Stát přispívá na České školy do hranic. Investuje tím do své budoucnosti

Jedním z nejúspěšnějších projektů, který dnes pomáhá Čechům žijícím v zahraničí a jejich rodinám, je Česká škola bez hranic. Děti českých rodičů i ze smíšených manželství, které žijí někdy i řadu let ve světě a nemají možnost mluvit běžně česky, se v této škole učí svou mateřštinu. A spolu s ní se dozvídají i o české historii, vlastivědě a kultuře. Tento typ škol v zahraničí vznikal z iniciativy samotných rodičů, dnes už ale na jejich provoz přispívá i český stát. Na novinky Českých škol bez hranic jsem se zeptala zmocněnce pro krajanské záležitosti ministerstva zahraničí Stanislava Kázeckého:

Stanislav Kázecký (vlevo) a generální ředitel Českého rozhlasu Petr Duhan

"Česká škola bez hranic vznikla iniciativou krajanů a především krajanek ve Francii před sedmi lety. Je to vlastně projekt, který byl iniciován zdola, není to věc, která by vznikla z rozhodnutí státu. Podpora ze strany českého státu ale začíná být čím dál více formalizovaná. V letošním roce se uskuteční pravidelné setkání Českých škol bez hranic na konci srpna. Nadále se konkretizují možnosti příspěvků ze strany české státní správy, z dotací ministerstva školství. To je myslím klíčový moment, který přispívá k dlouhodobé stabilitě vzdělávání Čechů žijících ve světě."

Jak se celá síť Českých škol bez hranic rozšiřuje? Zpočátku to byla Francie, pak k ní přibyly některé evropské státy, teď už ale přesahuje kontinenty...

Česká škola bez hranic Paříž

"Jednak se rozšiřuje i v zemích evropských, my jsme v poslední době registrovali vznik několika škol v Itálii, ale třeba i na Islandu, což jsou místa, kde neexistuje velká krajanská komunita. Místa vzniku ale samozřejmě zobrazují, kam se v posledních dvaceti letech Češi nejvíce vydávali. Víme o nových školách třeba na Novém Zélandu, v Austrálii, o několika začínajících projektech ve Spojených státech, především v Kalifornii. Lidé, kteří mají malé děti a mají zájem o vznik českých škol, bydlí třeba i v místě tak vzdáleném a exotickém, jako je Buenos Aires v Argentině."

Česká škola bez hranic už vlastně není typicky krajanskou záležitostí. Ta už se spíš týká nové generace Čechů, kteří tam teď odcházejí. Jak vlastně pomáhá zahraničních Čechům a jejich rodinám?

"Já si myslím, že jste přesně zmínila rozdíl mezi tím tradičním krajanským vnímáním Čechů žijících ve světě a tím, o co se snažíme, to znamená začlenění i té nejnovější skupiny lidí, kteří odešli v posledních dvaceti letech. My se právě domníváme, že za těch posledních dvacet let vznikla nová skupina lidí, kteří odešli, aniž by je kdokoliv nutil. A i oni zjišťují, že je důležité, aby se jejich děti naučily českému jazyku."

Tam je jeden velmi důležitý moment, který je asi potřeba připomenout. Řada těchto lidí si ponechala nebo má české státní občanství. A z toho pro ně plyne povinnost, aby zajistili elementární výuku češtiny pro své děti. Jejich děti by vlastně měly jezdit pravidelně na přezkoušení do České republiky. V jakém směru vychází Česká škola bez hranic této povinnosti vstříc?

Česká škola bez hranic Berlín

"Česká škola bez hranic v tomto směru pomáhá českému státu v dodržování platných zákonů, které dávají povinnost rodičům, aby se jejich děti učily a dělaly rozdílové zkoušky v českém jazyce. Já se ale osobně domnívám, že to je jedna z povinností, která sice existuje, kterou ale ne všichni Češi ve světě dodržují. A těžko k tomu lze lidi nutit, protože pokud jsou místa, kde české školy neexistují, tak není v podstatě jak je přinutit. Myslím si ale, že se objevuje to, co se objevovalo i v těch dřívějších emigračních vlnách. Krajanské spolky se zakládaly především kvůli tomu, aby se zajistila výuka v češtině. A to se objevuje i u těch nejnovějších skupin lidí, kteří odešli. Také mají zájem, aby se jejich děti naučily česky. A pokud české školy budou existovat, český stát na ně bude přispívat. Tak trochu tím investuje i do své budoucnosti, do budoucnosti komunity žijící ve světě."