Slabinou občanského sektoru v ČR je financování

Občanský sektor v České republice je na třetím místě v hodnocení udržitelného rozvoje v roce 2011. V konkurenci dvaceti devíti zemí střední a východní Evropy a Eurasie tedy patříme na špici. Vyplynulo to ze studie vydané Americkou agenturou pro mezinárodní rozvoj, která již patnáct let sleduje rozvoj občanského sektoru v zemích, které prošly politickými změnami. Nejlépe si v hodnocení vedlo Estonsko a Polsko, nejhůře bylo ohodnoceno Bělorusko.

Foto: Archiv Radia Praha

Nejprve - co se vlastně občanským sektorem myslí? Kromě všech typů neziskových organizací jako například občanských sdružení, obecně prospěšných společností, nadací a církví sem patří i vše ostatní, co spoluvytváří občanskou společnost: politické strany a hnutí, odbory, sociální podnikání a podobně.

"Svým způsobem je to i zavádějící, protože do neziskového (veřejného) sektoru se třeba počítají i Advokátní komora a podobné organizace, což zase ti lidé z neziskovek v tom užším pojetí vnímají, jako že to není rovnoprávné a že to zkresluje celé pojetí. To je pravda. Proto se o tom tolik diskutuje,"

vysvětlila Petra Francová, jedna z hodnotitelek. Podle ní je ale přesto rozšíření krokem správným směrem.

Marek Šedivý

Výsledek České rebliky je bez ohledu na změnu stejný jako loni - známka 2,7 na stupnici 1-7. První Estonsko dosáhlo 2,0 a druhé Polsko 2,2. Za českou stranu se na zprávě podílí společnost Neziskovky.cz. Podle jejího ředitele Marka Šedivého výsledek znamená, že občanský sektor u nás je stabilní a rozvíjí se:

"My máme hodnocení 2,7, takže jsme opravdu na špici a myslím, že pro nás bude nejlepší hodnocení, až nám USAID řekne: letos už ne."

Jinak řečeno, až nás přestane sledovat, protože se vývoj k demokratickému fungování dovrší. Co tomu zatím brání?

Z osmi hodnocených oblastí jsme na tom dobře v tom, jaký mají občanské společnosti veřejný obraz, v tom, jak prosazují své zájmy i jak se jim daří poskytovat služby. Relativně dobré je i právní prostředí a udržitelnost sektoru. Hůře dopadá vnitřní organizační základna jednotlivých subjektů a nejhorší hodnocení, které nás vyčleňuje z oblasti udržitelného rozvoje, je financování. V roce 2011, který byl rokem velkých státních úspor a přípravy ekonomických reforem, došlo k poklesu peněz do občanského sektoru. Zvětšil se počet darů, ale jejich hodnota klesla. Pokračuje Marek Šedivý z Neziskovky.cz:

Foto: Barbora Kmentová

"Ono to ale není jenom o množství financí, je to také o tom, jak jsou rozdělovány a především jak je rozděluje stát. Protože stát je pořád největší dárce v České republice formou dotací a grantů. A právě systémovost dotačních a grantových schémat je velkou otázkou, tam je to skoro na změnu. Další věc, doufáme že se podaří pořešit veřejná prospěšnost společně s jednotným registrem veřejně prospěšných a neziskových organizací."

Studie za uplynulý rok vzniká na začátku roku následujícího z údajů, které jsou dostupné (ne vždy ale aktuální k uplynulému roku). Podle Marka Šedivého v českém prostředí žádná podobná studie o občanském či neziskovém sektoru nevzniká:

"Vychází zpráva, která hodnotí podporu státu a veřejných institucí směrem k neziskovému sektoru. Takže je to spíš zaměřeno na finance a na podporu státu."

Díky USAID tedy i my sami dostáváme obraz o tom, jak se v Česku neziskovkám a občanskému sektoru daří.