Z Kraví hory na planetku Itokava
Příběh sluneční soustavy vypráví Hvězdárna a planetárium Brno. Otevřelo se na podzim roku 2011 po rozsáhlé rekonstrukci, kdy z původního planetária nezůstalo skoro nic. Jeden z hlavních sálů se po rekonstrukci zavrtal dokonce pod zem Kraví hory. Právě tady si můžete vyzkoušet řadu pokusů a třeba se dozvíte, kolik by jste vážili na jiných planetách. Jak uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové, nejlepší je odstěhovat se na planetku Itokava.
Z původní hvězdárny, která tu byla od roku 1959 zůstalo prakticky jen obvodové zdivo a pak planetárium z počátku devadesátých let. Kromě astronautiky tu dnes objevíte také matematiku, geologii i fyziku. Ale nemusíte se bát vstoupit. I ti, kterým tyhle vědy mnoho neříkají, si tu vyhrají. Vše je navíc podáno srozumitelnou formou, aby jí rozuměli laici. Než vstoupíme do bílo-šedo-modré budovy, kterou navrhl architekt Martin Rudiš, zavzpomínejme, jak to tady v 50. letech 20. století vypadalo. Kraví hora byla v roce 1953 úplně holý kopec, uvedl ředitel Jiří Dušek.
"Na tomto holém kopci vznikly dvě pozorovatelny, kopule, které jsou před námi. A to byla celá hvězdárna Brno."
V roce 1959 bylo postaveno tzv. malé planetárium, které bylo na začátku devadesátých let nahrazeno podstatně větším. Sál má průměr 17 metrů a vzniká tu iluze hvězdné oblohy. Po kompletní přestavbě vzniklo podzemní patro. Podmínkou totiž bylo, že budova nesmí zabírat park Kraví hora a tak zavrtat se do podzemí byla jediná možnost. Dnes je tu Přírodovědné exploratorium.
přivítala nás v podzemním sálu Zuzana Kuljovská. Příběh sluneční soustavy začíná jak jinak než Sluncem. Nejvíc tu - především ženy - zaujmou sluneční váhy. Přímo proti očím vidíte svoji skutečnou váhu na Zemi. Na jiných planetách by jste se vznášeli jako pírko, na Slunci ani nezvedli nohu. I když ženy váha zaujala, jako první se na ni odvážil muž.
"Samozřejmě máte na sobě oblečení, boty, takže ta váha není taková, jaká je. Ale hned vedle vidíte našeho nejbližšího souputníka Měsíc, tam je šestinásobně nižší gravitace, nebo jediná hvězda v naší sluneční soustavě Slunce, tak tam by jste měl skoro tři tuny. Nejméně by jste vážil na planetce Itokava, tam by jste měl jeden gram. Hmotnost nebo ta gravitace ani tak nezáleží na velikosti tělesa, protože když se podíváme na rudého obra hvězdu Miru, tak tam - já si na váhu trošku stoupnu - by moje noha měla asi 70 gramů. To znamená, že ta hvězda se nafoukla, je před svým zánikem, je velmi řídká. Naopak když se podíváme na Sirius B, což je bílý trpaslík, tak tam by jedna moje noha vážila jako 170 tramvají. Jedná se o šalinu číslo 8, u nás v Brně dost velká tramvaj čtyřiceti tunová."
"Další na Měsíci, Marsu a Jupiteru. Pokud si zkusíte zvednout džus na Slunci, pak zjistíte, jestli chodíte do posilovny."
Zjistili jsme, že do posilovny nechodí asi nikdo, protože jsme s džusem nehnuli. Pak nám Zuzana Kuljovská prozradila, že je přilepený. Zákony kosmu si tu můžete ověřit i na řadě pokusů. Geoid ukazuje, co se děje s rotujícími tělesy. Ty pod vlivem odstředivé síly mění tvar a planeta se zplošťuje. Další pokus pomocí Foucaultova kyvadla ukáže, že Země opravdu rotuje kolem své osy. Planeta naplněná tekutým mýdlem při roztočení předvede, jak vznikají pásy a víry v atmosféře. Na projekční kouli si můžete prohlédnout třeba Mars s jeho nejvyšší sopkou ve sluneční soustavě. Ta je i vedle na modelu.
"Tato sopka se jmenuje Olympus Mons. Její výška je přes dvacet jedna kilometrů. Výška se uvádí podle toho, od které hladiny teoretické se na Marsu měří. Takže se můžeme setkat i s údajem 27 kilometrů. Když srovnáte s naší nejvyšší horou Mount Everest, necelých 9 kilometrů, tak je to opravdu obří sopka. Co se týče průměru, tak je to 600 kilometrů, srovnává se s rozlohou Francie. Takže opravdu nejvyšší útvar v naší sluneční soustavě."
"Na ten si mohou návštěvníci sáhnout. Je to meteorit, který opravdu putoval vesmírem a když si na něj sáhnete levou rukou a budete si něco přát, tak se vám to přání samozřejmě splní. Ale kolega si pořád přeje vyhrát ve sportce a ještě se mu to nepodařilo. Spíš si musíte přát něco reálného a důležitého."
Pokud si budete přát vidět planetu, tak to vám na Kraví hoře určitě splní. Pozorovací terasa má dva dalekohledy.
"Jeden je na první pohled starší a vedle něho je větší moderní dalekohled. Je to jeden z největších dalekohledů na pozorování očima v ČR. Shodou okolností teď míří na planetu Venuši. Určitě jste si všimli, že dalekohledy jsou pod volnou oblohou. Kdyby pršelo, tak by nám zmokly. Ta šedivá kostka vlevo je pojízdná střecha, je na kolečkách, takže kdyby pršelo, tak zajede a dalekohledy jsou hezky pod střechou,"
uvedl ředitel Jiří Dušek a dodal, že v planetáriu je vše řízeno počítačem.
Každý večer tu jsou komentovaná pozorování oblohy. Díky programům v sále planetária si můžete prohlédnout území Brna před více než půlmiliardou let a nebo zjistit, zda se blíží konec světa. S nadsázkou jsou tu okomentována novodobá proroctví. Před rekonstrukcí přišlo do hvězdárny 90 tisíc lidí ročně. První tři měsíce po rekonstrukci už 37 tisíc. A rekonstrukce planetária nekončí. Jak prozradil Jiří Dušek, umožní ji další dotace ve výši zhruba 50 miliónů korun z operačního programu Věda a výzkum pro inovace.
"Díky těmto penězům budeme digitalizovat projekční systém. Obraz se bude kolem návštěvníků promítat na všech stranách a oni budou jakoby prolétat vesmírem. Ale nemusí jenom prolétat vesmírem. Mohou se třeba ocitnout uprostřed počítačového modelu lidského mozku, a mohou se dívat, jak to funguje v lidské hlavě nebo se zmenšit na nějaké mikronauty a putovat krevním řečištěm. Mohou navštívit třeba jaderný reaktor a podobně."
Díky planetáriu se můžete stát kosmickými objeviteli. I když jste zabořeni v měkkých sedadlech, můžete se vypravit třeba k Saturnu, prolétnout prstenci a přistát na jeho největším měsíci Titanu.
