Zámek v Jimlíně pamatuje bitvy i večírky paní z Löweneggu

Nový hrad Jimlín asi většině turistů mnoho neřekne. Tahle památka nedaleko Loun se teprve nedávno otevřela veřejnosti. Při rekonstrukci přišlo nejedno překvapení. V místě, kde mělo být sociální zařízení, se například objevily unikátní gotické fresky.

Foto: autorka

Než jsem do Nového hradu v Jimlíně přijela, také jsem o jeho existenci neměla nejmenší tušení. V roce 2011 měl za sebou teprve první sezónu. Nový hrad je vlastně zámek, ale po přestavbě mu zůstal tento historický název.

"Začneme v jedné z nejstarších částí ještě původního hradu, prosím pojďte za mnou.....,"

zval nás do komnat Pavel Pilař a vedl nás rovnou k unikátním gotickým freskám. Ty jsou v místě, kde podle projektu mělo vzniknout sociální zařízení.

Foto: autorka

"Po průzkumu jsme zjistili, že se jedná o fresky, které se přímo pojí ke vzniku hradu. Určitě by vaše otázka směřovala k tomu, proč ty figury nemají hlavy. Je to proto, že původně celé východní křídlo bylo pouze přízemní a mělo dřevěnou nástavbu. Klenba nad námi byla postavená až v renesanci. Tehdy nebyl památkový ústav, aby jim to zakázal, takže pán řekl: chci klenbu a figurky přišly o hlavu. Jinak se řadí k vzácným malbám, protože se nejedná o malby náboženské, ale jsou to světské radovánky. Jsou tu rytířské turnaje na koni, pěší turnaje a tanečníci."

Na místě dnešního zámku stávala původně tvrz jimlínských vladyků. Jeden z nich, Záviš z Jimlína byl dokonce v družině krále Jana Lucemburského. Zúčastnil se i osudné bitvy u Kresčaku. Na rozdíl od krále Jana se však vrátil živ a zdráv a postavil na návrší nad Jimlínem tvrz. Jeho pravnuk, opět Záviš, je uveden na soupisu rytířů, kteří bránili Karlštejn. Rod však vymřel a dědictví se ujal Albrecht Kolovrat a díky němu se na zámku mohou pochlubit přesným datováním jeho vzniku.

Pavel Pilař, foto: autorka

"My víme, že 2. května v roce 1465 dostal pan Albrecht z Kolovrat z větve Bezdružických povolení ke stavbě hradu s příkopy, věžemi a mosty. Píše se, honosného hradu. A ta listina, kterou král Jiří napsal, údajně existuje, měla by snad být někde v archivu ve Vídni."

Dějiny jimlínského zámku moc veselé nejsou. Dá se říct, že každé vojsko, které šlo na Prahu, o něj zavadilo. Byly tu švédské i saské oddíly, císařská vojska. Zámek poznamenala třicetiletá válka, sedmiletá válka, i války napoleonské. Zajímavou součástí historie zámku jsou i premonstráti z pražského Strahova. Panství jim odkázal polní maršál Jan z Aldrigenu.

Foto: autorka

"V roce 1649, tedy rok po skončení třicetileté války, vypukl v Praze mor a prakticky celý Strahovský klášter se stěhoval sem na vesnici do lepšího ovzduší. Museli přistavět celé severní křídlo, aby se sem všichni vyšli. Do té doby tu byla jen domácí kaple pro pána a jeho hosty. Premonstráti proto do parkánu vystavěli kapli sv. Josefa. Píše se, že napravovali všemožně obrovské válečné škody. Zajímavostí je, že dostali celé panství, ale za to, že budou za zesnulého pana maršála platit dluhy. A on se po Evropě snažil, takže premonstráti museli platit kontribuce do kláštera ve Vídni, dokonce do Lucemburku a společně s přestavbou hradu a dalších věcí už to pro ně ekonomicky nebylo zvládnutelné. Majetek nakonec prodali."

