Nejpodstatnější změna v historii? Přeměna na veřejnoprávní rozhlas

Český rozhlas oslavil 95 let. O to, aby ohlasy na vysílání nezůstaly bez odezvy, se stará rozhlasový ombudsman Milan Pokorný. Co považuje za nejpodstatnější v historii rozhlasu?

Foto: Rostislav Duršpek, ČRo

"Nejpodstatnější je bezesporu proměna ze státního ve veřejnoprávní rádio. Přiblížím vám to na historické paralele. Ve 20. letech byl tehdejší Radiojournal původně soukromá společnost, ale protože se jí nedařilo, musel v roce 1925 do ní vstoupit stát podílem 51 procent. A co se stalo? Rozhlas, který byl z 51 procent státní, musel poskytnout prostor ve vysílání tzv. odborným rozhlasům. To byl zemědělský rozhlas, dělnický rozhlas, rozhlas pro průmysl a živnosti. Když si to přeložíme, byla to stranická vysílání, jimiž politické strany působily na své posluchače. Tím, že státní rozhlas přešel do struktury veřejnoprávního rozhlasu, vytvořily se mechanismy, které brání bezprostřednímu ovlivňování novinářů. Stát to neplatí, ale pouze určuje mantinely. Já to vidím jako klíčovou hodnotu pro zdárný vývoj demokratické společnosti."

Rozhlasový ombudsman je také u jednání etické komise, ke které se dostávají věci, které jsou na hranici mezi zákonem a morálkou.

"Například. Má zaměstnanec veřejnoprávního rozhlasu právo kazit jméno svého zaměstnavatele na veřejnosti například tím, že na svém facebooku nebo emailu zveřejní něco, co rozhlasu škodí. Je to možné postihnout pracovně právně? Asi ano, ale pokud to uděláte, vystavíte se podezření, že cenzurujete, což je nepřípustné, nebo že omezujete svobodu jeho projevu. To jsou věci velmi obtížné. Etická komise, složená například z lidí z prostředí vědců, dává generálnímu řediteli doporučení, kudy na to. Dopadlo to tak, že Ústava má přednost, a jestliže je v Ústavě zaručeno právo každého na svobodné vyjádření, pokud nekoliduje se zákonem, tak je potřeba zaměstnanci dát prostor, by se vyjádřil, a apelovat na jeho morálku. Závěr byl takový, že by za to neměl být pracovně právní postih. Je to přesně na té hraně mezi zákonem a morálkou."

Při své práci je rozhlasový ombudsman konfrontován spíše s negativními posluchačskými emocemi.

Foto: Radioservis

"Stává se mi poměrně často, že se na mě obracejí i rozčilení posluchači s tím, že Český rozhlas nemluví pravdu, manipuluje veřejným míněním a podobně. Když pak příspěvky poslouchám, a analyzuji je, zjišťuji, že problém je jinde. Oni mají svoji osobní představu, a pokud se s ní to, co slyší v rozhlase, neshoduje, mají tendenci obviňovat rozhlas, že nemluví pravdu. Veřejnoprávní rozhlas tady není od toho, aby uspokojoval jistou skupinu názorově blízkých posluchačů. Je tu od toho, aby poskytoval maximálně široký rejstřík názorů vyslovených kultivovaně a pokud možno podložených argumenty tak, aby zastupovaly nejrůznější složky české společnosti. Často se zaměňuje publicistika a zpravodajství. A když potom posluchač uslyší v publicistické části komentář, se kterým nesouhlasí, je velmi složité mu vysvětlit, že to je názor autora. A kdyby vydržel ještě dvě hodiny nebo půl hodiny, vyslechne si názor z druhé strany spektra. Toto je věc, která se nikdy nezlepší. Vždycky budu dostávat podněty tohoto typu. A budu rád, když je budu dostávat, protože to bude znamenat, že veřejnoprávní rozhlas plní svoje povinnosti dobře."

Milan Pokorný v těchto dnech představil i novou knihu V hlavní roli rozhlas.

"Jsem formálně jejím autorem. Ale je to antalogie. Spolu se mnou je tam asi 70 dalších autorů. Je to výběr z literárních texů psaných od poloviny 20. let minulého století do současnosti. Jsou to literární texty, básničky, povídky, fejetony, úryvky z románů, z divadelních her, jejichž spojovacím prvkem je rádio. Zakázal jsem si zařadit příspěvky, které by byly z literatury faktu. Žádné vzpomínky, to by bylo velmi rozsáhlé. Sám jsem byl překvapen, kolik textu se mi podařilo nashromáždit. Začíná se v polovině 20. let fejetonem Karla Čapka. Pak následují literární ukázky Eduarda Baase, Karla Poláčka a dalších skvělých českých autorů. Ale jsou tam i texty naprosto zapomenutých autorů, kteří ve své době něco znamenali. Smysl knížky spočívá v tom, že dává způsobem, jaký tu dosud nebyl, představu o tom, jak rozhlas žil s českou společností."