Exilovou spisovatelku Dominiku Dery v Česku stále téměř nikdo nezná
Jméno české spisovatelky Dominiky Dery dobře znají čtenáři ve Spojených státech a v západní Evropě. Svojí první anglicky psanou prózou s názvem The Twelve Little Cakes, Dvanáct dortíků, dobyla literární svět a získala mnoho nadšených kritik v prestižních denících a časopisech. Dery nedávno dopsala pokračování knihy s názvem Bitter Velvet, Hořký samet.
"Ta knížka je předeším dvanáct kapitol, těch dvanáct sladkých zákusků, dvanáct sladkých vzpomínek. Samozřejmě, že ten život nebyl tak sladkej, jako jsou ty vzpomínky. Ale zase ze vzpomínek člověk žije. V každý době je něco dobrýho. To jsou vzpomínky na rodinu, která aspoň po tuto dobu fungovala, a fungovala ve velice stížených podmínkách. Tady docela moji rodiče slouží jako dobrý příklad, že přes všechny překážky se jim podařilo docela dlouho, tuhle iluzi ráje, aspoň pro mně zachovat."
"Ano, ano. Byla to holčička, fakt měla ten jasnej hlásek. A tak se mi to vracelo, ačkoliv jsme se po jednadvacátým srpnu, to bylo takový hrozný, že jsme měli pocit, že náš život je úplně bez nějaký možnosti, bez perspektivy. Tak jsme říkali - už dalšího nešťastníka na svět nepřivedeme - tak najednou ta naděje v tom novém děťátku..mně se tohle pořád zdá, a ten sen je tak krásnej, a nechce se se mnou rozloučit."
Děj knihy se odehrává v Černošicích u Prahy, kde malá Dominika žije s rodiči, se starší sestrou Klárou a bernardýnem Barrym. Matka Jana se pokouší udržet na nevalném místě v Ekonomickém ústavu, otec Jarda je nucen střídat nejrůznější podřadná zaměstnání. Autorka dává nahlédnout na mezilidské vztahy i politické poměry v zemi svýma dětskýma očima a navzdory problémům doby dokáže s laskavým nadhledem proměnit šeď normalizačního Československa v poutavé čtení. Následuje ukázka z knihy The Twelve Little Cakes.
"Moje matka byla štíhlá, pěkná a tajemná, s očima a úsměvem Mony Lisy. Můj otec na život pohlížel jako na každodenní boj, ale maminka věci viděla z širší perspektivy. Matka byla vnučkou předválečného zakladatele Komunistické strany, a když komunisté převzali nad zemí moc, sledovala své rodiče, jak to zděděnou moc zneužili. Rodiče mojí maminky byli vysocí komunisté, kteří přizvali Rusy k okupaci Československa. Byli pohádkově bohatí, ale moje maminka si ještě jako malá holka nemohla nevšimnout, že rodiče jejích kamarádů mají z její matky strach. Moje maminka nakonec rebelovala tím, že se vdala za mého otce, dělníkova syna z hornické Ostravy. Rodiče mojí matky, kteří vybudovali své bohatství ve jménu dělnické třídy, ironií osudu nenáviděli mého otce do morku kostí. Obyčejný dělník byl dobrý jen teoreticky, ale za žádných okolností vhodný pro jejich dceru. V roce 1968 se moje matka ocitla na druhé straně politické barikády a dva roky po ruské invazi se jí vlastní rodiče zřekli. Spolu s mým otcem byli vyhozeni ze strany a skončili v jednom domě s informátory tajné služby. Moji rodiče měli mnoho příležitostí k obětování svých ideálů, ale nikdy to neudělali. Zatímco jejich život se tím stal mnohem složitějším, byla to jejich volba, které litovali jen málo."
Ústředním motivem vyprávění je neúnavný tatínkův smysl pro humor a optimismus, s nímž překonával každodenní realitu života v totalitní společnosti. Vnucená práce taxikáře, sledování Státní bezpečností nebo zkažená dovolená v Polsku, na všem vždy našel alespoň něco pozitivního. Jak se změnil tatínek za více než třicet let? Zbyl mu jeho pověstný optimismus? Odpovídá Jaroslav Furman.
Osud disidentské rodiny Furmanových z Černošic sledovali čtenáři téměř po celém světě. Kniha také slouží díky autentickému a neotřelému pojetí jedné etapy československých dějin jako učební materiál na amerických školách. Dery se jako jediné české spisovatelce podařilo knihu vydat v prestižním vydavatelství Riverhead-Pinguin v New Yorku. Přeložena do pěti jazyků a čtena na třech kontinentech, kniha paradoxně není k dostání na českém trhu. Dominika Dery vysvětluje příčiny absence Dvanácti dortíků v našich knihovnách a knihkupectvích.
"Je to teda škoda, že o ní nebyl zájem v Čechách. Ne, že by teda moje agentka to nenabídla, mně dohodla schůzku s nějakou českou agentkou, která by to eventuálně nabízela. Ta paní dost mi to od samého počátku rozmlouvala, že podle ní to nemá šanci. Vím, že to ještě zkoušel někdo známý, myslím Miloň Čepelka, nebo ještě byli další lidi, kteří se snažili tu knížku nějak prezentovat nějakému serióznímu vydavatelství s tím, že to vychází v tolika zemích. Ale přišla na to odpověď a co bylo zajímavý, že jich přišlo několik, ale jako kdyby byly přes kopírák. To bylo ve smyslu toho, že ten román je napsanej ne pro Čechy, že je napsanej pro cizince, a Čechy tahle tematika nezajímá. Takže to zamítli."
"Není to samozřejmě jenom příběh můj, on to vlastně vůbec není příběh můj. Je to spíš příběh mojí rodiny, která podobně jako mnoho jiných českých rodin zažily tolik velikých vichřic. Takže já vlastně používám ten pohled tý čistý dětský mysli do toho světa zajímavýho, českýho, zahušťěnýho. Zároveň to všechno se děje skrze příběhy a ty příběhy jsou skrze postavy, ty postavy jsou jenom určitý modely podobných lidí, který žijou tady v Čechách kolem. Na to ostatně trochu metaforicky ten Hořký samet naráží, když začíná metaforou houbaření a hub a tý revoluce a vůbec to, co je vidět na vnějšek v tý společnosti."
Pro české čtenáře jsou u nás prozatím dostupná autorčina původní díla. První sbírka básní s názvem Přebolení vyšla v roce 1999. O rok později vyšla druhá básnická sbírka Český orloj, za kterou byla Dery nominována na literární cenu Jiřího Ortena. Následovala třetí sbírka poezie Křížová cesta. Všechny jsou dostupné v městských knihovnách. Snad k nim brzy přibude i české vydání Dvanácti dortíků a Hořkého sametu.
