Týden pro les v Moravském krasu

Foto: Štěpánka Budková
0:00
/
0:00

Jeden z turnusů Týdne pro les, který pořádá kažoročně Hnutí Duha probíhal letos na začátku července také v CHKO Moravský kras, kam se sjeli dobrovolníci ze všech možných koutů Česka, aby pomohli přírodě v tomto krásném moravském regionu. Blíže o akcích Týden pro les nám prozradila jejich koordinátorka z Hnutí Duha Eliška Kvitová.

Eliška Kvitová
„Týdny pro les a krajinu jsou pracovně-vzdělávací akcí, kterou pořádá Hnutí Duha, letos máme již 15. ročník, takže je to tradiční akce. Jedná se o týdenní pobyty dobrovolníků ze všech koutů země, kdy přijedou lidé na určité místo v České republice, kde se snažíme jim ukázat jakou funkci má les, krajina, a tyto funkce se snažíme vylepšovat, tím že například vysazujeme stromky nebo je chráníme proti okusu nebo likvidujeme netýkavku žláznatou, což je invazivní rostlina, nebo vysekáváme buřinku kolem mladých stromečků. V podstatě děláme aktivity pro podporu rozmanitosti krajiny nebo lesa s tím, že se snažíme účastníkům vysvětlit, jaké jsou veškeré funkce lesa a jak se snažíme veškerými těmito zásahy o jeho vylepšení.“

Jedním z prvních úkolů pro dobrovolníky na Týdne pro les v Moravském krasu byla likvidace netýkavky žláznaté v okolí Křtinského potoka v Josefském údolí. Proč netýkavku žláznatou hubit a jak ji vlastně poznat vysvětlil přímo na místě botanik Zdeněk Musil ze správy CHKO:

„Netýkavka žláznatá je tady u nás nepůvodním druhem a nepůvodní druhy se často chovají agresivně, hodně se rozpínají v krajině, vytlačují původní druhy, takže jedním z cílů ochrany přírody je tyto invazní druhy likvidovat tam, kde to je účelné a smysluplné. Důležité je si říci, jak to u nás s netýkavkami je. Je tady víc druhů. Všechno to jsou jednoleté rostliny, ale samozřejmě se vzhledově liší. Máme tady ještě jednu, která není původní, a to je netýkavka malokvětá, ale ta už se k nám dostala mnohem dřív, než ta, kterou budeme dnes vytrhávat. Netýkavka malokvětá je ale všeobecně hojně rozšířená a není tak agresivní, takže není potřeba se na ni zaměřovat s vytrháváním, už je tak dá se říct u nás zdomácnělá. Pak je u nás ještě původní rostlina naše domácí netýkavka nedůtklivá a tu nevytrháváme, ta je tady doma, ta neškodí.“

Po delším prohledávání zarostlých břehů potoka se konečně netýkavka žláznatá objevila a dobrovolníci se mohli dát do práce.

„Začínáme náročně, bez květu...“

„To je macek, ta je divná, to je netýkavka, tahle potvora veliká?“

„Ale má takové jiné listy?“

„Jsou podobnější spíše té malokvěté, ale ta malokvětá je vetšinou nižší. Vidíte, ty stonky jsou hrozně křehké, plné vody a vidíte, když si takto sedne, tak začne zase kořenit, takže jí nevadí nějaké nalomení. Bez toho květu to vypadá takto, když se podíváte na ty řapíky kolem stonku na ty mladé listy, tak jsou tam takové stopečky, to jsou ty žlázky.“

Petr Jelínek  (vlevo)
Další den dobrovolníky čekal pracovní výlet do lesů poblíž Macochy. Přímo v rezervaci si příroda obhospodařuje les sama, stromy jsou tu převážně listnaté, vyskytují se tu vzácné druhy orchidejí a jiných rostlin a dřevin. O místních lesích, které se nacházejí ovšem již mimo rezervaci, více prozradil Petr Jelínek z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně:

