Werichovo babí léto

Werichovská diskografie je tak obsáhlá, obsahuje forbíny, scény i písničky z Osvobozeného divadla, jeho dialogy s Miroslavem Horníčkem, pohádky a vzpomínky, že by se zdálo skoro nemožné, že něco z archivních nahrávek dosud nevyšlo na deskách nebo na CD. A přece právě takové nahrávky se nedávno objevily a Radioservis je letos vydal na albu nazvaném Babí léto Jana Wericha. Některé z nich jsme zařadili do našeho silvestrovského pořadu Radia Praha

Foto: Radioservis

Jde především o vyprávění, které Jan Werich natočil někdy v 60. letech v brněnském studiu Československého rozhlasu. V té době se totiž jako pacient pravidelně vydával do brněnské nemocnice na ozařování. Jeden z největších českých filmových a divadelních komiků, spoluzakladatel Osvobozeného divadla, dramatik, spisovatel a také skvělý vypravěč u brněnského mikrofonu zavzpomínal například na to, jak se v jeho rodině poslouchaly první rozhlasové přenosy. Jeho tatínek dokonce vyráběl vlastní krystalky, aby se to šumění a praskání, které se tehdy z rádia linulo, mohlo vůbec poslouchat.

V několika dalších nahrávkách ale Jan Werich hlavně vzpomíná na svého „parťáka“ Jiřího Voskovce, prý nejlepšího mužského na světě. Třeba na to, jak spolu v r. 1945, v době svého amerického exilu, hráli na Broadwayi v Shakespearově Bouři. Během představení se docela „odbourali“ tím, že spolu začali mluvit čínsky. Málem je to stálo angažmá… Toto vyprávění však už zaznamenal Karel Pech, když chodil koncem 40. let za Janem Werichem do jeho vily na pražské Kampě.

To už byla ta kdysi nerozlučná dvojice V+W rozdělená. Jiří Voskovec zůstal raději v exilu, i když ani on neměl v Americe právě ustálo na růžích. Později se Werich s Voskovcem setkali jen několikrát a krátce. O jednom z posledních setkání, v kanadském Montrealu, vyprávěl Jan Werich novináři Jiřímu Janouškovi v 70. letech. A není to právě k popukání. Starý a nemocný herec se bál, že jejich další setkání už bude opravdu poslední…

Do našeho vysílání se už bohužel nevešlo vyznání Jana Wericha jeho velkému vzoru Williamu Shakespearovi. Werich mu dokonce napsal v r. 1964 dopis. V roce 1969 vyšel jako předmluva Werichovy úpravy Shakespearova Jindřicha IV. Falstaffovo babí léto.