mělo velmi důstojný průběh. Zazněla řada projevů, které byly poměrně ostré. Mluvili tam nejen lidi z Charty 77, ale i z těch nových nezávislých iniciativ, promluvil třeba Petr Placák z Českých dětí, který měl poměrně razantní projev."

Na shromáždění zapívala hymnu Marta Kubišová, vystoupil také Václav Malý nebo Václav Havel:

Václav Havel, foto: ČT24

"Jeho projev asi to shromáždění nejlépe charakterizuje nejlépe. Působil tak nesměle, nebylo to úplně přesvědčivé. Na druhou stranu to, že vůbec mohl po nějakých veřejně mluvit v Praze na oficiálním shromáždění, před tím se mu to podařilo na rockovém festivalu v Lipnici v září 1987, tak to byla samozřejmě velká změna."

První a poslední

Shromáždění na Škroupově náměstí se stalo první a také poslední podobnou povolenou akcí.

Palachův týden

"Zajímavé je, jakým způsobem potom to shromáždění hodnotili komunisté zejména z těch místních sdružení. Dokonce až na vedení strany přišlo poměrně dost rozhořčených dopisů, ve kterých se soudruzi pohoršovali nad tím, jak je možné, že se něco takového povolí. Myslím si, že to ani v rámci komunistické strany to rozhodně nebylo uvítáno. Domnívám se, že i to možná byl jeden z důvodů, proč se v souvislosti s dvacátým výročím sebeupálení Jana Palacha připomínka oficiálně konat nemohla."

Naopak, připomenutí smrti Jana Palacha vyústilo v tzv. Palachův týden - sérii protestů proti režimu, která byla ozbrojenými složkami tvrdě potlačena. Nicméně vládě jedné strany už zbývalo jen několik měsíců.