České taneční - tradice, která nemizí
Pánové, zadejte se! Tuhle větu slyší účastníci tanečních kurzů zhruba od roku 1830. Je to tradice, která nemizí. Jaké to v tanečních bylo, vzpomínají v rodinách prarodiče, rodiče i jejich děti.
"Myslím si, že v dnešní době je to už takové uvolněnější, ale stále platí základní společenská etiketa. Když jsem chodila do tanečních, tak jsme nosily krátké společenské šaty, tzv. koktejlky. Ty jsem měla v šatníku asi troje. A samozřejmě boty na podpatku. Žádné vysoké lodičky, ale spíše nižší podpatek. Pro chlapce byl povinný oblek. Ale když to nebyla prodloužená nebo věneček, tak stačila společenská košile a kalhoty. Hlavně žádné džíny, to tam bylo řečeno."
Co bílé rukavičky?
Zaznívalo ono klasické: Pánové, zadejte se?
"Přesně tak, to bylo na denním pořádku. To zůstalo při starém. V rodině máme tradici tanečních. Chodili do nich moji rodiče, prarodiče. Slyšela jsem historky od babiček, tetiček a rodičů, jak to bude vypadat. Musím říct, že všechna moje očekávání se splnila. Ta taneční etiketa přetrvává. Myslím, že máme být na co hrdi, třeba v porovnání s ostatními evropskými zeměmi."
To má Justýna Vašková pravdu, protože taneční kurzy jako v Česku, které jsou pro širokou veřejnost, v mnoha zemích nenajdete.
České taneční jsou ve světě unikátem
"Víme, že jinde v Evropě to tak není. Máme kamarády v Holandsku, a když viděli, jak tu fungují taneční kurzy u nás, tak tomu nechtěli věřit. Tam třeba vypíšou kurs cha-chi a sejdou se dospělí ve smokingu a dámy v dlouhých šatech, mladí lidé z pláže s mičudou a v šortkách, a ti všichni spolu tančí jenom cha-chu. Když viděli komplexní možnost vzdělání na tanečním parketě, chování ve společnosti, oblékání, tak tomu nechtěli věřit. Říkali, že je to úžasné. Tahle generace má nejblíže k diskotékovým tancům, takže je hned v první hodině naučíme diskotékový tanec, protože je baví, a když je to baví, přijdou i po druhé. Kdybychom je hned učili valčík, který je pro ně těžký, tak je to nebude bavit a přestanou sem chodit."
Majitelé taneční školy - manželé Marcela a Jiří Černí se zúčastnili více než 40ti velkých evropských tanečních soutěží. Za svoji taneční kariéru roztrhali 42 párů tanečních bot, 4 fraky a 16 kostýmů.
A jak dodala Marcela Černá, práce je pořád baví: "Baví nás práce s mladými lidmi. Vidíme, že naše práce má smysl. Snažíme se, aby tančili s chutí a radostí a když vidíme, že se nám to vrací zpátky, tak to je pro nás motivující. Baví nás to možná víc než na začátku, a moc si té práce vážíme."
Zdá se, že zájem o taneční hned tak nevymizí. Například v roce 2009 taneční navštěvovalo asi 35 procent mladých, v roce 2013 už to bylo přes 40 procent. Umět tančit se prostě hodí, i s ohledem na související tradici maturitních plesů. A když dospělí zjistí, že už něco pozapomněli, i pro ně je tu široká nabídka tanečních pro dospělé.
