Lidé poslouchali rádio i z mluvičů na Václavském náměstí. Český rozhlas slaví sto let
Je mu sto let, a pořád je v dobré kondici! Český rozhlas si dnes připomíná kulaté jubileum. Československo se stalo po Velké Británii druhou evropskou zemí, v níž pravidelně vysílalo rádio.
"Dříve zrezaví každá anténa, než utuchne k rozhlasu láska má," řekl jeden z prvních koncesionářů profesor Zajíček.
Radiopřijímač byl v té době drahou technickou novinkou, která stála půlroční plat slušně placeného úředníka. Prvních šest koncesí dokonce podepsal sám ministr.
První Haló, haló zaznělo ve čtvrt na devět večer
Poprvé se z provizorního mikrofonu ve stanu ve Kbelích ozvalo: "Haló, haló, zde vysílací stanice ve Kbelích u Prahy". Bylo 18. května 1923, 20:15 večer. Následoval zhruba hodinový hudební program, který si mohli vyslechnout lidé shromáždění kolem jediného přijímače. Ten byl v kině Sanssouci nedaleko dnešní Opletalovy a Hybernské ulice v Praze. Kino provozoval Spolek českých žurnalistů. Jeho význačný představitel Miloš Čtrnáctý byl jedním z iniciátorů radiového vysílání.
"Tak jsme vysílali 18. května z vypůjčeného stanu ze Kbel, tak říkaje na černo," vzpomínal po letech na začátky rozhlasového vysílání Miloš Čtrnáctý.
Druhým z "otců zakladatelů" čs. rozhlasu se stal filmový podnikatel Eduard Svoboda, spolupracovník Miloše Havla, kterého inspiroval prudký rozvoj technické novinky ve Spojených státech.
První vysílání se podařilo jen díky velké míře improvizace. Základem se totiž stala kbelská vysílačka, určená původně pro předávání meteorologických zpráv pro leteckou službu. Do jejího domku se vešli technici.
Ale připravení umělci - tři hudebníci a pěvkyně Růžena Topinková - se museli spokojit se stanem. Stan vybavený půjčeným klavírem a kobercem se nakonec stal na několik měsíců prvním studiem čs. rozhlasu. Slovo rozhlas se ale objevilo až o rok později. Do života ho uvedl redaktor Národních listů Richard Durdil.
Lidé se s údivem zastavovali u mluvičů na Václavském námětí
Do příprav rozhlasového vysílání se zapojila i společnost Radioslavia. Jak píší autoři knihy o počátcích rozhlasu "Od mikrofonu k posluchačům" tuto firmu, kterou řídil bankéř a podnikatel Ladislav Šourek, doslova vnutilo Čtrnáctému se Svobodou ministerstvo pošt a telegrafů při složitých jednáních o přidělení licence.
Společná firma Radiojournal (název vznikl spojením slov radio a žurnalisté) byla oficiálně založena až 7. června 1923, tedy tři týdny poté, co se z Kbel ozval první program. Na začátku června začal Radiojurnal organizovat hromadné poslechové ukázky.
"Kupříkladu na Václavském náměstí byly instalovány reproduktory, tenkrát se jim říkalo mluviče, a okolo procházející lidé se tam s údivem zastavovali," přiblížil tehdejší dobu historik Českého rozhlasu Tomáš Pánek.
V kbelském provizoriu zůstali rozhlasoví průkopníci přes léto 1923, s příchodem nevlídného počasí dostali azyl v hloubětínské továrně Elektra. Do současné budovy Českého rozhlasu, kde tehdy sídlilo Ředitelství pošt a telegrafů, se rádio nastěhovalo v roce 1933. Díky novému vysílači ve Strašnicích přibývaly tisíce koncesionářů měsíčně a s nimi i slušné výnosy.
Oslavy 100. výročí vyvrcholí koncertem
I když slaví sto let, je Český rozhlas pořád v dobré kondici. Jeho podíl na trhu je 28 procent. Každý týden si některou ze stanic Českého rozhlasu pustí 2,8 milionu posluchačů, tedy více než čtvrtina populace. Aktuálně vysílá 12 celoplošných a 14 regionálních stanic.
Oslavy výročí Českého rozhlasu vrcholí koncertem 18. července, v den, kdy před sto lety začalo pravidelné vysílání. K jubileu vyšla poštovní známka a pamětní mince. Rozhlas vydal i knihu s názvem Rozhlasto, která představuje 100 rozhlasových let ve fotografiích, plakátech a dokumentech z bohatých fondů Archivu ČRo.
Přišel jako fotbalový jednatel, odcházel jako rozhlasový reportér
Mimo jiné se v knize dozvíte, že časový signál byl zavedený 1. dubna 1926 a 3. října téhož roku se konala první rozhlasová sportovní reportáž z fotbalového utkání SK Slavia - Hungaria s Josefem Laufrem u mikrofonu.
Původně šel na zápas jako jednatel pražského klubu. Když nepřišel reportér, musel to vzít za něj. Dostal pokyn: žádné přestávky, pořád mluvte. Zavzpomínal na něj Lauferův žák Karel Tejkal.
"On na to šel možná nevědomky, ale geniálně. Říkal: budu popisovat ten fotbal, jako bych to vyprávěl kamarádovi, jako bych někomu podrobně popisoval, co se stalo, což bych činil v minulém čase, ale tady jsem to musel říkat v čase přítomném. Ale žádný jiný rozdíl v tom nebyl. To je princip rádia. On geniálně vystihl, co je to rádio."
Výstava věnovaná historii rozhlasu je také v Národním technickém muzeu v Praze. Je tam spousta historických exponátů, například první tranzistorový přijímač. V rozhlasových barvách se také dnes slavnostně rozsvítí sídlo na pražských Vinohradech, Petřínská rozhledna a Žižkovská věž.
