Letošní rok je na mnoha českých památkách zasvěcen starému šlechtickému rodu Pernštejnů. Jeho dějiny sahají od konce 12. století až do roku 1631, kdy páni z Pernštejna vymřeli po meči. Rod, který měl ve znaku zubří hlavu s houžví v nozdrách, připomněla už rozsáhlá pražská výstava v nově zrekonstruovaném Salmovském paláci na Hradčanech. Další akce ale proběhly a dosud probíhají na jejich rodovém hradě Pernštejně, v Pardubicích, Litomyšli, Bystřici nad Pernštejnem nebo například na Kunětické hoře. Tam bude 1. září i letošní hlavní program Hradozámecké noci.
"Kdo vytrvá, zvítězí," znělo rodové heslo významného rodu Pernštejnů. Vytrvat musel zřejmě i zakladatel rodu Vaněk z uhlířské osady Ujčov nedaleko dnešního hradu Pernštejna. Podle pověstí se totiž v 6. století v lesích kolem osady potuloval nebezpečný zubr, který zabil mnoho lidí. Moravský markrabě Jošt vyhlásil, že se bohatě odmění tomu, kdo zubra zneškodní. Uhlíř Vaněk sice divoké zvíře v lesích několikrát potkal, nikdy se mu ho ale nepodařilo chytit. Dokonce musel před zuřivým zubrem utéct. Skryl se ve své chatě a dorážející zvíře krmil vlastním chlebem, až se uklidnilo. Krmil je pak pokaždé, když se s ním v lese setkal, až je vlastně ochočil. Potom mu provlekl nozdrami houžev a dovlekl je před markraběte.Ten se mu odměnil tím, že mu věnoval tolik země, kolik Vaněk stačil obejít od slunce východu do jeho západu.
Marie Manrique de Lara
Tolik pověst, která stála u zrodu jednoho z nejvýznamnějších šlechtických rodů v českých dějinách. Srovnávat se s nimi mohli ve své době jen Rožmberkové, a jen oba tyto rody také měly právo postavit si svůj palác přímo na Pražském hradě. Pernštejnům náležela velká panství na Moravě i v Čechách a jejich hospodaření se zapsalo i do krajiny východních Čech. Založili tu totiž celou soustavu rybníků. K předním členům rodu patřili Vilém I. z Pernštejna, který působil v okruhu krále Jiřího z Pardubic, nebo Vratislav II. z Pernštejna, mimořádně úspěšný diplomat, osobní přítel císaře Maxmiliána II., s nímž jako mladík pobýval ve Španělsku. Odtud si Vratislav II. také do Čech přivedl svou španělskou manželku Marii Manrique de Lara, která do Prahy přivezla rodovou památku - Pražské jezulátko. O něm hlavní kurátorka výstavy Pernštejnové a jejich doba Duňa Panenková již dříve Radiu Praha řekla:
Duňa Panenková
"Když odjížděla Marie Manrique de Lara, příslušnice jednoho z velmi významných španělských rodů, ze své země natrvalo do střední Evropy, odvezla si rodinnou relikvii. A tou je právě soška Jezulátka. Ta soška působila jako relikvie nejprve jen v rámci rodiny Pernštejnů. Pak ji věnovala své dceři Polyxeně a ta ji nakonec věnovala bosým karmelitánům. A tam je tato soška uchovávána dodnes. Její legenda začala narůstat až v 18. a 19. století, díky víře v zázraky konané tímto božským dítětem. Ta legenda je velice rozšířena hlavně v románském světě. Dodnes je velmi živá v Itálii, ve Španělsku, ve Francii, v Mexiku. Zkrátka v těch státech, kde je katolická víra stále velmi aktivní a tvoří intenzívní součást života lidí. A dá se skutečně bez nadsázky říci, že Pražské jezulátko vedle Karlova mostu a Svatovítské katedrály je tím symbolem, který tvoří informaci o české zemi v zahraničí."
