Vítkovice: místo železa se budou vozit turisté
Pohled na ocelové město Vítkovice místní možná nepřekvapí, ale návštěvníky určitě. V současné době z vysokých pecí vzniká unikátní místo, kde budou místo železa putovat po jeho trase turisté. Najdou tu muzeum, ale i koncertní a kongresový sál.
"My s návštěvníkem budeme zacházet stejně jako s tou surovinou. Naložíme ho tady do výtahu, vyvezeme až nahoru do tzv. tlamy pece, ale už ho nevrhneme dolů jako železo, ale necháme ho porozhlédnout se na vyhlídkové věži a pak po jednoduché šroubovici sestoupit útrobami pece. Tady pomocí různých akustických a jiných vjemů bude moci pochopit, jak proces výroby fungoval, kam železo potom putovalo a tak dále,"
uvedl Jakub Švrček - ředitel Světa techniky. Areál je zajímavý i tím, že hned přes silnici stojí funkční výrobní závod Vítkovice a jeho většinový majitel Jan Světlík se na obnově Dolní oblasti Vítkovic významně podílí. Momentálně jsou Vítkovice jedno velké staveniště s obřími potrubími.
"Kulturní památka sestává jednak z vysokých pecí, z koksovacích baterií a z areálu dolu Hlubina. Její historie byla unikátní v tom, že se spojil jedinečný tok - těžba uhlí, výroba koksu a výroba železa v jednom místě. A protože ty zdroje byly kapacitně dostačující a byly v jedné destinaci, tak díky tomu závod existoval takřka 160 let na jednom místě."Železářské hutě byly na území dnešního Moravskoslezského kraje už na počátku 19. století. Využívaly místní železnou rudu, dostatek vody a zpočátku dřevěné uhlí ze zdejších lesů. Na základě návrhu profesora na vídeňské polytechnice Františka Xavera Riepela se v roce 1828 rozhodl olomoucký arcibiskup Rudolf postavit vysoké pece právě ve Vítkovicích. Bylo tu uhlí i řeka. První vysoká pec byla zapálená v roce 1836.
Později hutě ovládal bankéř Rothschild a pod jeho vedením došlo ke skutečnému rozmachu. Uhlí šlo přes koksovací baterie a odtud do vysokých pecí. Tady se surové železo vypálilo a pak se z něj vyráběly různé prefabrikáty. Vznikalo při tom velké množství plynů a ty putovaly do plynojemu, což je obrovská čistící nádoba. Podle toho, jaký byl tlak plynu, tak se zvedal či klesal zvon plynojemu.
"Tam je obrovský ciferník, který má hodnotu od nuly do padesáti, protože plynojem měl maximální objem 50 tisíc kubických metrů. Existoval čistý průhled z Rothchildova zámku na plynojem, takže tu Rothschild a hlavní manažeři měli na balkoně dalekohled a stačilo, když se podívali na jaké je ciferník hodnotě a poznali jestli se kluci flákají nebo se něco vyrábí."Přečištěný plyn pak dvě obrovská dmychadla spalovala a vzduch vháněla do vysoké pece, kterou rozpalovala. Bylo to vlastně takové perpetum mobile. Při naší návštěvě byl celým areálem slyšet hluk, protože se právě pracovalo na odstranění rzi z plynojemu a Jakub Švrček přidal i jednu historku z druhé světové války.
"Povrchem válce plynojemu prosvištěla i bomba, ale protože na dně byla několikametrová vrstva bahna, což byl ten usazený kal z plynu, tak zahučela jak do peřin. Když se po válce přišlo, tak kluci řekli: je tady nějaká díra, tak to zpravíme a nebudeme to řešit. Až v 70. letech, kdy ten plynojem procházel rekonstrukcí a byl vyčištěn, se potvrdilo, že tam ta bomba skutečně byla. Takže 30 let byla uprostřed největšího plynojemu uprostřed města nevybuchlá bomba. Vynesli ji, deaktivovali a bylo to dobré."
Poslední vysoká pec byla uhašena v roce 1998. Za celou dobu sto šedesátileté historie se zde vyrobilo na 90 miliónů tun surového železa. Nejvíc zaměstnanců tu pracovalo v roce 1965 a to bezmála 3000. Vdechnout památce nový život však nejde bez dotací. Za účelem jejich čerpání proto vzniklo sdružení Dolní oblast Vítkovice."Původní představa památkářů byla: filosofie posledního dne, čili zachovat památku tak, jak dělníci skončili směnu, jak zahodili rukavice, odložili nástroje. Pohybujeme se však v komplexu, který je převážně z železa, oceli a jiných kovových prvků, tak jeho životnost je v řádu let, možná několika desítek let. Mu tu lokalitu chceme oživit tak, že jí vdechneme jinou funkci, jiný smysl využití."
Jak dodal Jakub Švrček, samotná dolní oblast je od roku 2008 součástí evropského kulturního dědictví. Zatím chce sdružení přetvořit tři hlavní dominanty. Na vysoké peci č. 1 vznikne prohlídková trasa, která vysvětlí výrobu tekutého železa. V plynojemu multifunkční kongresový sál pro 1500 osob a v 6. energetické ústředně Malý svět techniky - interaktivní muzeum zaměřené na tradiční obory tohoto regionu. Jediný objekt, který vznikne zcela nově bude Velký svět techniky. Architektonického řešení Vítkovic se ujal architekt Josef Pleskot.
"Pan Světlík ho dlouho přemlouval, než se ho sem podařilo dostat. Když přijel, pochopil, že to je i pro něj životní záležitost a natolik se pro to nadchnul, že dneska je tu každý týden. Stavby si prochází ve dne, v noci a snaží se vstřebávat tu atmosféru, která ho motivuje k dalšímu využití."Architekt Josef Pleskot je i autorem myšlenky, jak využít zvonu původního plynojemu. Původně se uvažovalo o tom, že bude rozřezán. Nakonec došlo k jeho zvednutí o 1492 centimetrů a tvoří originální zastřešení kongresového sálu.
"V momentě, kdy by se ten zdvih nepovedl, a nikdo s tím zkušenosti neměl, tak by se osmisettunové monstrum v podstatě zablokovalo všechny ostatní projekty, které jsou provázané a riskovali jsme tím celou dotaci. Naštěstí se to povedlo. Výsledek by měl být patrný v polovině příštího roku, kdy bychom to kongresové centrum velmi rádi otevřeli a začali naplno využívat."
Jak dodal Jakub Švrček, všechny tři projekty už čerpají dotace a hotovo by mělo být v polovině příštího roku. Novostavba s moderním muzeem bude vypadat jako rovnostranný trojúhelník a v čelní prosklené fasádě se budou všechny památky odrážet. Bude to tak největší industriální zrcadlo ve střední Evropě. V areálu vznikne i zastřešené náměstí, které bude možné pronajímat pro nejrůznější akce. O návštěvníky nebude mít vítkovický areál nouze. Loni sem přišlo na 140 tisíc lidí a to ještě naplno nefungoval žádný z projektů.
Součástí Vítkovického areálu je i Rothschildův zámeček. Sdružení pak provozuje Landek Park, bývalé hornické muzeum, ale tam se podíváme příště.