U zrodu české školy ve Wolfsburgu stál Jiří Jerhot

První česká škola bez hranic vznikla před 20 lety v Paříži. Od té doby se seznam českých škol v zahraničí úspěšně rozrůstá. V naprosté většině u jejich zrodu stojí ženy, až na dvě výjimky.

Jedním ze dvou mužů – zakladatelů české školy a českého spolku je pan Jiří Jerhot. Do studia Radio Prague International dorazil společně s dcerou Aničkou.

Jiří Jerhot|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

Při vyslovení města Wolfsburgu, většině lidí naskočí spojení se sídlem automobilky Volkswagen, kde pracuje řada Čechů. Důvod založení spolku to podle pana Jerhota ale nebyl.  „Spolek jsem založil v roce 2019 a sám se Škodovkou moc do činění nemám a tehdy jsem ani tolik lidí neznal, kteří chodili do Německa k Volkswagenu. Důvod byl prostý. Sám mám dceru, která už chodila do třetí nebo čtvrté třídy a začínala psát i v češtině. A když jsem viděl ty první pokusy, tak jsem si říkal, no není to úplně špatné, ale chtělo by to trochu doladit. A to byl vlastně ten prvotní impulz.“

Zájem o výuku češtiny rok od roku roste. „Momentálně máme ve školičce 12 dětí. Tehdy jsme začínali úplně od samého počátku s třemi.  Zpočátku se k nám hlásili žáci dlouhodobě žijící v zahraničí. A momentálně máme děti i těch rodičů, kteří přijdou do Německa třeba na tři roky a mají taky zájem si tu češtinu udržovat po tu dobu, po kterou jsou v Německu,“ říká pan Jerhot. Zpočátku sám vyučoval, dnes je prý spíše děvče pro všechno. „Už od samého počátku jsem si předsevzal, že vlastní děti nebo vlastní dítě vyučovat moc nefunguje. Takže vždycky byl cíl sehnat někoho třetího, kdo tu skupinku dětí bude učit.“

Učení mně většinou baví

Anička mluví doma česky s tátou, takže s mluvenou češtinou neměla problémy. „Ale já jsem předtím moc nepsala, takže to psaní bylo trochu náročný.  Někdy s něčím mám problém a někdy zas ne. Je to různý“, hodnotí studium češtiny mladá slečna. Škola ve Wolfsburgu funguje dvakrát týdně, v pondělí a pátek odpoledne. Děti to tak vnímají spíše jako příjemný kroužek. „Většinou jo, ale někdy taky ne,“ přiznává upřímně Anička.  „Máme ty dvě hodiny v týdnu a jednu hodinu máme gramatiku a tu druhou máme dějepis a něco ze zeměpisu. “

Škola ve Wolfsburgu funguje pro starší děti. „ Už od samého počátku jsme vlastně začali s dětmi, které už umí psát. Takže třetí třídou. Spoléháme na německou školu, která naučí děti číst a psát a potom to stavíme jako doplněk k německé škole.“

Na rozdíl od Českých škol bez hranic ta wolfsburská není tzv. smluvní školou. Děti tak musí případné rozdílové zkoušky skládat ještě ve své kmenové škole v Česku. Pan Jerhot přijel do Prahy na setkání českých škol v zahraničí, které zaštítila senátní komise pro krajany. "Byl jsem tu poprvé a bylo zajímavé seznámit se s lidmi, co dělají něco podbného. Už jsme se v rámci Německa domluvili na užší spolupráci, protože ty pro ty problémy jsou vlastně všude stejné.“

Spaní v týpí

Ve Wolfsburgu funguje česká škola zároveň jako spolek. Děti s rodiči tak spolu například opékají buřty nebo pořádají tzv. přespávací akce.

„Musím říct, že se mi zdá, že docela daří stmelit kolektiv, že ty české děti drží pospolu. Loni jsme založili knihovnu, kde máme i hodnocení každé té knihy. Když jí dítě přečte, tak tam zanese počet hvězdiček, jak se mu knížka líbila, aby motivovalo další děti. A naše paní učitelka vymyslela systém čtenářských deníků. Když děti napíšou takový relativně jednoduchý zápis, tak dostanou korálek a potom je vidět, kdo má jak dlouho šňůrku s těmi korálky, což je motivující.“ Anička se může pochlubit šňůrkou s 36 korálky. A která knížka ji nejvíc tak jako zaujala?

„Konkrétní knížku nemám, ale hlavně autora Davida Williamse. Jsou to anglické knížky  přeložené do češtiny, ale máme skoro všechny, a skoro všechny děti v této školičce je čtou.  Hlavně asi Půlnoční gang, ten byl asi nejlepší.“

Škola má k dispozici vlastní prostory, kde děti mohou občas i přespávat. Někdy se tam promítají české filmy. A pan Jerhot už plánuje další akce. „Poslední noc prázdnin, kdy se ještě nejde do školy, tak budeme pořádat naši tradiční přespávající akci spaní v týpí (tee pee) s dětmi venku na zahradě, tak doufám, že nám letos vyjde počasí. Před podzimními prázdninami bude nějaká podobná akce a před Vánoci a taky už naše tradiční pečení cukroví, což děti strašně baví a děláme to všichni společně. A pak mají všichni haldu cukroví a už nemusí tolik péct doma.“