Hepatitida typu C - rozšířenější nemoc, než se předpokládalo

Chronickou formou hepatitidy typu C trpí v české populaci na 80 000 lidí a ve většině případů o tom ani nevědí. Nemoc přitom může způsobit cirhózu nebo rakovinu jater, a tento orgán nenávratně poškodit. Ostatně konečná fáze hepatitidy typu C je nejčastějším důvodem k transplantaci jater.

Transplantace jater, foto: ČT24

Žloutenka typu C je v Česku rozšířenější, než si odborníci mysleli. Záludnost této nemoci totiž tkví v tom, že se dlouho nemusí výrazněji projevit. Jak se cítí člověk, který se nakazil, popisuje Soňa Fraňková z Institutu klinické a experimentální medicíny.

"V inkubační době, která může být velmi dlouhá, až 180 dní, může nakažený pocítit nespecifické příznaky. Většinou je mu špatně od žaludku, může ho bolet v pravém podžebří, může být unavený. Dalo by se říct, že celé to onemocnění může probíhat v té akutní fázi jako chřipka. Člověk pak může přijít ke svému lékaři, který mu nabere jaterní testy a zjistí, že jsou vysoké. Tak se nyní většinou zjistí akutní nákaza. Velmi často jsou v současné době testováni pacienti třeba při darování krevní plazmy, kteří o své nemoci nevědí a jinak by na ni nepřišli."

Virus se nejčastěji přenáší krevní cestou, uvádí Petr Urbánek, předseda České hepatologické společnosti.

Ilustrační foto: gameanna/FreeDigitalPhotos

"Je potřeba říct, že ty nově vzniklé přenosy, po roce 1992, v České republice nejčastěji vznikají mezi toxikomany, nemusí se jednat přímo o intravenózní toxikomany. Spíše je to vazba na způsob života, kryje se to se sexuální promiskuitou, s přenosem sexuálním stykem eventuálně s těmi orientálními invazivními technikami. To je nejen tetování, které se hodně týká právě toxikomanů, ale mezi ty orientální invazivní techniky patří i ty v současné době moderní postupy jako akupunktura a různé relaxační techniky, které používají různé způsoby aplikací tepla včetně třeba naříznutí kůže."

Padla tady zmínka o roce 1992. Proč, to vysvětluje Soňa Fraňková:

"V té starší populaci jsou to pacienti, kteří měli před rokem 1992, kdy jsme tu infekci vlastně neznali, opakované lékařské zákroky. Dostali opakovaně transfúzi krve, plazmy, destiček. My jsme tehdy šíření té infekce nedokázali zabránit, tu krev jsme nemohli textovat, protože ten virus se neznal."

Proti nemoci není očkování, léčba je ale účinná

IKEM, foto: Packa, CC BY-SA 2.5

Kromě rizikového chování nebo krevní transfúze před rokem 1992 může dojít k nakažení během porodu z matky na dítě, je to ale vzácný případ. K ohroženým skupinám patří kvůli kontaktu s krví i zdravotníci.

Podle nedávného výzkumu převyšuje počet nakažených výrazně počet nahlášených případů. Nejvíce chronicky nemocných se vyskytuje ve věkové kategorii 30 až 44 let. Léčba je přitom známá a v poslední době v ní došlo k pokroku. Jan Šperl z IKEMu uvádí:

"Strategie nové léčby spočívá v tom, že se kombinují dva až tři léky s rozdílným mechanismem účinku. Zastaví se množení toho viru, a tím pádem pak na podkladu vlastní imunitní reakce k likvidaci těch zbylých virových partikulí a výsledkem je úplné vyloučení toho viru s organismu. Účinnost takové léčby, té cílené a kombinované, je vysoká. V registračních studiích mely ty léky účinnost pohybující se mezi 90 až 100 procenty. Léčbu se díky tomu podařilo zkrátit na 8 až 12 týdnů, odpadla injekční aplikace léků. Léky mají ve srovnání s předchozími vynikající snášenlivost. Nežádoucích účinků je naprosté minimum a tím, že odpadla imunostimulace, je možnost podávání léků i velmi nemocným pacientům - před nebo po transplantacích- nebo pacientům s autoimunními chorobami."

Očkovat se proti hepatitidě typu C se nedá, virus se totiž, na rozdíl třeba od typu A a B, hodně mění. Nakazit se jím navíc dá i několikrát za sebou. Prevencí je tedy vyvarovat se rizikového chování a v případě podezření navštívit lékaře.