Ve Vídni zažil Vojta Náprstek jako student i revoluci roku 1848

Na historických fotografiích je vlastenec a mecenáš Vojta Náprstek zachycen většinou už jako postarší a poněkud kulatější pán s typickými brejličkami a bradkou. Po svém návratu z Ameriky, kam utekl po potlačené revoluci r. 1848, se v Praze věnoval hlavně osvětě. V domě "U Halánků", kde chystal své budoucí muzeum, se pravidelně scházeli vlastenci, cestovatelé tu pořádali své přednášky a přijížděli sem i čeští krajané z celého světa. Zde také Náprstek založil Americký klub dam, který existuje dodnes. A právě pro Americký klub dam při jeho nedávné cestě do Vídně připravila jeho předsedkyně a vedoucí knihovny Náprstkova muzea Milena Secká přednášku o době, kterou Vojta Náprstek prožil ve Vídni jako student:

"Přišel do Vídně studovat práva a zároveň se domníval, že tady stihne studovat i orientální jazyky, protože tu byla tzv. Orientalistická akademie. Připravoval se na ni už za dob studií, protože ho zajímaly orientální jazyky a různá orientální písma,"

říká dr. Secká. Náprstek ještě v Praze studoval hlavně arménštinu, ale také turečtinu, perštinu a čínštinu. Univerzitní Vídeň ale skýtala pro studium orientálních jazyků mnohem lepší možnosti, než tehdy malá a provinciální Praha. Podle představ své matky, známé pražské podnikatelky a mecenášky paní Fingerhutové, se měl však Vojta Náprstek věnovat hlavně právům.

"Práva proto, že mu je maminka určila, protože jinak by mu zatrhla apanáž. On se domníval, že zvládne i ty cizí jazyky. Jeho snem bylo stát se členem nějaké obchodní společnosti, která bude mít zastoupení v Orientě. A on tam bude pracovat."

Realita ve Vídni ale byla docela jiná. Na studium nezbývalo Vojtovi Náprstkovi mnoho času:

"On byl zvyklý z Prahy, jako docela významný vlastenec, pořádat studentský společenský život. Nejen přednášky, ale chodili i na výlety, hráli divadlo. Pořádal jako výbor také bály, účastnil se veřejného života, a získal si tak určité renomé. A když přišel do Vídně, chtěl v tomto duchu pokračovat."

Dušan Vilém Lambl

V roce 1846 byla Vídeň hodně slovanská, žili tu nejen Rakušané, ale i příslušníci mnoha dalších národů rakouského mocnářství. Mezi nimi i tisíce Čechů, hlavně řemeslníků, kočích, služek, ale například i nižších úředníků nebo studentů.

"Měl šest přátel, říkali si Sedmice, ke kterým ještě přicházeli další. Z těch nejvýznamnějších bych asi jmenovala dr. Dušana Viléma Lambla. Takže Vojta zapadl jednak do studentského společenského života, ale i do toho krajanského."

Milena Secká ovšem také připomněla, v jakých poměrech Vojta Náprstek a jeho přátelé ve Vídni žili:

"Vojta měl v podstatě hluboko do kapsy, takže své přátele hostil vodou a vařenými bramborami. To byla jejich nejoblíbenější nebo nejběžnější strava. Víme ale, že Náprstka ve Vídni navštívil i Palacký, byli tam i Rieger a Šafařík. A tam jsou poznámky, že těm byl přinesen i řízek."

Před odjezdem do Vídně se Náprstek domluvit s Karlem Havlíčkem, který tehdy redigoval Českou včelu a Noviny, že mu bude posílat různé články o společenském životě českých krajanů ve Vídni. To také splnil, dodnes lze v archivních číslech těchto novin najít Náprstkovy články. Je z nich ale jaksi vidět, že víc než o studium se zajímal o krajanské bály. Tím ovšem na sebe upoutal pozornost vídeňské státní policie:

"To, že kolem sebe shromažďoval studenty, že jim půjčoval české knihy, že měl předplacené různé časopisy, neuniklo policii. V den jeho jednadvacátých narozenin ho ve Vídni zatkli a zavřeli na dva dny. Bez vysvětlení. Pak byl propuštěn, mezitím mu ale zkonfiskovali jeho výpisky, časopisy, jeho knihovničku. Něco se mu vrátilo, ale z větší části ne. A od té doby byl policejně sledován po mnoho a mnoho a mnoho let."

