Znalosti Čechů o první pomoci jsou často zastaralé, zlepšit situaci mohou i kurzy pro děti
Jak se zachovají Češi, pokud je nutné poskytnout první pomoc? A umějí to vůbec? Na tyto otázky se ptal nedávný průzkum a řeč o nich bude i v dnešním pořadu Panorama.
Lidé o mezerách ve svých vědomostech ale vědí, uvádí s odkazem na výsledky průzkumu Dana Pavlousková ze společnosti Zentiva:
"Pokud se podíváme na odpovědi na otázky, jestli si myslíme, že vůbec umíme poskytnout první pomoc a jaké mají lidé vůbec znalosti týkající se první pomoci. Čísla jsou jednoznačná. Téměř polovina respondentů, tedy téměř polovina populace, se přiznala, že jejich znalosti na téma první pomoci jsou velmi slabé nebo víceméně žádné. Z průzkumu nám také vyplynulo, že schopnost kvalitně poskytnout první pomoc mírně roste se vzrůstajícím vzděláním."
Lidé mají při poskytování první pomoci obavy z mnoha věcí. Nejčastěji z toho, že by pacientovi neuměli správně pomoci a mohl by zemřít. Strach mají také z toho, aby nebyla nepovedená záchrana důvodem ke konfliktu se zákonem nebo aby se člověk od zachraňovaného nenakazil. Ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Martin Houdek ale obavy mírní.
"To, že se od někoho nakazí, to je prakticky nulová šance, pokud tam není nějaké otevřené poranění, kde jsou nějaké tělní tekutiny, nejčastěji krev. Pokud tam je krev, tak vždycky na prvním místě je bezpečnost toho zachraňujícího, to je samozřejmé. Ale v dnešní době, kdy doporučeným postupem je zejména nepřímá masáž srdeční, tak šance přenosu se limitně blíží nule."
Stejně tak se v praxi nesetkávají s tím, že by laik svou pomocí pacientovi výrazně ublížil.
Děti jsou na tom často lépe než dospělí
"Udělal jsem trošku ze sebe komedianta, protože s dětmi se nedá jinak komunikovat, než hravou formou. Dá se říct, že děti už ty základní znalosti mají. Jsem opravdu překvapen, že 95 procent dětí ví, kam mají volat a telefonní čísla si nepletou. Problém je s dospělými."
K výuce první pomoci se v prvních třídách a nejen v nich používají jako názorné pomůcky třeba plyšoví medvídci, ti jsou ostatně také průvodci brožurkou o první pomoci pro děti. A jak je to tedy s tím dýcháním či nedýcháním při záchraně člověka?
"85 procentům dospělých lidí se zastavuje srdce následkem kardiálního selhávání - infarkty, arytmie, atd. Takže člověk jde po ulici, dýchá a v tu chvíli se mu zastaví srdce. Kyslík ale v sobě nějaký má. Z dlouhodobých výzkumů, které se dělaly v Americe, vyplývá, že úspěšnost resuscitace se nějak výrazně neliší, pokud budu postiženému pouze stlačovat hrudník nebo mu budu stlačovat hrudník a dýchat. Využívá se tedy ta okysličená krev, která je v těle toho člověka. V případě, že jsme poučeni, můžeme do něj dýchat a to je pak ten poměr 30 stlačení, dva vdechy. U dětí by se ale dýchat určitě mělo, protože dětem se srdíčko nezastavuje. Ty se topí, dusí atd. Takže tam je ten případ, že člověk přestane dýchat, ale to srdíčko pořád pumpuje, následkem toho už v tom těle není tolik kyslíku, co bychom my potřebovali."
"A u topících se dospělých pak jednoznačně dýchat, protože on maká, ale nedýchá," doplňuje Martin Houdek.
Pro další informace k první pomoci můžete využít mnoho zdrojů, tím nejbezpečnějším budou ale sami záchranáři, kteří pořádají kurzy nejen pro děti, ale i pro dospělé.