Marie Manrique de Lara přinesla do Čech ovšem nejen Pražské jezulátko, ale i vysoký životní styl španělské šlechty, říká komisař výstavy Petr Svoboda:
Polyxena z Pernštejna
"Právě Marie Manrique de Lara a její dcera Polyxena zvaly do Čech umělce ze Španělska. Španělské umění tehdy bylo na naprostém vrcholu. Víme, že Pernštejny portrétovali španělští portrétisté. Těch vzdělanců se do Prahy samozřejmě dostávalo mnohem víc a Pernštejnský palác byl skutečně pověstný jako intelektuální a kulturní místo."
Jakkoliv ale byli Pernštejnové mocný rod, přesto je v 17. století stihl osud dalších šlechtických rodů. Podobně jako Rožmberkové nebo Smiřičtí totiž vymřeli:
"Poslední mužský člen roku byl Václav Eusebius v r. 1631. Nicméně osud Pernštejnů se v podstatě zpečetil už dřív. Polyxena z Pernštejna, skvělá hospodářka, která měla svůj španělský salón na Pražském hradě v Pernštejnském paláci, ve snaze zachránit rod se vdala nejprve za Viléma z Rožmberka. To se nepovedlo, Rožmberkové pak také vymírají. Poté za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic, a vlastně v rodu Lobkoviců ta pernštejnská tradice pokračuje až dodnes."
Jaký měli Pernštejnové vliv na celkové kulturní prostředí v Čechách?
"Vždycky se mluví o tom pozitivním. Když ale rodina působila v českých zemích více než čtyři století, tak nebyli jenom hrdinové, ale samozřejmě i padouši. Pernštejny si připomínáme jako skvělé vojevůdce, třeba v husitských nebo česko-uherských válkách. Připomínáme si je v podobě Viléma z Pernštejna jako lidi, kteří byli velmi bohatí, kteří mohli dokonce i půjčovat králi. Díky tomu vlastně mohl jagellonský dvůr vůbec fungovat. Budovali úžasnou architekturu, vybudovali úplně nový typ zámku, který tady do té doby nebyl. Byli to samozřejmě velcí mecenáši umění. Byli to zakladatelé velkého rybníkářství, kterému se věnovali ještě dřív než Rožmberkové. Potom se jim ale taky podařilo velmi elegantně zkrachovat. Já někdy s nadsázkou říkám, že Pernštejnové jsou vynálezce globální finanční krize. Když pak i v dalších generacích museli půjčovat a později i císaři a už hotové peníze neměli, tak je museli refinancovat pomocí dalších úvěrů. To samozřejmě jejich panství ohromně zatěžovalo. Zadlužili nejenom sebe, ale i další rody. A Jaroslav z Pernštejna dokonce musel před věřiteli prchnout do daňového ráje. Tím daňovým rájem tehdy byla Itálie, rozdrobená na spoustu městských státečků, kde ho šlo jen velmi těžko najít. Ale i takové historie k Pernštejnům patří."
Petr Svoboda také připomíná, že Pernštejnům bude až do konce letošního roku věnována ještě dlouhá řada akcí.
Kunětická hora
"1. září máme Hradozámeckou noc. Jeden hrad nebo zámek máme vždycky jako pilotní nebo hlavní stan Hradozámecké noci a letos to bude hrad Kunětická hora. Ten je opět spojený s Pernštejny. A když mluvíme o Pernštejnech, neměl bych zapomenout na hrad Pernštejn, kde je co čtrnáct dní nějaká akce s názvem Living History. Návštěvníci si tam mohou pernštejnskou dobu vyloženě prožít. Vaří se v černé kuchyni, jsou ochutnávky dobových jídel, je představení Pernštejnské petardy, což je unikátní technický vynález Jana z Pernštejna, který pomohl dobýt uherské město Tata od Turku, a mnoho dalších."
