Divadla z celé republiky upozorňují na nepřehlednou situaci v oboru

Kampaň Pomozte svému divadlu začala 5. září v areálu Národního divadla končí tento pátek 21. září na stejném místě. Mezi tím se postupně přesouvala do řady měst v republice, která mají vlastní divadla. Hrálo se pod širým nebem, obyvatelé měst viděli vystoupení umělců z jiných regionů a diskutovali s organizátory. Pod peticí s požadavky nasbírali 11500 podpisů.

Předsedou pořádající Asociace profesionálních divadel je režisér a divadelní manažer Jan Burian. Ten vysvětlil, v čem vidí hlavní nevyřešený problém:

"Základní nedostatek je prostě v tom, že v první poliovině 90. let byla převedena divadla na obce, přičemž tehdy měly obce vysoké výnosy z daní, a řeklo se, že se vznikem krajů nastane to, co je v Evropě běžné, že divadla budou společně financovat a spravovat obce, kraje a stát. Dodnes leží větší tíha té správy na obcích, což v některých městech jako je Opava, Liberec, České Budějovice, už činí vážné problémy a v některých to činí problémy."

Stát má pro financování regionálních scén dobrý nástroj, ale nemá v něm peníze, takže není účinný, připomíná Burian:

"Ta částka třeba pro příští rok měla být někde kolem 145 milionů, ale naplánováno je 37 milionů. my na tomto příkladu chceme ukázat, že stát bohužel ani když si sám vytvoří nějaký nástroj, tak ani to nedodržuje, jak slíbil."

Jan Burian, foto: scena.cz

Jako jiný příklad nepromyšlenosti v systému podpory uvádí čísla o tom, že na pražská divadla jde větší část peněz.

"Co se týká té Prahy tak samozřejmě stát musí dotovat Národní divadlo a ať mu proboha dává třikrát tolik. Ale není možné, aby stát dotoval české divadlo tak, že dá do vstupenek diváků, kteří jsou mimo jiné většinou z Prahy desetkrát víc peněz než do vstupenek diváků ze zbytku republiky, kterých je pořád 85 procent."

"Je naprosto nezbytné okamžitě začít jednat o zásadním přehodnocení vztahu státu ke kultuře," napsali divadelníci v petici Národ sobě premiérovi Petru Nečasovi po odvolání ředitele Národního divadla Ondřeje Černého. O pár dní později, 17. září, odeslala jiná skupina divadelních uměců a manažerů ministryni kultury Aleně Hanákové dopis, v němž kritizují dlouhodobé podfinancování živé kultury a zejména náznaky, že pro příští rok by měla být podpora "drastickým a likvidačním" způsobem dále snížena, jak naznačil i Burian. Téma se promítlo i v nedělní veřejné diskusi na plzeňském divadelním festivalu. Bývalý ministr kultury Milan Uhde zde o vztahu politiky a umění řekl:

"Já jsem osm let působil v politice a já jsem si uvědomil, že i ti nejkulturnější politikové jsou přesvědčeni, že kultura je něco, co je politice podřazeno. To je hluboký a zhoubný omyl, který dodnes přežívá."

Na zmíněné diskusi vystoupil i britský divadelní kritik John Herbert, který upozornil, že vedle arogance moci se může vyskytovat i jistá arogance umělců, kteří se dožadují prostředků právě na svoji práci, jako by byla důležitější než jiné oblasti veřejného života. Uvedl, že třecí plochy mezi uměním a politikou v Anglii tlumí to, že zde neexistuje ministerstvo kultury, ale naopak nepolitický Institut umění, který přerozděluje státní prostředky.

Asociace profesionálních divadel má kromě kritiky připraveny i konkrétní návtrhy, jak situaci zlepšit:

"My taky neříkáme, že jsme nerozumní a nechápeme, že někdy je peněz víc, někdy míň. My jenom říkáme, že pokud budeme pracovat v těchto nepřehledných podmínkách, tak to bude čím dál tím horší a že už si opravdu zasloužíme pozornost."

Ve čtvrtek se ministryně kultury setkala se zástupci asociace a ti jí předali několik návrhů, jak zlepšit financování regionálních divadel. Měl by se podle nich lépe naplňovat ministerský program dotování těchto scén a mělo by se znovu začít uvažovat o ustavení nového typu právnické osoby - veřejnoprávní instituce v kultuře. Ta by pak mohla lépe uplatňovat tolik požadované vícezdrojové financování. Po podobném statusu už léta volají i jiné velké státní kulturní instituce.