„My budeme pracovat ovšem mimo tu rezervaci, nebo na jejím kraji, kde už je to zničené a kde už lesníci sázeli, tak jak skoro všude v republice smrkové monokultury, a protože je to tak suché na tom vápenci, že se to rozpadá už v šedesáti letech, tak jsem tam našli vhodná světlá místa, kde jsme něco vysadili nebo se to tam dostalo samo, a my to oplocujeme proti zvěři, protože té je tady hrozně moc. Zatím tady nejsou žádná zvířata, která by tu zvěř velkou žrala.“

Dobrovolníci měli za úkol opravit a postavit oplocenky kolem semenáčků listnatých stromů nebo jedlí, které umožní stromům vyrůst a narušit monokulturu hospodářsky vysazených smrků. Oplocenka se staví z toho, co poskytne sám les, staré soušky se přivážou nebo zapřou mezi stromy kolem semenáčků, a na kostru se navrší klestí a větve. Zvěř se přes takovou ohradu nedostane a stromky mají šanci vyrůst.

„Toto je ta první největší oplocenka, co zde máme. Je tady 15 let. Uvnitř lesa byla světlina, kterou jsme se postupně rozhodli oplocovat, sázeli jsme tam buky a také tam toho spousta dolétlo samo. Přednostně se snažíme, aby to nesežrala zvěř, to je tady největší problém, jinak bychom tady vůbec nemuseli být, většina toho by se vysadila sama, ptáci by to roznesli, leč ta zvěř to tady naprosto zlikviduje. Zde na tomto místě jsme na vápenci, skoro na jižním svahu, a na vápenci na jižním svahu v těchto nadmořských výškách smrk nikdy nerostl. Smrk, jak vidíte tamhle, tu postupně umírá, i když je mu 70 let. Nenormální je to tu sázet, to prostě lesníci dělali, protože někteří bohužel nerozumí svému povolání, to je potřeba říci. Protože smrk je horská dřevina, a zde na suchu ve vápenci, který propouští vodu, nemá šanci.“

Cestou na místo, kde se bude stavět další oplocenka dobrovolníci narazili na vykácenou paseku, kde lesníci „sklidili“ úrodu smrků a vysázeli opět další smrky. Petr Jelínek:

Holoseč
„Každopádně, zde jsem se zastavil kvůli tomu, že my jsme vlastně v lese bukového nebo dubo-bukového stupně, takže zde má být buk s dubem a je tady vysazený smrk, protože tady pěkně roste a je z toho rychlý zisk. Ale ten dub, když se to porovná finančně, je dvakrát tak dražší, takže by to vlastně vyšlo nastejno. Lesníci jsou běžně zvyklí to vzít na holo, to co je zde zmlazené zničit, a znovu něco vysadit. Jenomže my jsme v CHKO, je to zároveň druhá zóna CHKO Moravský kras, navíc Lesy České republiky všude tvrdí, že pěstují les přírodě blízce, ale v praxi na to úplně kašlou.“

Po stavbě oplocenky čekala dobrovolníky v dalších dnech práce v lese nedaleko Ochozu u Brna. V tomto lese se majitel snaží hospodařit přírodě blízkým způsobem, je zde větší druhová rozmanitost dřevin, a dobrovolníci měli za úkol upřednosťnovat vzácnější dřeviny před těmi, co se zde vyskytují v hojném počtu, jako je například habr. Vydali se tedy do hustého porostu mladých stromků hledat vzácnější dřeviny a rychlerostoucí habry, které by jim stínili zalamovali, aby se jim dostávalo více světla.

Další Týdny pro les a krajinu proběhly nebo proběhnou například v Beskydech, Jizerských horách, Jeseníkách nebo na Strakonicku. Kromě práce v lesích dobrovolníci dále pomáhají s opravou kostela v Pelhřimovech, mapují staré krajové odrůde ovoce nebo pomáhají na farmách.

Foto: Štěpánka Budková