Rezidence olomouckých biskupů nabízí historické sály i biskupský trůn
Do své teprve druhé sezóny vstupuje rezidence olomouckých biskupů. Při prohlídce unikátních historických sálů si turisté mohou například v Trůnním sále prohlédnout místo, kde abdikoval rakouský císař Ferdinand, i místa, která navštívili čeští prezidenti. Navíc je palác stále živý, je tu pracovna arcibiskupa, byty a sídlí tu i řádové sestry.
Leopold Prečan byl arcibiskupem v letech 1923 až 1947. A právě letos je pro návštěvníky připravena expozice, která mapuje jeho osobnost. A také výstava vazeb vybraných liturgických knih olomouckých arcibiskupů a biskupů.
Knihovna se využívá například k promocím, jsou tu koncerty, přednášky a podobně. Čelní stěně dominuje obraz olomouckého arcibiskupa Rudolfa Jana, který byl rakouským arcivévodou. V Olomouci založil městské sady."Jeho jméno Rudolf Jan je obsaženo v názvu Rudolfovo stromořadí či Janova alej. Potom založil v Olomouci i divadlo. Jeho bustu najdeme také ve Vítkovických železárnách, jelikož byl jejich zakladatelem. Taky byl hudebně nadaný, komponoval, dokonce byl žákem Ludwiga van Beethovena a jejich korespondence se dochovala na zámku v Kroměříži. Ještě je tu spojitost s Dómem sv. Václava, v kryptě je zde uloženo jeho srdce. Jinak byl pochován v rodinné hrobce u kapucínů ve Vídni."
V knihovně je také obraz arcibiskupa Františka Saleského Bauera. S jeho jménem je zase spojená modernizace paláce. Zavedl elektrifikaci, centrální vytápění sálu a nechal sem z Velehradu přenést už vzpomínané sousoší Cyrila a Metoděje. V roce 1914 byl jmenován kardinálem. Trůn, na kterém na obraze sedí, je původní biskupský trůn ze 17. století, který je dodnes paláci zachován.
V období komunismu byl pak v rezidenci 11 let internován arcibiskup Karel Josef Matocha a hlídán pracovníky StB.
"Údajně ho za těch jedenáct let směl jednou navštívit lékař. Zpočátku jej navštěvoval ještě holič, to taky zakázali. A procházet se směl pouze po zahradách, které jsou na hradbách na východní části. Jelikož se tam vídal s Olomoučany a občas je zdravil a mávali si, tak mu to zakázali a pak se procházel tady na dvoře. Občas na něho taky házeli shnilé ovoce a tak ho psychicky deptali. Slušelo by se, aby byl jako arcibiskup pohřben v Olomouci, ale nakonec byl pohřben v rodné vesnici Pitín u Uherského Brodu."Palác byl veřejnosti zpřístupněn v roce 2011 a cílem je provázat ho i s kroměřížským zámkem. Objekty k sobě totiž historicky patří, navíc by to více zviditelnilo střední Moravu, která je jako turistická destinace objevená jen částečně. Ale nás čeká další ze sálů, Trůnní sál.
"Je to místo, kde abdikoval Ferdinand a nastoupil jeho synovec, osmnáctiletý František Josef. Trůn, který tu vidíte, tady původně nebyl. Tady stál trůn, který dnes máme v Červeném sále. Rok 1848 byl revoluční rok v celé Evropě a císařský dvůr prchá z Vídně. Olomouc bylo pevnostní město, tady se císař cítil v bezpečí a tehdejší biskup nabídl císařskému dvoru, že zde může pobývat, takže v této místnosti došlo k abdikaci."
Názvy dalších sálů jsou odvozeny od barvy jejich textilní tapety. Proto je v Arcibiskupském paláci sál Zlatý, Červený či Zelený. Například Červený sál byl upraven u příležitosti návštěvy Marie Terezie v Olomouci. Dnes v něm stojí i původní biskupský trůn ze 17. století a busta papeže Pia IX. Na jeho rameně je vytesáno slovo PAX, tedy mír a údajně toto slovo papež po zhotovení busty osobně vytesal. Jsou tu i ukázky části arcibiskupské sbírky skla, keramiky a porcelánu."Jinak tady ta zeď, kterou budeme procházet, je nejširší zdí v paláci. Má přibližně dva metry a za kamny je prostora, kam se vcházelo po točitém schodišti z přízemí a takhle se vytápěly dva sály, takže se nerušilo osazenstvo uvnitř. A tady za mříží je soukromá kaple. Někdo říká, že byla zazděná, někdo říká, že tu byla jen natažena textilní tapeta. V 70. letech 20. století biskup Vrana získal peníze, tak začal s opravami interiéru a tahle kaple byla opět objevena a dána do původního stavu."
Jak dodal Martin Kučera, posledním historickým sálem je Rokokový kabinet - pracovna. Malý pokoj, kde je mechanické počitadlo, dva psací stroje a dva kufříky. Jeden sloužil jako pokladna a druhý k odkládání psacích potřeb arcibiskupa Prečana. Olomoucké arcibiskupství také navštívila řada osobností. Například první čs. prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který v paláci nocoval v roce 1921."Poté také Edvard Beneš v roce 1947, kdy se tu zúčastnil obnovení zdejší univerzity a Václav Havel tady posedával v těch křeslech. Z významných návštěv bych vzpomenul ještě papeže Jana Pavla II. v roce 1995, kdy nocoval nahoře v druhém patře, kde máme pohostinský pokoj. Ne vždy to byla ložnice, taky se tady jednalo, jak dokládá pamětní deska mezi okny. Byla tu podepsána mírová dohoda, která byla nazvána Olomoucké punktace. Byla to mírová dohoda mezi Rakouskem a Pruskem v roce 1850 a prostředníkem byl ruský velvyslanec."
Rekonstruované jsou i zahrady kolem paláce. V paláci je pak bezbariérový výtah. Navíc se tahle unikátní památka více přiblíží lidem se zrakovým handicapem. Budou si moci během prohlídky "osahat" výzdobu sálů i vytipované památky. K dispozici je i tištěný průvodce v Braillově písmu a černotisku. Pro turisty je však přístupná je část paláce a tak mě napadá, kolik tu je vlastně místností?"Celkově v paláci? Přiznám se, že jsem to asi nikdy nepočítal, ale v průměru na jedno patro tady může být asi 40 až 50 místností, takže asi 120 až 150 zhruba,"
zapátral v paměti Štěpán Sittek a jak dodal, bez dotací by asi ke zpřístupnění paláce nedošlo.
"Celá rekonstrukce začala před pár lety. Postupně arcibiskupství získalo od ministerstva financí částku asi 30 milionů, ze kterých byla kompletně rekonstruována střecha a krov arcibiskupského paláce a ve druhé fázi už v souvislosti s úpravami to bylo asi 26 milionů. Tato částka pocházela z regionálního operačního programu Střední Morava a částečně z prostředků Olomouckého kraje."