Zvony kostela svatého Bartoloměje se v sobotu rozezněly na počest toho, že se Plzeň stala Evropským hlavním městem kultury 2015.
Foto: ČTK
Asi hodinové představení, které bylo pro slavnostní zahájení připraveno, sledovaly tisíce lidí. Do programu se lidé mohli přímo zapojit. Třeba jako paní Kamila. "My jsme přímí účastníci. Nejdřív jsme byli na jednom ze stanovišť jako čtyři řeky, které proudí do Plzně. Tak jsme šli ze Slovan, což je část města Plzně, pak jsme přišli na náměstí a bylo to naprosto úžasné. Provazochodec se nám hrozně moc líbil a sklidil obrovský úspěch."
Po celý rok je v západočeské metropoli pro návštěvníky i místní připravena spousta různě zaměřených akcí. Jednou z nich je i výstava díla plzeňského rodáka Jiřího Trnky, která jej představí jako tvůrce animovaných filmů, malíře, sochaře, loutkáře a ilustrátora. K vidění budou také Trnkovy filmy. A návštěvníci si mohou i sami vyzkoušet, jak takový film vznikal. Více už o výstavě řekne její kurátor Marcel Fišer.
Jiří Trnka, foto: oficiální web 'Plzeň 2015'
"Výstava není koncipována ani striktně chronologicky, ani podle těch disciplín, do kterých Jiří Trnka zasáhl, a že je jich opravdu hodně. My jsme se snažili přijít s něčím novým, něčím originální, co by zároveň vystihlo jeho univerzalitu. Výstava je koncipována do několika témat, většinou je to tak, že v každé místnosti jsou jedno nebo dvě témata, každé to téma má své těžiště v jiném období. Na začátku se člověk setká s tématem od dřevěného divadla po Národní, to je takové dvojtéma, kde jsou jeho počátky v loutkovém divadle a přechod ke scénografické práci v Národním divadle ve čtyřicátých letech. Na to navazuje téma Příběh a tradice, které má těžiště v obrazech ze čtyřicátých let a takhle to jde dál. Ta témata mají jakousi logickou návaznost a i časovou posloupnost. I přes tu různorodost si myslím, že v tom návštěvník vytuší tu skrytou logiku. Je tam přítomna i časová linka, která návštěvníka dovede od raných počátků v Plzni až k tomu vrcholnému filmu Ruka, který stojí na úplném závěru." Výstava nese název Ateliér Jiřího Trnky, podílel se na ní i jeho syn Jan, který skutečný otcův ateliér důvěrně znal.
'Ruka' (1965), foto: ČT
"Tam jsem býval poměrně často. Dokonce jsem si tam směl i sem tam něco půjčit, když to nebylo ostré. Dláta jsem nesměl, ale jinak jsem si tam kreslil, maloval, četl nebo jen tak visel z hrazdy, protože otec ta měl hrazdu, na které si protahoval zádové svalstvo, protože měl potíže se zády."
Výstava bude k vidění do 10. května. Nebude ale jedinou, která se zaměří na dílo tohoto slavného plzeňského rodáka. 26. února se k ní přidá ještě Trnkova Zahrada 2, která interaktivní formou přiblíží a umožní také částečně prožít slavnou Trnkovu dětskou knihu - setkat se s kluky, slony nebo kocourem "mňamňourem."