Dalším, kdo se zapsal do dějin zámku byl na konci 17. století Gustav Adolf z Varrensbachu. Spolu s manželkou Marií Sidonií tu žil velice společenským životem a po dlouhé době se Nový hrad stal znovu panským sídlem. Na výzdobu kaple a reprezentačních sálů sem přišli mistři z Itálie, z janovské dílny mistra Caratiho. Byli to jedni z nejuznávanějších štukatérů a malířů. Tato dílna dokončovala výzdobu Černínského paláce v Praze. Později zámek na začátku 18. století koupila Anna Barbora, paní z Löweneggu. Koupila si zámek pro sebe, aby tu mohla trávit dny bez manžela, který byl císařským radou ve Vídni.

Foto: autorka

"Říká se o ní, že byla velice krásná, drobné postavy a jak se říká 'veselá'. Pořídila si spoustu důvěrných přátel, byli to bratři, páni z Vacínova. Došlo to tak daleko, že manžel si s ní nevěděl rady a stěžoval si na ni císaři. A proto se nám dochovaly zápisky. Císař přikázal úředníkům na krajském hejtmanství v Žatci, proti Anně Barboře zasáhli. A opravdu k tomu zásahu došlo. Annu Barboru odvezli, tuším, že kláštera, dokonce jí sebrali děti. Takže já říkám návštěvníkům: vidíte, i sociálka byla za Habsburků."

Anna Barbora se pak s manželem rychle usmířila, ale její přátelé nedopadli nejlíp. Gottliebovi z Vacínova byl zabaven jezdecký kůň a chrt a byl nějakou dobu zavřený v Bílé věži. I jeho bratr Ferdinand musel kontakty s Annou Barborou ukončit a odejít do domácího vězení. Anna Barbora pak dala zhotovit jako výraz pokání sochu Jana Nepomuckého, který je před první branou. Na soše jsou ještě zbytky erbů Löweneggů. Portrét Anny Barbory se však nikde nezachoval, jen její popis.

A smutný osud zámku pokračoval. Panství obsadila pruská vojska a zámek vypálila. Když sem přišel Josef ze Schwarzenbergu bylo panství zanedbané. Zámek se opět začal opravovat, ale historie se opakovala. Začaly napoleonské války a ze zámku se stal vojenský špitál.

Foto: autorka

"Byli sem sváženi ranění z bitvy u Lipska, z bitvy u Chlumce, a nešlo jen o raněné. Vypukly zde nakažlivé choroby, převážně cholera. Podle záznamů tu pak nikdo nechtěl nejen bydlet, ale ani pracovat. Kolem zámku je i několik hromadných hrobů. Směrem na Citoliby je pomník a kříž, je tam 138 spojeneckých vojáků, rakouských, pruských a ruských z lazaretu Novohradského."

Když vše skončilo, tak Josef Schwarzenberg dal sepsat škody, dokonce požadoval jakési odškodnění na císařské kanceláři. Zda něco dostal, není známo. Císař sem však poslal svoji jízdu a opět byla na Novém hradu 15 let vojska. chwarzenbergové se nakonec odstěhovali a veškeré přestavby zámku směřovaly k hospodářskému využití. Už v době Schwarzenbergů se v hlavním sále sušil chmel a v reprezentačních prostorách byly uskladněny zámotky bource morušového. Za dob JZD tu pak možná nevědomky zachovali krásné štuky i fresky. Než je přestříkali vápnem, tak je přelepili gázou.

Foto: autorka

Velké rekonstrukce se Nový hrad v Jimlíně dočkal až v roce 1994 a od té doby se probouzí k novému životu. Na zámku se dnes pořádají i koncerty, zavítá sem festival Mitte Europa. V provozu je i zámecká kuchyň.

"Děje se tu úžasná věc, zámek má ve vesnici spoustu patriotů a věci nám neustále přibývají. Lidé sem jsou třeba na první nádvoří na pivo a přinesou tašku hoblíků, džbánek, nádherné formy na máslo. Takže tu vzniká i regionální expozice toho, co po chaloupkách a vesnicích bylo."

Zprovoznit chtějí na zámku i sušárnu na ovoce. Dnes je tu výstava včelařství a zámecká prádelna, například dodnes funkční mandl z roku 1953. Turisté si na nádvoří mohou odpočinout u malé hospůdky a vychutnat si atmosféru zámku. Ta je velice příjemná, dalo by se říct, až domácká. A kde chce, může se tu i vdávat.