Náprstek kvůli vídeňskému "arestu" cítil, že má jakousi skvrnu. Jeho profesoři na univerzitě mu proto poradili, aby se věnoval soukromému vyučování šlechtických dětí. Měl si tak v očích vídeňské společnosti napravit pošramocenou pověst. Náprstek dal na radu svých učitelů, opět se ale více věnoval této mimoškolní činnosti, nežli studiu. Náprstkův studentský život ve Vídni ale ovlivnila ještě jedna důležitá událost, která se dotkla celé české buditelské společnosti:

"Na konci roku 1847 umírá Josef Jungmann, kterého Náprstek znal ze svých středoškolských studií. A Jungmannovi pak česká i moravská města uspořádala během několika měsíců zádušní mše nebo tryzny. Josef Jungmann byl tak významná vlastenecká osobnost, že to Češi chtěli připomenout. A v době politického útlaku tryzna a zádušní mše byla jedna z možností, jak veřejně vystoupit s tím, že jsem Čech. Byla to náboženská záležitost, takže policie ji nemohla rozhánět, nemohla ji zakazovat. A toho samozřejmě vlastenci využili."

Milena Secká, foto: Barbora Kmentová

Náprstek podobnou tryznu za Josefa Jungmanna uspořádal v lednu 1848 i ve Vídni. V té době už i tady rostlo napětí. Chystaly se revoluční události, které v krátké době zasáhly velkou část Evropy. Malá revoluce ale podle Mileny Secké nastala i v osobním životě Vojty Náprstka:

"Jedna z naprosto podružných, ale ne nepodstatných věcí je, že v březnu roku 1848 se ve Vídni Vojta Náprstek rozhodl, že přestane kouřit. Zvlášť pro jeho rozpočet to bylo důležité, protože maminka udělovala apanáž jenom velice skromně. A Vojta měl přeci jen velké výdaje za knížky a časopisy. A v březnu přichází revoluce a Vojta na ní samozřejmě nesmí chybět."

Dodnes se dochovala rytina, na které stojí v čele revoltujících studentů na barikádě v samém srdci Vídně, vedle Svatoštěpánského dómu. V ruce přitom drží prapor revoluce. A brzy se Náprstek účastní revolučních událostí i v Praze. Tady bouře studentů organizovali jeho přátelé J. V. Frič a Karel Sabina. Revoluce, která zpočátku měla úspěch a císař ve Vídni dokonce vydal tzv. dubnovou ústavu, byla ale za pár týdnů potlačena. Nastalo zatýkání a soudy, revolucionáři dostali vysoké tresty, několik jich bylo i popraveno.

Zahájení Světové výstavy ve Vídni v roce 1873

"Náprstek se musí po prohrané revoluci v Praze skrývat. Je na něj vydán zatykač a hrozí mu trest smrti. Koncem srpna se vrací do Vídně, kde revoluční vlna zase trošku vzrůstá. Ještě tu v září uskuteční přednášku o důležitosti emancipace a vzdělávání žen, což je asi vůbec jedna z prvních přednášek na toto téma, která se dostává na veřejnost. A koncem října Náprstek odchází do Ameriky a po deseti letech se potom vrací do Prahy."

Do Vídně se Vojta Náprstek znovu vrátí až v 70. letech, kdy si na Světovou výstavu přijede vybírat exponáty pro své budoucí muzeum. Dva roky, které tu strávil jako student, a především revoluční události roku 1848, které tu zažil, měly ale velký vliv na celý jeho další život.